Intermezzo: někde v Londýně

Crowley dnes neměl dobrou náladu. Seděl v křesle s nohama na stole a okusoval pero. Najednou se zvedl a odešel do zimní zahrady.
Na parapetu ho zaujal drobný květník s křehkou kytkou. Nejspíš měla původně nafialovělý květ, ale teď byla celá povadlá, s nahnědlými skvrnami a žlutými lístky.
„Co ty jseš zač? Mučenka? Vůbec nevypadáš jako obrázek na zápichu.“
Kytka se začala jemně třást.
„Ty se snad vůbec nesnažíš.“
To už se třásla víc, až jí upadlo pár lístků i okvětních plátků.
„Budeme si asi muset vážně promluvit.“
Nebohá kytka omdlela.
„Nebo taky ne.“ znechuceně ji odložil zpátky na parapet.