Neslučitelní

Unaveně stojí u okna, v ruce hrnek s kávou, a zamyšleně hledí do nepřátelské černoty Delta kvadrantu. Další den je u konce. Další den přežili. A stovky jich ještě čekají. Spíš tisíce. Jak dlouho ještě vydrží?
„Kathryn,“ po ramenou jí přejely velké dlaně. Silné prsty promnuly ztuhlé svaly, až vzdychla úlevou.
„Nemusíš na to být sama…“ hlas hladil stejně jako ruce.
Vyprostila se a otočila k muži, v jehož náručí se toužila ztratit.
„Musím. Jsme… jsme neslučitelní se životem. S tímhle životem. Tady a teď,“ čišel z ní všepožírající smutek. „Nechápeš?“
Ztěžka polknul, poraněně se usmál a tiše přikývnul.
Chápal.