Tohle je válka
Bez nároku na bod
Nesoutěžní, neb jsem téma nestihla včas, ale dneska se mi hodí do příběhu.
Příběh na pokračování o městě, které za pandemie strávilo několik měsíců v přísné izolaci a rozvinuly se tam poněkud zvláštní jevy. Psán bez ladu a skladu na přeskáčku. Protože jsem rebel a žiju život na hraně.
Artur sem zvenčí přivedla práce - pátrání po záhadné truhle. S úkolem mu pomáhá místní podivín Neklan.
Předchozí:
Jdou po mně, jdou, jdou, jdou…
"Jak bych jim zmizel? Najdou mě. Ze Strachova pryč nemůžu a je to tu malé. Dřív nebo později…"
Artur se ztěžka posadí a opře se o Ladin náhrobní kámen.
"Co najít tu… bednu, pro kterou tě poslali. Můžeš pak vyjednávat."
"Tohle je válka, Neklane, ty naivko. Jestli mě chtějí dostat, dostanou mě."
"Za zkoušku to stojí."
"Za dva týdny tady jsem se v pátrání nikam neposunul, a v téhle napjaté situaci to mám vyřešit?"
"Zkusme si zopakovat, co už víme. Moje máma si to vždycky zpívala, že pak mozek funguje lépe."
"Ani omylem nebudu zpívat, když mi jde o krk!"
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
:)
:)