Za třicet stříbrných

Sergej vešel. Tamara se Lvovi vymanila a znovu poklekla před něj, ale stále vzdorně svírala jeho dlaň.
K jejímu překvapení její muž klekl na dřevěnou podlahu vedle ní.
Lev se k němu obrátil. „Sergeji, příteli, musíš mi pomoci zjistit, která krysa mě to tehdy zradila!“ Pronesl to tak nenávistně, až se Tamara otřásla. Nikdy bych nevěřila, pomyslela si, že můj nejdražší může znít takhle.
Mrtvě pronesené „Byl jsem to já,“ jí všechny myšlenky sebralo.

Ticho přerušilo až zařvání, pak rána a křupnutí - to starý katoržník Sergeje udeřil a přerazil mu brýle. Pak odstrčil děsem ztuhlou Tamaru a vyběhl ze salónku.