Dílna

Přejel rukou po zameteném ponku. Dům byl tichý. Je zvláštní, jak si člověk rychle zvykne na ruch a hluk A když to zmizí…
Na tohle byl už starý.
Dům se vyprázdnil, když odešly děti. Byly dospělé. Bylo jen dobře, že šly za svými sny.
Ale podruhé… to, že nečekal, že se zaplní, to zhoršilo.
Časy se měnily.
Chlapci byli pryč. Nevrátí se. Jednoho poslal pryč, aby měl šanci žít, a druhý…
Trhalo mu to srdce. Nevěděl, proč ho ztráta mladého Snapea zasáhla víc než vlastního syna. S válkou a s tím, co se teď dělo…
Povzdechl si. Zhasl.
Ollivanderovi setrvají.