31. Duchařina - Eva a Pavel

Pavel byl ze své poslední návštěvy u Honzovy mámy dost vyvedenej z rovnováhy. Přece není možný, aby si Libuška doopravdy povídala s Honzou a aby mu Honza něco vzkazoval. Ale proč to, co říkala, tak sedělo s tím, co už ví? Že by jen nějak kopírovala jeho podvědomí? Čím déle nad tím přemýšlel, tím méně pravděpodobná vysvětlení ho napadala.
Zkusil se na to kouknout z druhé strany. Jediná opravdu nová informace byla ta o Krízlovii a Kulhánkovic Simoně. Mohla by to být pravda? Svědčilo by pro to nejen to, že párkrát viděl Krízla parkovat na dost nepravděpodobném místě nedaleko Datlíku. Ale i spousta dalších věcí. Vzhledem k blízkým vztahům starého Kulhánka se starým Krízlem se Michal Simonou se museli dobře znát už od dětství. Navíc, když teď v rámci sledování Krízla párkrát dohledával vlastníky různých nemovitostí napsaných obvykle na široké příbuzenstvo Krízlovic rodiny, tak ho překvapilo, že jeden z opravovaných činžáků byl napsaný na někoho z rodiny Kulhánkovic. A přitom bylo evidentní, že tam ty řemeslníky komandoval Krízl.
Zamyslel se nad tím, jak se mohly zamotat dědické věci po smrti starého Kulhánka. V rodině nebyl mužský dědic a holku (ač vlastní dceru) určitě starej Kulhánek za dobrýho šéfa nepovažoval. A zeť Vávra byl měkota, šly mu čachry s penězma mezi vlivnýma lidma – trocha kamarádíčkování tu, trocha vydíráníčka tamhle, ale jak by došlo na to, že může dostat ránu pěstí, tak by se sesypal… A že by Kulánek sám delegoval šéfovství na Macháně? To bylo nepravděpodobné (k stáru byl sice nemocnej, ale ne dementní, že je Macháň jen bouchač bez mozku, to vědět musel). Plně souhlasil s tím, co si říkal Patera - Macháň bude jen nastrčená figura.
Je možné, že by Michala Krízla považoval za natolik blízkou osobu, že by na něj delegoval vedení gangu? Přišlo mu to přestřelené, přece jen je Krízl policajt.
Zase se dostal do mrtvého bodu, tak se vrátil zpátky k ověřitelným věcem. Jestli se Simona s Krízlem domlouvají u Datlíku, tak si to bohužel nemůže ověřit. Krízl jde dost dlouhý úsek pěšky v méně frekventované oblasti, pokud by se ho pokoušel sledovat, tak bude hrozně na ráně. Nakonec si hořce přiznal, že na tuhle vzdálenost by mu stejně nestačil a že to je asi tedy jedno.
Nicméně přišlo mu, že pravděpodobný ten kontakt je, což znamená, že informační toky z gangu k policajtům by mohly být na daleko bližší úrovni, než ho kdy napadlo.
Přemýšlel, jestli by se ještě něco dalo ověřit – kdyby tak byli schopni rozkrýt peněžní toky mezi Kulhánkovic a Krízlovic rodinou… Jenže k tomu se taky nedostane. No, ale Ferda přes své pražské šéfy by asi mohl…

Když tedy tentokrát na šachovém kroužku na Ferdu-dědu nenarazil, rozhodl se mu zavolat (i z toho důvodu, že měl starost, jestli je v pořádku). Telefon vzala Eva Jezdinská.
„Děda jen spí, celej den dneska lítal po doktorech, všechno plánovaný návštěvy, jenže Ferda má čerstvej případ, takže ho nemohl odvézt, tak jsme to obcházeli spolu, jenže bez auta. Jeli jsme atobusem jen cestu tam, protože se dušoval, že to zvládne. Fakt jsem to neodhadla. Zpátky už jsem volala taxíka…“
Eva zněla smutně a ustaraně.
„Jak já tohle znám, po nemocnici je všude děsně daleko, člověku to hned nedojde,“ snažil se ji trochu uklidnit. „Hele, jedu zrovna nakoupit, nechcete něco, když jste teď bez auta?“
„To byste byl hrozně hodnej, Ferda měl v mezičase dědovy kontroly udělat velkej nákup, a to taky padlo. Pokud by vám to opravdu nevadilo, tak vám pošlu seznam,“ souhlasila úlevně Eva a za chvíli cinkla Pavlovi zpráva z nového (Evina) čísla.
Ferda-děda v mezičase nákupu snědl trochu polívky, ale odporoučel se zase spát, ještě než Pavel s nákupem dorazil.
Eva bez ptaní uvařila čaj Pavlovi i sobě. Pavel z toho nabyl dojmu, že se tam sama necítí úplně dobře.
„Mám trochu starost o Ferdu,“ začala nejistě Eva.
„S velkou pravděpodobností je jen přetaženej, pár dní se trochu prospí a bude to zas dobrý,“ snažil se ji uklidnit Pavel.
Eva se usmála. „No o dědu taky, ale teď jsem myslela, toho mladšího Ferdu. Dneska ráno poslal sms, že má případ a že se mám postarat o dědu, ale od té doby se neozval. Psala jsem mu, že tu jsem s dědou, ale neozval se.“
„Jó, takový je soužití s policajtama,“ povzdechl Pavel, „má frmol, myšlenky někde jinde a možná tam ani není signál. Navíc není na vraždách dlouho, ještě není tak otlučenej cynik, jako už jsem třeba já. Občas to jsou opravdu nehezký věci, to se pak člověk z toho člověk potřebuje chvíli trochu sebrat.“ Mimoděk si vzpomněl na Honzovy začátky, jak ho dokázaly některé věci semlít.
Eva smutně pokrčila rameny.
„Policajti maj vůbec těžký vztahy, pro ženskou s nima vydržet fakt není jednoduchý.“ Pavel zamíchal horkej čaj a pokračoval: „Určitě sis všimla, že ti Ferda spoustu věcí neříká.“ Podíval se přímo na Evu. „Byl by schopen ti i do očí lhát, pokud by si myslel, že to je pro tebe bezpečnější.“
„Já tomu nerozumím, proč by to mělo být bezpečnější? Proč se o tom s dědou baví a se mnou ne?“
„Ferda je teď v dost náročné situaci v práci a má tě rád a bojí se o tebe.“
Eva zase pokrčila rameny a koukala do čaje.
Pavel chvíli přemýšlel – neví, kdy Ferda dorazí, a tu analýzu toho pervitinu, co má od Patery, chce stejně po Evě.
„Evičko, prosím tě, něco bych od tebe potřeboval.“ Vytahl sáček s tabletkama. „Mohla bys mi tohle zanalyzovat, jestli v tom není něco špatnýho?“
Eva na něj nechápavě pohlédla: „Tabletky jsou vždycky kontrolovaný už z továrny, jinak by je ani neposlali do lékárny.“
„No, tohle není z lékárny. To je pervitin.“
Eva se na něj zase nechápavě podívala.
„Chtěl jsem to domluvit s Ferdou, moc mě mrzí, že tě do toho zatahuju,“ přiznal si, že ho Ferda asi zabije.
„Technicky by to nemělo být nic tak složitýho,“ připustila Eva a vzala do ruky sáček.
„Prosím, nikde o tom nemluv, ani kdyby ti někdo tvrdil, že je Ferdův kamarád nebo nadřízenej. Ideální by bylo, kdyby tě u té analýzy v práci nikdo nenachytal.“
„Budu muset někdy o víkendu dodělat dnešní práci, tak bych to mohla zvládnout při tom.“
„Ani se na nic se ptát nemám, že?“
„Jo, chápeš rychle,“ smutně se usmál Pavel a začal se zvedat.

Eva vypadala znovu nejistě. „Asi bych tu měla na Ferdu počkat.“
„Nabídl bych ti odvoz, ale kvůli dědovi by to asi bylo lepší. A Ferda určitě bude taky moc vděčnej za pusu a teplou večeři,“ usmál se. „Každopádně, kdyby Ferda nedorazil do večera, tak se natáhni a trochu si schrupni, klidně je možný, že dojde až někdy nad ránem. A kdybys potřebovala něco někam odvézt, tak se ozvi. I, dneska bych vás bejval s dědou mohl klídně odvozit.“
„To byste byl moc hodnej a za ten nákup taky děkuju.“
Pavel se zarazil. „Prosím, nevykej mi, asi jsem taky trochu mimo – nějak jsem ti automaticky celej večer tykal, ani jsem si to neuvědomil.“
„A mě to ani divný nepřišlo,“ usmála se Eva. „Tak ahoj.“