Rafael donesl svému známému vodku a capuccino. Tento do sebe vodku kopl a pronesl:
"Tak, a hned je mi líp. Teď si vychutnám to kafíčko. Nechtěl jsem jít na toho frťana někam do putyky, sprostého lidu mám za celý den až dost. Řekl jsem si, že radši podpořím starého kamaráda a konečně jednou zavítám do jeho podniku."
"To ti chválím," odvětí Rafael, "a musím konstatovat, že zde budeš mít prostředí opravdu noblesnější. Mohu-li ti však radit, nesplachuj každou problematickou osobu ve svém okolí alkoholem."
"Taková poučení mi nemusíš dávat, mám přece státnici z farmakologie..."
"Já mám sice státnice z úplně jiných disciplín, ovšem svého času jsem psal seminárku o Zolově Zabijáku."
Mezitím již Saskie začala obsluhovat básníka Mumraje. Ten se dle očekávání dal do konverzace.
"Vidím, že si sem pan kavárník přivedl novou, mladou krev. Vsadil bych se, že jste studentkou. Co račte studovat, slečno?"
"Češtinu a francouzštinu."
"Ach, sladká Francie... Rimbaud a Verlaine jsou mými velkými vzory. Já vám, s dovolením, přečtu něco ze svých nejnovějších veršů."
A poté z náprsní kapsy saka vytáhl své zápisky a začal Saskii recitovat. Toto vše Rafael zpovzdálí pozoroval a když vyhodnotil, že básník již Saskii oblažuje příliš dlouho, přistoupil k němu po jedné odrecitované básni a pravil:
"Mistře, když dovolíte, představím vám svého dlouholetého kamaráda, který má též vztah k literatuře."
Pokynul kamarádovi a poté pronesl:
"Pánové, seznamte se. Magistr Norbert Nokrle, lékárník. Bedřich Mumraj, básník."
Po tradičních seznamovacích formulích ještě Rafael dodal:
"Pan magistr se sice dnes věnuje povolání praktickému a nepoetickému, ale v mládí, kdy jsme byli spolužáky na gymnáziu, měl literární ambice."
"Pan kavárník přehání," zaoponoval Norbert, "nejlepším stylistou ve třídě byl on sám. Já jeho kvalit nikdy nedosahoval."
"Každopádně věřím, že si pánové o literatuře budou mít co říci," pravil Rafael a přenesl Norbertovu kávu k básníkovu stolu. A doufal, že toto setkání Norberta neodradí a jeho první návštěva kavárny nebude zároveň i tou poslední."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Zolu máme doma po prababičce
HCHO
Zolu máme doma po prababičce skoro celýho v nějakém prvorepublikovém vydání, na gymplu jsem ho četla hodně (měl takový pragmatický popisy), možná bych si z toho mohla někdy něco zopakovat.
Rimbaud a Verlaine mě až tolik nelákají.
Díky za komentář.
Chrudoš Brkosl…
Díky za komentář.