36. Duchařina - Zátah

„Honzo!“ ozval se mi v hlavě Vářův hlas.

Okamžitě jsem se přesunul za ním na jeho oblíbený kaštan v areálu starých kasáren. Ještě bylo skoro tma, špatně se rozeznávalo, co se děje. Dole řval Macháň na někoho u dodávky s polskou poznávačkou. Že by nějaká chyba v dodávce? Zachytil jsem na periferii pohyb a rozhlédl se – k místu se stahovala ozbrojená policejní skupina.

„Vářo, to je zátah!“ úplně jsem nadskočil.

Macháň sice vypadal, že jen v pyžamu skočil do riflí, ale pistoli měl s sebou. To není dobrý. Rozlétl jsem se na místo. Někde musí být ten, kdo tu dodávku primárně přebíral a toho Macháně zavolal. Vlétl jsem za roh do místnosti, kam to vykládali. Ach jo, pajdavej Patera.

„Vářo! Vářo!“
Vářa se objevil vedle mne. „Zkus ho udržet uvnitř. Venku se bude možná střílet. S tou chromou nohou má strašně pomalý reakce.“

Než jsem to dořekl, třeskl zvenčí výstřel.
„Na zem!“ zařvali jsme na Pateru s Vářou oba. Plácl sebou na podlahu a odplazil se do rohu.
Kývl jsem na Vářu a šel se kouknout ven.

Venku už byl Macháň na břiše a nasazovali mu želízka. Zkontroloval jsem situaci, nikomu se nic nestalo. Uvědomil jsem si, že předávající Polák byl nastrčená součást týmu. Dost se mi ulevilo, že to bylo celý bezpečnější, než jsem myslel.

Došli sebrat Pateru. „Tak vstávej!“ zařval na něj policista.

Patera vypadal hodně otřeseně, nemohl se zvednout z podlahy. „Jsou,“ popadal dech, „jsou všichni v pořádku?“

„Dělej, nemáme celej den!“

Do dveří nakoukl kulatější starší policista. „Neřvi na něj a pomoz mu radši vstát.“

Vešel dál, rozhlédl se po místnosti a oslovil přímo Pateru: „Nebojte, všichni jsou v pořádku, nic se neděje. Jen pan Macháň je s tou pistolí trochu nervózní. Jo, já jsem major Vacek.“ Přešel po místnosti. „To je váš mobil?“ zeptal se Patery a kývl směrem k mobilu na regálu, kde předtím Patera rovnal krabice. „Můžu?“

Patera udiveně kývl. Policajt se ho ptá, jestli si může prohlídnout jeho mobil? Macháň se neptal nikdy.

Vacek zatím prolétl volaná čísla. „Volal jste jen tady panu Macháňovi, že?“

„Jo,“ odpověděl Patera.

„Tak fajn,“ řekl spokojeně. „Půjdete taky s námi.“

První policajt zase začal řvát: „Tak dělej!“

Vacek trochu smutně povzdechl, jako by ho to drsné jednání štvalo, nicméně jen zavelel: „Takže všichni! Přesun podle plánu! Zůstává tu jen určená hlídka.“

A hele, to bude nějaká větší akcička.
Dohodl jsem s Vářou, že bude sledovat cvrkot a šel kouknout, co se děje jinde.
Nejdřív za Krízlem. Ležel v posteli a spal. V duchu jsem se smál sám sobě, že bych si nikdy nemyslel, jakou radost mi sladký nevědomý spánek tohoto výtečníka může udělat.

Přesunul jsem se obratem do Roudničky. Do okolí rezidence starého Kulhánka se potichu sjížděly neoznačené policejní vozy a vylejzala z nich původní partička. Bylo vidět, že mají velmi přesný plán. Než by se jeden otočil, stál před barákem Vávra v trenýrkách, hospodyně v noční košili a bosá Simona v krajkovém župánku.

Zase jsem přeskočil ke Krízlovi – stále kllidně spal. Simona mu nestihla dát vědět. Super.

Když jsem se vrátil k Simoně, tak už některá policejní auta zase odjížděla. Kam mají ještě namířeno? Zavěsil jsem se za auto majora Vacka. Že jedou na magistrát mi došlo už cestou.

Tý jo! Že by to celý konečně sklaplo?