Nahoře a dole
Obávám se, že bez znalosti konce posledního dílu druhé řady seriálu to nebude pochopitelně. A možná ani s ní:-)
Kdyby se k tomu Crowley hodlal vyjadřovat, což absolutně a v žádném případě nehodlal, řekl by vám, že samozřejmě byl v pokušení. Chtěl zpátky. Sakra, tak moc to chtěl. Být jedním z těch nahoře. Čistý, spravedlivý, milovaný, nepochybující…
Větší pokušení než všechna království světa, chleba a zatracená moc nad gravitací.
Jenomže tady dole to bylo jeho. Realita, kterou si vydupal z prachu země a z hlubin zatracení. Jeho nepravděpodobná chaotická existence, které se přece nemohl jen tak vzdát. Co na tom, že právě teď se z ní sloupla vrstva smyslu a jen tak se rozhodla, že si odejde tam nahoru?
S tématem se to má následovně - Azirafal je zásadní konstanta Crowleyho života, cokoli po stvořeno Země je moderní doba a k nejistotě došli právě na tom konci posledního dílu.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Au. :( Crowley dneska táhne,
Au. :( Crowley dneska táhne, nebo mi všichni lezou do hlavy. :D
Je to pěkný. Já to po prvním
Je to pěkný. Já to po prvním dílu zapíchla a vlastně jsem neměla potřebu dál koukat, ale drable funguje i tak
Fňuk :-(
Fňuk :-(
Se ségrou poslednímu dílů
Se ségrou poslednímu dílu nemůžeme přijít na jméno, ale tady jako drabble musím ocenit. :) Ale chudák Crowley, bylo mi ho děsně líto...
Ten konec mě traumatizoval a
Ten konec mě traumatizoval a neděkuji za připomenutí. :)
"Kdyby se k tomu Crowley
"Kdyby se k tomu Crowley hodlal vyjadřovat, což absolutně a v žádném případě nehodlal..." - to bylo naprosto jako vystřižený z knížky. Klidně by mi to mohl v hlavě číst ve své skvělé české audiointerpretaci Honza Zadražil.
Každopádně, hodně zajímavý přístup ke Crowleyho vnímání situace. V jistém smyslu svěží!