Úvaha o poslušnosti a loajalitě
Dneska mi to nějak nešlo od ruky a výsledek podle toho vypadá, ale už nemám sílu to nějak předělávat...
Z pohledu Harrise... Časově krátce po Francesině návratu na Skřivánka
Nevěděl kolikrát o svém rozhodnutí rozhodnutí pochyboval.
Byla vzpurná a nevyzpytatelná jako moře samo a balancovala na tenké hranici mezi věrností a zradou. Přesto mu cosi říkalo, že si zaslouží druhou šanci. Dlužil jí to. Za Skřivánka. Od první chvíle však tušil, že ona nebude plnit jeho rozkazy jen ze slepé poslušnosti. Mohl ji k tomu přinutit. Plukovník Fitzgerald to udělal. Ale ani pes do sebe nenechá kopat do nekonečna. Jednou pohár přeteče a pak kousne. Ne. Klíč k poslušnosti nebyl v násilí a loajalitu si nelze vynutit vyhrožováním...
Frances Doyleová bude respektovat svého kapitána... Pokud on bude respektovat ji.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
