Mind the gap
Jsou chvíle, kdy se cestující v tramvaji cítí jako sardinky v konzervě. (Často jsou tak i cítit.) Ranní a odpolední špičky, kulturní akce na Výstavišti, zápasy na Letné nebo v Ďolíčku, školní výlety, asijští turisté, kteří pravidelně obsazují pouze jeden článek vozu. („Ta tramvaj má totiž jenom jedny dveře!“)
Přestože pro tyto situace užíváme frázi „vypadávají nám z okýnek“, v 15Téčku nehrozí, že by někdo vypadl. (Okýnkem se protáhne sotva pár molekul vzduchu.)
Jediné, co přece jen občas vypadne, je děcko. Když maminka jako první vystrčí ze dveří přední kolečka kočárku a ty zapadnou do mezery mezi tramvají a ostrůvkem.
Do nízkopodlažní tramvaje s kočárkem prosím vždy nastupujte popředu a vystupujte pozadu. Ušetříte si nervy, záchranářům výjezd a nám starosti. A hlavně předejdete úrazu svého (či půjčeného) dítěte.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Chudáci děti :( Ale popravdě
Chudáci děti :( Ale popravdě si už ani nevybavuju, kdy naposledy jsem viděla vystupovat kočárek popředu. Tak snad aspoň tady ta osvěta funguje
Zasmála bych se, kdyby mi
Zasmála bych se, kdyby mi děcko z tramvaje fakt jednou nevypadlo :D ale ne z kočárku, jen bylo těžký koordinovat výstup s kočárkem a druhým dítětem :D ale jinak z MHD vystupuju vždy pozadu :)
jo a bylo to při příležitosti
jo a bylo to při příležitosti návštěvy loňského DMD pikniku :D
zajímavé, ještě že už nemusím
zajímavé, ještě že už nemusím nikam s žádným kočárkem
Znám to jenom z práce s
Znám to jenom z práce s vozíkem, ale doteď si vybavuju, jak to při zácviku bylo jedno z hlavních témat (ještě společně s upozorněním, že za ježdění po eskalátorech hrozí vyhazov). Snad se to moc neděje, dokážu si představit, že z toho jsou dost nepříjemné pády.
ano prosím, dycinky pozadu
ano prosím, dycinky pozadu
Copak tramvaj. Ta aspoň musí
Copak tramvaj. Ta aspoň musí zastavit tak, aby se s kočárkem vystoupit dalo. Tvořivost řidičů nízkopodlažních autobusů a trolejbusů zastavit tak, aby se vznikly otvor nedal překonat ani vjetím na chodník, ani sestupem do vozovky, opravdu nezná mezí...
Jojo, u nás na Českomoravské
Jojo, u nás na Českomoravské je u výstupu dveří pro kočárek lampa. Chytří řidiči zastaví o pár metrů dřív. Většina není chytrá.
U nás jezdí ten autobus, kam
U nás není strom ani lampa a
U nás není strom ani lampa a stejně často nevím, co dělat. Jako matka jsem kočárek unesla i s dítětem. Teď už to nedávám.
No a teď ještě poučit ty lidi
Nojo... a pak máš dítě, co
Nojo... a pak máš dítě, co musí během jízdy sledovat, jak se otvírají a zavírají dveře, jinak řve, a při výstupu není manipulační prostor na otočení kočárku na vycouvání. Ale přísám, Ledňáček nikdy nevyletěl.
A stejně tak i na eskalátor,
A stejně tak i na eskalátor, pokud to jinak nejde.
Směrem dolů to fakt nejde,
Teda. Tahle představa mne
Teda. Tahle představa mne vyděsila. Protože já bych to dítě asi taky vyklopila. S kočárky to navíc neumím neb nemám děti.
Tuhle instruktáž jsem
Tuhle instruktáž jsem potřebovala v Ostravě před pětatřiceti lety!
když jsem ještě jezdívala s
když jsem ještě jezdívala s kočárkem, nesnášela jsem ty situace, kdy autobus nebo trolejbus zastavil od chodníku přesně tak daleko, že se nedalo vystoupit s kočárem rovnou na chodník, ani tak, že člověk nejdřív vystoupil do silnice a pak to vyzvedl a obrubník. Přesně ta vzdálenost, kdy neuděláte nic, protože na chodník je to daleko a kočár se vám v té mezeře zasekne...
Voňavě popsáno. :)
Voňavě popsáno. :)