Zpod polštáře
„Tatí, přečti mi ještě kousek!“
„Je devět, ráno vstáváš. Dobrou noc.“ Sklapl knihu, vlepil synkovi pusu a zavřel za sebou dveře.
Bosé a rozcuchané strašidýlko ve dveřích pracovny.
„Já nemůžu usnout.“
Druhé kolo. Natřepat peřinu, pohladit, vycouvat.
„Spinkej.“
Nepomohlo to. Napotřetí už mrňous natahoval.
„Můžu spát dneska s tebou? Já se bojím!“
„Čeho, truhlíku?“
„Oni jí ubližují!“
„Něco se ti zdálo. Nejsi mimino,“ Petr se pousmál. „Běž, přijdu za tebou.“
Rezignovaně uložil soubor, stáhl džíny a přilehl ke Guptovi do postele.
Prcek se blaženě stulil tátovi v náručí. Dech se mu zklidnil.
Konečně klid.
Než ty hlasy zaslechl i Petr.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
brrr
brrr
Tý jo, to je napínák.
Tý jo, to je napínák.
Dobrej horůrkovej kraťásek!!!
Dobrej horůrkovej kraťásek!!!
Ale kurnik! Já nemám horory
Znepokojivé. Super. Těším se
Znepokojivé. Super. Těším se na pokračování.
Au, ta poslední věta je fakt
Au, ta poslední věta je fakt pecka.
Nikdy
nevěř medvědům. Brum.
No nazdar!
No nazdar!