Školní autobus
V Anaikotu je všechno daleko. Anebo ještě dál. Domy jsou rozházené po kopcích jako hračky v dětském pokoji.
Cesty jsou špatné. Ušlapaná hlína. Kamení. Připomínají rozbitou horskou dráhu. Při přecházení se nikdo nerozhlíží. V celé vesnici není jediné auto.
A tak se do školy chodí pěšky. Několik kilometrů. V horku. Dešti. Je to těžké, ušlapat tu dálku. Neztratit tašku. Neumazat školní uniformu.
Každé ráno projíždí Anaikotem kouzelný autobus. Vlastně pěškobus. Učitelé cestou do práce staví u každého domu a přebírají svoje žáky. Pomáhají jim, vedou za ruce, přemlouvají, utírají slzy. Nejmenší děti nosí na zádech.
Ukončete nástup. Příští zastávka škola.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Kde je všechno daleko anebo ještě dál.:)
Malebný pěškobus. Brum.
To je vlastně tuze krásné.
To je vlastně tuze krásné. Někde se chodí pěšky moc, někde málo. Máme ve škole děti, které pěšky nechodí. Sedmdesátikilové prvňáčky. Je mi jich líto.
Peskobus.
Peskobus.
Poeticky temné.
Kto zažil, vie.
To je moc pěkné.
To je moc pěkné.
To je takové dojemné.
Dobrý
Dobrý
Vypadá to idylicky, ale...
Vypadá to idylicky, ale...
To je krásně vykreslený.
To je krásně vykreslený.
Souhlas. Moc se mi líbí ten
Souhlas. Moc se mi líbí ten příměr: domy rozházené jako hračky.
Dělají co mohou. To se taky
Dělají co mohou. To se taky počítá.
To je dojemné
To je dojemné