3. Ženka
Hana se udrncala a uplakala do spánku.
Proklimbala dusání bagančat a drsné hlasy na hranicích. S nudlí u nosu a palcem v puse prospala pomezní lesy i nudnou německou rovinu. Neprobudilo jí houkání před přejezdy ani bučení mohutných bílých krav.
Rozednívalo se, když vlak zaskřípal, cuknul a zastavil mezi poli.
Hanička otevřela oči.
„Já chci Ženku,“ zakňourala rozespale.
Nikomu nebylo do řeči.
„Neboj, určitě za tebou dojede,“ nevydržel ticho tmavooký kluk, co jí půjčil medvěda. „Jen zakopla, nic se jí nestalo, viděl jsem to.“
„Ženka je můj králíček. Od babičky Bláži,“ Hanka už zase nabírala.
Objal ji kolem ramen a bezradně se rozhlédl po ostatních dětech.
„Žiješ s ní takovou dobu a ani nevíš, že je kouzelná,“ zachránila ho vysoká copatá dívka v hnědém svetru z protějšího sedadla.
„Když budeš potřebovat, můžeš ji přivolat. Někdy se schovává. Prostě hledej.“
Přistoupila k oknu: „Koukej, není zrovna támhle u vody?“ Namířila ukazovák přímo do ranního oparu nad kanálem.
Hanka zaváhala: „Tam je jen bílo.“
„Podívej se pořádně!“ Kluk vypoulil hnědé oči do mlhy a skoro nadskočil: „Hele, ona hopká. Vidím ouška. Pravým na mě teď zamávala!“
Děti z půlky vagónu se nahrnuly k oknům, prsty čmáraly průhledy do zadýchaných skel a předháněly se v popisu, co zrovna dělá králičí holka.
Hanka skoro nedýchala. Procpala se dopředu. Teď, teď ji konečně zahlédla. Ne moc zřetelně, jen na okamžik, ale opravdu tam byla.
Její Mlženka.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Hezky se ti to vyvíjí.
Hezky se ti to vyvíjí. Začínám přemýšlet o tom, jak asi vypadá moje Mlženka.
A
o to go:) Jen jsi na to měla přijít až koncem listopadu…Dík. Brum.
Promiň, od teď už píšu jen
Promiň, od teď už píšu jen stručné pochvalne komentáře.
Obliviate!
Mám to napsat pořádně a nebýt jako led. Průhledný. Do mě!!! Brum.
Doufám, že kvůli Žence
Doufám, že kvůli Žence nevystoupí předčasně i tahle cácorka...
Medvídku, napsané je to moc krásně, úplně to vidím před sebou.
Madam je přespříliš laskavá
k červenajícímu se chlupatci. Děkuju. Brum.