Obrázek z perónu
To už je jako zase duben? To takhle člověk mrkne a je rok v čudu.
Každopádně, dámy a pánové, začínáme jako už v zásadě tradičně příjezdy do Vídně... Navazujeme na minulý rok s drobným časovým posunem: jsme v srpnu 1912.
Kapky bubnovaly na plechové střechy vlakových nástupišť. Vůně deště se ostře mísila s pachem oleje a uhlí. Dvě postavy na peróně již nějakou dobu vzdorovaly nudě.
Judita se hroutila na lavičce, napůl schovaná pod enormním kloboukem dle poslední módy, zatímco Konstantin vstoje sčítal nekonečnost vteřiny. Květina, kterou přinesli na uvítanou, smutně ležela vedle Judity a rovněž se nudila.
„Máš nějaká oblíbená poslední slova?“ zeptala se dáma dutě.
Konstantin pomalu zamrkal. Stále bylo zvláštní, že si tykali. Pohlédl na klobouk na lavici, jež sežral Juditu. Pokusil se zamyslet nad výroky umírajících héroů.
V nedáli zahoukala lokomotiva. Klobouk povyskočil. „Už je tady!“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
ten začátek má krásnou
ten začátek má krásnou dobovou atmosféru
To mám radost, děkuju.
To mám radost, děkuju.
Nuda na nádraží je velmi
Nuda na nádraží je velmi slibný otvírák.
Budu to brát jako kompliment
Budu to brát jako kompliment :D.
Je to kompliment! Vždyť nudou
Je to kompliment! Vždyť nudou na nádraží začíná Tenkrát na Západě!
Tak to je ovšem kompliment
Tak to je ovšem kompliment zásadních rozměrů. Děkuju moc :D.
Vždycky si vybavím Štěpu z
Vždycky si vybavím Štěpu z Petrolejových lamp a její klobouky, takže si představuji takové monstrum s ovocem.
Velmi dobrá rozehrávka.
Štěpa měla kvalitní kostýmy
Štěpa měla kvalitní kostýmy obecně, ale ten klóbrc! Máš pravdu.
Díky za komentík.
Klobouk by měl dostat vlastní
Klobouk by měl dostat vlastní příběhovou linii :)))
To je ovšem výzva!
To je ovšem výzva!
To je tak hezky napsaný!
To je tak hezky napsaný! Těším se na další!
Děkuju ^_^
Děkuju ^_^