Lovkyně

Její cíl byl nepřehlédnutelný - uprostřed davu stokrát opravovaného a děděného oblečení působila jeho pečlivě vyžehlená šedá uniforma jako plivnutí do tváře. Nejraději by mu zlámala vaz hned teď, ale ve stínech se schovávalo příliš bílých brnění, než aby si troufla.
A tak seděla, poslouchala, jak se chlubí zajatci - dětmi, které sotva začaly výcvik - a snažila se předstírat, že se jí nezvedá žaludek. Předstírala, že se směje jeho mizerným vtipům. Předstírala, že se sotva udrží na nohou, i když vypila sotva skleničku.
Lidé jako on rádi předstírali sílu, ale troufli si jen na bezbranné.
Trochu přetvářky, a nemusela lovit. Přišli sami.