Reminiscence
to po svém otci zdědil všechen sníh
po matce listí nepokoj a strach
a rovné ticho v zanedbaných sadech
a prázdná místa v černých rozsochách
Saška v dlani drtil lžíci. Chtěl se zapojit do hovoru o petrohradských plesech, ale duchem stále byl před hradbami Sevastopole.
Když se jeho matka zeptala: „Povězte, hrají něco zajímavého v divadle?“, nevydržel dále mlčet.
„Nevím, jak v Petrohradě, ale já viděl ohromně poutavé divadlo, matko! Všude dým, křik, umírající lidé...“
Přerušilo ho ostré „Alexandře!“. Tamara ho probodla pohledem. „Toto není vhodné téma ke stolu, takže mlč, nebo odejdi!“
Saša zrudnul. Styděl se, že ho matka pokárala i že na ni byl drzý – nechtěl. Jen mu ty řečičky o Petrohradě bolestivě připomínaly to prokleté město, které ho její nesmlouvavost vyhnala obléhat.
Pro ujasnění připomínám tohle: http://sosaci.net/node/4068
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ty rozhovory a situace jsou
Ty rozhovory a situace jsou tak plné vnitřního napětí, že vůbec nechápu, jak to do těch sto slov narveš!
Skvělé!
tak já se podepíšu pod Ryu
tak já se podepíšu pod Ryu
Děkuju, dámy, odpověď je blbě
Děkuju, dámy, odpověď je blbě. Běžně zkracuju o třicet až padesát slov, často i o sedmdesát, trochu se bojím, že to je na tom vidět :)
Není ;)
Není ;)