O muži a propasti
Název: O muži a propasti
Autor: od Ebženky pro Hippopotamii
Varování: Pozor, blasfémie, cynismus a další blahodárné vlivy. Nečtěte, pokud jste velmi ortodoxní ve vykládání Nového Zákona a vůbec v čemkoliv.
Shrnutí: Když se lidová legenda o Ježíšovi a sv. Petrovi potká se světem Sandmana.
Prohlášení: Postava Smrti patří Neilu Gaimanovi.
Poznámka: Omlouvám se, je to jen krátké. Měla jsem rozsáhlé plány, ale bohužel padly pod zničujícím vlivem života, jak už to tak chodí - tak aspoň doufám, že se ti tvůj ježíšek trefil do vkusu. Ráda bych taky byla napsala vznešené biblické podobenství, ale víš, jak to chodí – když se pokouším o vznešenost, vždycky ve mně nakonec zvítězí mé vesnické kořeny. Mezi prostým lidem se ta Bible vykládala trochu jinak. A když do toho navíc vstoupí jedna světem protřelá antropomorfní personifikace...
Za onoho času, když ještě Pán Ježíš se svatým Petrem putovali po zemi, aby se podívali, jak to na světě chodí, jednou šli kolem propasti, nad kterou, drže se větví divokého keře, visel muž. „Pomozme mu, Pane, ať se mu nestane to nejhorší!“ zvolal Petr, a hned se rozběhl, aby se ho pokusil vytáhnout. Popadl provaz, kterým si svazoval šat, naklonil se nad rokli a chtěl druhý konec muži hodit. Nebylo to ale nic platné; chatrné křoví povolilo a muž se zřítil dolů. Petr se rozhlédl a našel stezku, která vedla až na dno rokle. Rychle se po ní vydal, a Pán Ježíš jej následoval.
Muž byl těžce poraněný a Petr nevěděl, jak mu nejlépe ulevit. I zvedl zrak k Ježíšovi, když tu zahlédl, jak se k nim blíží cizí žena. Byla pohledná, ale silně nalíčená a oblečená do vyzývavých šatů jako nevěstka.
Petra trochu pohrdavě přejela očima, na Ježíše se ušklíbla a lehce zamávala prsty, pak se shýbla nad sténajícím zraněným a oslovila jej: „Už to bude dobré, jen vstaň a pojď se mnou.“
Muž se na ni podíval a zděšeně zkřivil tvář: „Ne! Ještě nechci jít! Ztrať se! Chtěl jsem ještě udělat... takhle to nemůže skončit!“
Petr nechtěl slyšet ten žadonící hlas plný hrůzy. „Pomoz mu, Pane, prosím tě! Vím, že můžeš – jen ty můžeš pomoci! Zbav jej utrpení a ran! Nedávej jej Smrti.“
„Opravdu si přeješ právě tohle, Petře?“ odvětil Ježíš.
Petr se s odporem zadíval na lehkou ženu stojící před ním, zcela netečnou k bolestem umírajícího muže, a přikývl. „Ano, Pane.“
Smrt otráveně zakroutila hlavou. „A jéje, tyhle idealisty mám tak ráda. Trápení bych ho přece za chvíli zbavila taky. Myslíš si, jak jsi chytrej a ušlechtilej, co?“
Petr se podíval na Ježíše, který ale mlčel a smutně hleděl k zemi. Petr tedy trval na svém.
Smrt nesouhlasně stiskla ústa a pohlédla také na Ježíše. Ten rychle kývl hlavou, ale její pohled neopětoval.
„No že jsi to Ty, tak mu chvilku dám,“ odtušila. „Však víš, že mám pro tebe slabost,“ a laškovně mrkla jedním okem, než se rozplynula jako mlha na slunci.
Ježíš pak uzdravil mužova zranění a pomohl mu vstát ze země. „Tvůj život znova začal. Velmi dobře zvaž, jak s ním naložíš!“ trochu zbytečně vznešeně pronesl Petr. Muž chvíli překvapeně hleděl kolem sebe, ale pak náhle vyskočil a byl ten tam.
„Ani nepoděkoval...“
„Neměl čas, Petře. Chce všechno stihnout,“ odtušil Ježíš.
„Co je to, všechno? Co chtěl stihnout, Pane?“
„Možná chtěl odpustit všem, kdo mu ublížili, a smířit se s těmi, komu ukřivdil on. Možná běžel sehnat psací potřeby, aby uchoval pro budoucí generace své geniální myšlenky, které ušetří nevinné utrpení. A nebo se rozhodl, že konečně vykoná všechnu práci, kterou léta zanedbával a která učiní svět lepším. Co myslíš, Petře?“
Petr pocítil rozpaky. „To... ani jedno není příliš pravděpodobné, Pane.“
„Ne, není.“
Pak se oba mlčky vydali dál.
Večer, než ulehli na holou zem pod chatrným přístřeškem, se Ježíš zeptal: „A chceš to vědět, Petře?“
A Petr věděl, že nechce.
O dva dny později Smrt sbírala duši onoho muže ze zaplivané podlahy nejšpinavější krčmy v blízkém městě, poté, co jeho život ukončila dýka. Předmětnou dýku vedla rukou karbaníka, co hrál jen o maličko méně falešně, a který brzo zaklepe bačkorama v podobně odporné krčmě na následky nemírného pití a přílišného... čehokoliv. Ale Ona viděla už skoro všechno, a tak neměla předsudky, věděla, že není špinavé práce.
Je jen práce.
Což vlastně není tak špatné.
Čt, 2012-02-02 22:01 — Salome
Takhle se mi to líbí :)
Takhle se mi to líbí :)
St, 2011-12-28 01:01 — Lejdynka
Ta Smrt! Ta Smrt je prostě
Ta Smrt! Ta Smrt je prostě bezvadná!
A jinak je to hrozně smutný a hrozně hezký.
A hrozně pravda.
A teď to bude znít jako blasfémie, ale Ježíš se ti hrozně povedl.
Po, 2012-01-02 02:45 — Ebženka
Opravdu se ti líbí můj Ježíš?
Opravdu se ti líbí můj Ježíš? Tak to se dmu a pukám pýchou. Jenže to vůbec není moje zásluha, protože On se mi napsal sám.
Po, 2011-12-26 14:49 — Danae
Jé, to je pěkné! A takové
Jé, to je pěkné! A takové realistické! A vlastně to i dobře dopadlo, já se bála, že ten maník bude něco ještě mnohem horšího a mezi svou první a druhou smrtí stihne napáchat svinstva... a takovou zodpovědnost bych teda chudákovi Petrovi nepřála, o Pánu Ježíši ani nemluvě.
Po, 2012-01-02 02:42 — Ebženka
Díky! Neměla ses bát, to bych
Díky!
Neměla ses bát, to bych jim ani tobě (ani sobě) neudělala. Už proto, že to byl vánoční dárek.
Po, 2011-12-26 00:17 — hippopotamie
Díky Ježíšku!
Ebženko, to je moc pěkné! A Petr je takový pěkně kanonický, horlivý a malilinko natvrdlý. Díky moc, mám velkou radost.
Po, 2012-01-02 02:39 — Ebženka
Díky moc! To jsem ráda, že
Díky moc!
To jsem ráda, že jsem dárkem neurazila.
Ne, 2011-12-25 20:53 — Julie
Přijdu do pekla.
Ale tohle se nedalo vydržet. Musela jsem si to napsat. Ebženko, ty jsi děsně inspirativní. A tvoje povídka je naprosto výborná. Takže tu máš bonusový vánoční dárek, či co to vlastně je.
Nesouhlasila s tím. Se spoustou věcí, co lidé dělali, nesouhlasila. Obzvlášť, když to pak házeli na ní.
Byly tři odpoledne. Horký jarní den.
„Nemůžeš s tím něco dělat?“ zeptala se jí. Měla slzy na krajíčku a byla bílá jako... inu jako smrt. Smrt ji měla vždycky ráda. Jednou proklevetily celou noc a když se pak apoštolové ptali, o čem Máří Magdaléna se Smrtí tak dlouho rozmlouvala, zarděla se a zamumlala něco nesmyslného, protože jim opravdu nemohla říct, že debatovaly o módě minulé, přítomné i budoucí.
Teď tam stála a byla by se třásla jako osika. Avšak v těch dnech se osiky ještě netřásly. Toho dne s tím teprve měly začít.
Máří neutekla. Neschovala se jako muži. Jen stála, dívala se a ze všech sil se snažila být statečná. Kvůli němu. Podpírala Marii. Plakala. Obě plakaly. Samozřejmě, že plakaly.
Smrt zavrtěla hlavou. Tohle se nedalo urychlit. Zkontrolovala hodinky na zápěstí.
Čas ubíhal po vteřinách.
„Tati!“ vykřikl. Matku volat nemusel, ta tu byla.
A pak se roztrhla chrámová opona a slunce se zatmělo.
To už Smrt nezajímalo.
„Ahoj,“ usmála se, jak nejpřátelštěji dovedla.
„Nechci umřít,“ zadíval se na ni zoufale.
„Ale no tak,“ objala ho kolem ramen, „už bude dobře. Už tě nic nebude bolet.“
„Nechci umřít,“ zopakoval ještě jednou a trochu popotáhl.
Podala mu kapesník.
„To bude dobrý,“ připomněla mu ještě jednou.
Zadíval se jí přímo do očí.
„Tak jo,“ přikývl a rozhodl se jí věřit. V ten moment se rozplynul ve vzduchu.
Obrátila se k tomu druhému a zamávala mu. Trochu rozpačitě.
„Promiň,“ řekla. „On tu byl sám.“
Jen mávnul rukou.
„Nevěřila bys, jak rád tě vidím,“ usmál se a protáhl si vykloubené údy.
„Nejsi první,“ zavrtěla hlavou a najednou jí projela zima. Zrovna dnes neměla lidi vůbec ráda.
„Jsem rád, že už je konec,“ kývnul.
„Pro tebe,“ zvedla obočí. „Bojím se, že pro tebe to jen tak neskončí.“
„Do háje,“ zavrávoral a posadil se na kámen. „Točí se mi hlava,“ omluvil se.
„No jo,“ pokrčila rameny, „měls to ošklivý.“
„Muselo to být,“ pokrčil rameny pro změnu on.
Vypadal utrápeně. I na člověka, kterého právě umučili. Vždycky si všechno strašně bral.
„Budou v pořádku?“ pokynul hlavou směrem k hloučku čumilů a vojáků, který stále ještě obklopoval tři kříže.
Zvedla obočí.
„Jako lidi? Přibili tě na kříž a tobě na nich pořád záleží?“
„Jo,“ přikývl omluvně. A pak se trochu ušklíbnul. „Mimochodem už dávno jsem si stačil všimlout, že pro ně máš taky slabost.“
Taky se ušklíbla. Vyhrál. Měla pro ně slabost. Kvůli němu (i když po pár letech začali tvrdit, že vůbec člověk nebyl), kvůli Mariím i kvůli těm jedenácti, co zdrhli. A taky kvůli zloději, kterého před chvílí utěšovala. Lidstvo prostě mělo něco do sebe. I když občas ji neuvěřitelně štvali.
St, 2011-12-28 01:04 — Lejdynka
Tak tohle je - nejdokonalejší
Tak tohle je - nejdokonalejší blasfémie.
Ježíš, mluvící nespisovně! A ta Smrt, to je jako sestra té Ebženčiny!
A hrozně mě potěšila Maří Magdaléna, pže pro tu mám slabost.
Vy dvě jste prostě strašný :))
Po, 2011-12-26 14:55 — Danae
Wow, Julie, prostě wow! Já
Wow, Julie, prostě wow!
Já mám takovou teorii, proč současné komiksy jako Sandman a Lucifer, ač jsou nabouchané transcendentnem k prasknutí, obcházejí Krista velkým obloukem. Je na ně je moc jasný a jednoznačný. Moc velký, aby se tam vešel.
A tobě se to povedlo, tys ho tam dostala - a přitom si ho ani nezmenšila ani nezpitvořila. Wow.
Po, 2011-12-26 00:30 — hippopotamie
Ano, tak to asi nějak bylo.
Ano, tak to asi nějak bylo. Krásné, díky moc.
(odpusť mi zvědavost, ale je to ten po levici nebo po pravici?)
Po, 2011-12-26 00:29 — Ebženka
Julie, ty jsi úžasná.
Mám hroznou radost, že jsem tě inspirovala k tak perfektnímu pokračování. Jednou bych s tebou chtěla spoluautorovat. Kdybych ovšem nevěděla, jak jsme obě zaneprázdněné a laxní zároveň, takže to je dost nereálné. :-) (Jo, a v pekle budeš v prima společnosti, a to se hned všechno lípsnáší, ne? :-))
Ne, 2011-12-25 17:42 — Rebelka
Ebženko, to je úžasné!
Ebženko, to je úžasné! Nechápu, jak může být něco tak cynické, pravdivé, hluboké a dojímavé zároveň.
A sandmanovská Smrt je prostě taková ta příslovečná třešnička na dortu :o).
Po, 2011-12-26 00:31 — Ebženka
červenajík
mnohokrát děkuju za tu chválu. Nejsem si moc vědoma, že bych si ji zasloužila, ale ráda si ji ponechám!
Ne, 2011-12-25 17:13 — Aveva
No jo, Smrt. Tu musí mít
No jo, Smrt.
Tu musí mít každej rád :o)
Ne, 2011-12-25 16:47 — neviathiel
Já vím, že na dárky bych
Já vím, že na dárky bych neměla koukat, když nejsou pro mě a ani nejsou ode mně, ale zvědavost mě pudí už dlouho :-)
Ta povídka se mi vážně líbí. Mám rada nečekané drsně realistické pointy :-) a Smrtka e sympaťačka.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
