Fans and Fascinations

"Zlobila jsem se tenkrát, že maminku nezajímá nic, než vdavky jejích dcer," povzdechla si Lizzie.
"Vím. Je pravda, že vaše mamá není právě příkladem bystrého ducha," podotkla opatrně Susan.
"Jistě. Přesto musela vskrytu být silná," odvětila paní mizerné poloviny Derbyshiru.
Nesporně narážela na fakt, že matička Bennetová povila pět dcer během sedmi let a zjevně to přežila.
"Všichni tvrdí, že bude líp," snažila se ji i sebe utěšit Susan. "Ač teď máme pocit, že není na světě nic, než starost o naše malé. Že nejsme ani my samy. A každá máme jen po jednom."
A já k tomu nemám služebné.

"Kde se tu vzala?" šeptla Mrs Smith se zjevně otráveným výrazem.
"Nemám tušení," Susan v duchu trochu panikařila.

Tahle alternativní nerealita je přece můj výtvor. Já to píšu. Jak se sem dostala nová drahá? Tu bych s sebou přece nevzala.

Sličná dáma na prahu čtyřicítky zatím pilně dělala oči na starého pána. Nechápala, kde se tu vzala, ale spolehlivě ve společnosti dokázala identifikovat křehkého muže se solidním jměním.
Její pomrkávání přes okraje číší ovšem nemělo valného efektu.
Až závan větru, který do jídelny přinesl ze zahrady čerstvou dávku jarních pylů a následné neodbytné posmrkávání získaly Mrs Hillsman páně Woodhousovu pozornost.

"Co... to je?" vyhrknul pan Wellf a přiblížil nos k sešitu, aby lépe zaostřil.
"Molly si tu nechala náčrtník, to jsou její studie detailů hmyzu," vysvětlovala Gwen a dál nerušeně háčkovala.
"Jo ahááá!" začal se mladý pán pochechtávat. "Skoro jsem v tom viděl nějaký sprostý obrázky."
"Nejsi jedinej," podotkla Gwen. "Před chvílí tudy prosvištěla její drahá náhradní máti a málem ji kleplo, když to viděla. Přitom jsou to jen muší a motejlí sosáčky. A nožičky. Ťuťu. Roztomilé."
Elegantní gentleman se definitivně rozesmál a velmi neelegantně se složil na pohovku.
"To mě mrzí, že jsem to neviděl. Ta můra by zasloužila."

"Vzduch páchl smrtí. Vlastně byla téměř hmatatelná. Čpící sůl a štiplavý kouř doplněný o tichounké mumlání. Flagelanti odešli před šesti východy slunce a první zrádné kapky se rozesely při ranní mši, když z kazatelny místo slov Ducha zazněl dutý kašel. Černá smrt přišla mezi ně.
Kdo mohl, utekl na samotu a doufal, že průvod mrzáků a otevřených ran se mu vyhne..."
Dveře se rozevřely s dramatickým efektem a v siluetě světla bylo možno spatřiti zobák morového doktora. V místnosti bylo ticho, a než se všichni nadáli, skončili s červenou samolepkou na čele.
Máte mor, zahuhlala Mrs Burnwood vesele zpod masky.

Na prašné venkovské cestě minuly tři dámy dva gentlemany.
"Ty, byli to oni, viď?" žďuchla Miss Gwendylon svou přítelkyni.
"Mhmm!" usmála se Susan.
"Jdou na Longbourn, že jo? Bingley jde Jane požádat o ruku," odhadovala Mrs Stronghold.
"Přesně tak. Taková ta scénka, jak ve filmu matička Bennetová začne vyšilovat a povídá 'behave naturally' nebo jak to tam je."
"Škoda, že je nezastihnou v tý panice, to by bylo správný drama," ušklíbla se první z dam.
"No co, ten ťunťa by si stejně Jane vzal," pousmála se Mrs Stronghold.
"Ale co Darcy?"
"Hm, určitě by mu to připadalo roztomilé."
"Zamilovanej, no..."

Burnwood Manor i zahrada zvučely hudbou a hovorem narozeninového plesu.
"...on musí být...!" Miss Morland vypísknutím upoutala pozornost hostitelky. Včas ztišila hlas, aby slyšely jen dámy kolem. Když domluvila, Henrietta, Kitty, Margaret a Harriet si "nenápadně" začaly kapesními zrcátky 'kontrolovat nalíčení', div si nevykloubily krky a ruce.
Catherine - inteligentněji - obcházela nástěnné zrcadlo.
Mrs. Burnwood chvíli pátrala očima a vějířem skryla úsměv, když pochopila.
"Chcete-li důkaz, že Mr. Skim nemá krvelačné spády na vaše hrdla," pošeptala konspirátorkám, "...podívejte se raději na společnou fotografii."
"Ale má uhrančivé oči..."
"...špičatý úsměv..."
"...černou bradku..."
"...a fiží!"
"Přesně jako z gotického románu," uzavřela zasněně Catherine.

Sotva se Mrs. Burnwood otočila, aby zkusila pro Lizzie a Jane najít jiné dočasné řešení, všimla si, že se k nim blíží postava v uniformě oficíra.
"My o vlku," zabrumlala si. Kanonický voják však mohl situaci spíše zkomplikovat, než zlepšit.
"Madam, dovolte, abych vašim nejmladším svěřenkám nabídl doprovod," uklonil se dvorně a když se narovnal a šibalsky mrknul zeleným okem, Susan málem zaskočilo.
"Myslíš, že na to nepřijdou?" zeptala se opatrně.
"Jsou ve stavu 15-hormony. A cesta do Merytonu trvá půl hodiny. Za ty tři věty, které stihnu pronést, si ani nevšimnou ženskosti hlasu," ujistila ji zpoza bradky Mrs. Meadows.

Minule jsme tu měli na návštěvě dámy. Celý gauč zabraly. Mňau. Můj nový gauč. Zádrhel byl ovšem v tom, že všechny měly krásné jemné světlé róby. To se kočičí povinnosti špatně uplatňují.
Dnes přišli na čaj pánové. Mnozí z nich jsou tak krásně asociální. Prrrrrrrr. Neodolatelně přitažliví.
Všichni mají tmavé fraky. Všichniiiii. Lahoda! Jsem ráda, že jsem ten gauč mezitím tak pečlivě připravovala. Náročná práce.
Teď je jen načase hupsnout na klín panu Darcymu a později elegantně předupkat na pana Palmera. Prrrr! Drrrrrrbej!
Tváří v tvář tolika společenským oděvům mnou však zmítají obavy.
Stačí-li můj kožich na ně na všechny?

Běžný životní rytmus této doby je prostě k uzoufání! Dlouhé ráno. Soukromá snídaně. Nudné zábavy následované neméně plytkým obědem v kruhu rodinném. Je potěšením mít tu alespoň blízkého přítele. Sledovat ho, jak se snaží odradit drahou sestřičku je vskutku komické. Polovinu odpoledne ovšem zabijí sportovní nebo intelektuální činnosti.
Jen někdy u čaje má člověk příležitost ukrást pár pohledů. Ale jak hřejí!
Toho času zkrátka není dost.
Proč musejí dámy od večeře odcházet dříve?
Proč bych nemohl jít s nimi? Proč nejsem dáma?
“Ehm!,” odkašlání zpoza závěsu vytrhne Charlese z úvah.
“S tím bych vám mohla pomoct. Ale to spíš nechcete.”

“Hleďme dámy,” zabručel Roger zpoza novin, “v týdeníku je ten nesmysl také.”
Magdalene stále ještě myslela na včerejší úchvatnou cestu do stepi, takže se zmohla jen na stručné “hm?”
“Naše stařičká chůva přece viděla kometu jako dítě. A noviny vykřikují, že se vlasatice objevuje vždy přesně po stu let.”
“Nechceš jim napsat protičlánek, drahý?” usmála se Molly a podala manželovi konvičku s mlékem.
“V tomto konci světa? Zbytečné.”
Krátce se zamyslel.
“Měli bychom se však na noc řádně připravit.”
“Hm?” byla tentokrát řada na Molly.
“Uděláme si piknik pod hvězdami. Je tu přeci nádherné nebe. A pak můžeme publikovat pozorování.”