Divoký západ

Největší hloupost by byla vylézt ven, když Butch nevěděl, s kým má tu čest.
Takže přesně to udělal.
"Co ode mě chceš?" zahučel, zatímco šel za cizincem. Viděl z něj jen záda oděná v dlouhém tmavém kabátě. Muž - jestli to byl muž - kráčel svižným krokem. Butch si ho pečlivě prohlédl. Nezdálo se, že by měl zbraň.
Proč ho to jen neuklidnilo?
"Brzy to pochopíš," odbyl ho neznámý. Začal si tiše prozpěvovat. Butch napínal sluch, ale tu melodii slyšel poprvé. Zněla podivně neharmonicky, asi jako když se poláme nějaké mechanické zařízení.
Zničehonic se zastavili.
"Jsi připravený na to čelit svému osudu?"

Muž s dredy však nebyl Sunkáčovým zachráncem. Ďábelsky se zašklebil a olízl si rty.
„Přece bys ho nejedl syrového. Klepni ho, Kryťák nám ho udělá s knedlíkem a se zelím.“
Sunkáč byl v neradostné situaci. Již podruhé tento den se ho chystali upéct! Zaťal ale zobák a rozhodl se prostřílet. A měl čím! Podivná pistole bez hlavně byla takřka na dosah křídla.
Máchl pravou zadní.
„Néééééé, to je skoro pravé hedvábí!“ černý muž se zhroutil v slzách k zemi.
Sunkáč se bleskovým pohybem vrhl na muže se zbraní. Stiskl zobákem zápěstí.
Vtom zazněl výstřel.
Zpoza stromu se vynořil Butch Káčidy.

Naneštěstí pro Sunkáče, na Santerově doupěti visela cedulka "Já se vrátím", na kterou cizí pařát připsal "Na to bych nespoléhal. - Pracovník ZSZP".
Sunkáč zaklel až se mu zkroutil knír.
Zalomcoval dveřmi (zamčeno) a kopl do nich (čehož vzápětí, poskakuje po nezraněné noze, litoval).
"Pozoruhodně nelogické chování," ozvalo se mu za zády.
Sunkáč se otočil a načepýřil ve snaze vypadat větší, nebezpečnější a ozbrojenější.
"Je to kachna, Spocku..." poznamenal druhý muž, který na Sunkáče mířil pistolí bez hlavně.
V tu chvíli Sunkáčovo křídlo stiskly zuby černého muže, který se na něj vrhl ze strany.
"Kocoure, fuj!" vykřikl jeho společník s dredy.

Ovšem obstarat si zbraň to není jen tak. Obzvlášť jste-li obávaný a všude známý pistolník. To si nemůžete jen tak nakráčet do obchodu. Nebo na trh nebo dokonce do nákupního střediska. Někdo by vás totiž mohl poznat. A jak by zmerčili, že jste neozbrojení, hnedle by využili početní i váhové převahy a šoupli by vás do chládku. A to by bylo tak říkajíc z deště pod okap. Totiž z pekáče do ledničky. Tohle si uměl Sunkáč snadno spočítat. Naštěstí měl dobrého známého. Jednou mu pomohl s jistou nepříjemnou záležitostí. Určitě mu tu službičku rád oplatí. Ten známý se jmenoval Santer.

Nikdo nemohl říct, že by Butch Káčidy byl zbabělec.
(Pravda, pár pomýlených zapeřených zakačenců to zkusilo. Skoro beztrestně se z toho vypotácel jediný – trefil krátké Butchovo období zen-kačismu.)
Neochotně si ale přiznával, že něco na tom tlučení ho znepokojuje.
Občas někdo v noci potřeboval výpomoc. Butch to neměl rád, jenže rozhlašovat, že večer si chcete navléct papuče, vypít thé a spát, by vám zavraždilo image a poslalo vám dostavníkem její ohlodané kostičky.
Snad... ta rytmičnost.
Nesměle mu v hlavě zaťukala myšlenka.
Něco se snažilo proklovat z vajíčka vzpomínky.
Butch pokrčil křídly – Vzkač se! – a otevřel.
Vysoká tmavá silueta zahučela:
„Pojď.“

Ale Butchovi nebylo dopřáno užít si klidu u bylinkového thé. Ze snění o krásné Patrícii ho vytrhlo zabouchání na dveře.
Znělo zlověstně. Butch Káčidy vyskočil a pírka se mu naježila. Sunkáč Kid už byl dávno pryč a on zůstal na zlověstného nočního návštěvníka sám.
Pravým křídlem sevřel kolt a odložil hrnek s thé.
V hlavě zaplašil poslední vzpomínky na růžové podvlíkačky a oči přenádherné kačky.
„Kdo tam?“ zaburácel. Ať chtěl nebo ne, noční návštěvník ho vyděsil.
Ale nikdo se neozýval. Jen zase čtyři rytmická zabouchání na dveře.
Butch pevněji sevřel kolt.
A pak to zaznělo znovu.
Buch, buch, buch, buch!

Dveře spíže tázavě zavrzaly. Sunkáč, křídlo na pouzdře koltu, se k nim nejtišším kolébavým krokem přesunul. Byl tam! Trpaslík s jednou černou, taktéž děravou rukavicí. Než stačil Sunkáč cokoliv učinit, prudká rána zezadu do hlavy jej odeslala do říše snů.
Probudil se na pekáči, s hlavou bolavou, omotán potravinářským provazem jako roláda. Nad ním se šklebili Trpaslík a... Butch Káčidy. Stáli tam křídlo v křídle a kochali se svým vítězstvím.
"Chceš vědět, jak jsem to mohl přežít? Tady kámoš Butch mne našel, ze mne vytáhl kulku a mne vytáhl hrobníkovi z lopaty. A teď hádej, co uděláme my s tebou!"

"Jak je to možné? Ten proradný kojot ode mne dostal kulí do zad. Nechal jsem ho ležet uprostřed vyprahlé pouště jako potravu supům," zavrčel Sunkáč Kid.
Kdysi dávno byli on a Trpaslík jedna ruka. Partneři ve zločinu, pánové západu, postrach dostavníků a bank.
Jenže pak ho Trpaslík zradil. Chtěl víc. Pokusil se Sunkáče okrást - a takový prohřešek nelze odpustit.
Sunkáč v mysli stále viděl svíjejícího se Trpaslíka, prskajícího krev a nadávky.
"Já se vrátím, Sunkáči Kide! Vrátím se mocnější než dříve a ani tvůj rychlý kolt tě neochrání před mojí pomstou!"
Zahřmělo. Zdálo se, že Trpaslík nelhal. Ale... jak přežil?

Byl to ale pořád ještě sen? Pro jistotu se natáhl po svém věrném koltu.
Zaposlouchal se do zvuků chatky. Zaslechl snad kroky? Je ten vandal a žhářská krysa pořád tady?
Opatrnosti není nikdy nazbyt, pomyslel si, když ladně energickým skokem prokopl dveře od spíže, až se třísky rozletěly, a přistál v kuchyni.
„Kde jsi, hnusáku?!“
Jeho efektní zvolání mu vrátila tichounká ozvěna. Chatka byla prázdná, jen na okenním parapetu ležela jediná černá rukavice s dírou na palci o velikosti mexického dolaru.
„Tak přece,“ pronesl Sunkáč temně. Mraky se výhružně zatáhly. Setmělo se. „Je to trpaslík s velkým T. Vrátil se.“

...stojí nejrásnější káčanda divokého západu. Ve tváři však nemá výsměch, nýbrž strach. Úzkostlivě na Butche v růžovém jégrově spodním prádle zírá s roubíkem v ústech a ruk...křídly svázanými za zády, držena obávaným opičákem Apem. To, proč je tak obáváný je evidentní - má prsty.
Ach, jak je krásná, seňorita Patricia Pata Rodrigues. Kolikrát sedávál nalitý pod jejím oknem a poslouchal její líbezný kachní zpěv. Její kráse se nemohlo vyrovnat nic na světě, ani jejímu půvabu. Pověstná byla i svým kuchařským umem.
"Tancuj!" - vyvádí ho ze snění ve snu drsný opičí hlas - "Nebo tu teď z tohohle španělskýho ptáčka nadělám sekanou!"