Divoký západ

Kde najdeme nejvíc hrdinů? Správně, na hřbitovech. Pomníky to jasně dokládají.

Tady jsme pohřbili
Butchovu mrtvolu
střílel rychle
tasil moc pomalu

Bezzubá Nell,
zabita roku 1876 při rvačce v tančírně.
Její poslední slova: „Osud to tak chtěl.“

Tom Smith životu navždy sbohem dal
nikdo se nesmál ani neplakal
kam jeho duše šla a co tam dělá,
nevíme a lhostejni jsme zcela.

Izraelité chtěli chléb
a Pán jim seslal manu.
Úředník Walace ženu chtěl,
ďábel mu seslal Annu.

Zde leží
Ezekial Aikle
stár 102 let
dobří lidé
umírají mladí

Odešel, ale nebylo mu odpuštěno.

Slzy mi ji nevrátí, proto mohu plakat.

Barmanka spatřila ty tři a obrátila oči v sloup. Řečí plno, ale tržbu pořádnou neudělají.
„Už sem vám poudál, jak sem se setkal s Jesse Jamesem?“
„Aspoň stokrát! Tu historku známe nazpaměť.“
„Voba melete dokola to samý. Ale vo tom, jak jsme kdysi pašovali šlehačku z Mexika, vo tom nevíte nic.“
„Šlehačku?“
„Jasně že šlehačku. Ta z Mexika je mnohem lacinější. A ty krávy tam často sežerou i jinou trávu a pak po jejich šlehačce bejvá náramně veselo. Pedro Ramiréz na šlehačce pašovaný z Mexika vydělal balík. Jenže pak naši pohraničníci udělali zátah, šlehačku ukradli pro sebe a Pedra zastřelili.“

Nejlepší šerif Omahy pomalu šmirgloval hlaveň svého koltu a zařezával dum-dumky. Spravedlnost boží je spravedlnost boží, pomyslel si.

Dnes zabil pět lupičů a dva desperáty, obtěžovali by město.

"Jste tak mužný," prohlásila nahá dívka, ležící na jeho kavalci.

Věděl to.

"Postav se do okna, ať tě všichni spatří," odplivl na zem.

Děvku skrz sklo provrtala kulka.

"Donášela bys na mě," povzdychl si hrdina.

Pomalu odešel na záchod, přemýšlejíc o přesné mušce střelce. Vždyť taky hrobařského učedníka vytrénoval. A za každou mrtvolu ve městě měl od něj sto dolarů.

Spravedlnost boží je spravedlnost boží a Bůh se neptá, on vše ví.

Dav se shromáždil okolo dvojice na hlavní ulici. Jedním byl chlapec zdvihajíc nad hlavu vajíčko, druhým, ušmudlaný traper, zrcátko držel před sebou a přes rameno hlavní dozadu otočenou kulovnici.
Přihlížející zatajili dech. On chce vajíčko takhle rozstřelit?
PRÁSK!
Vajíčko v mladíkově ruce puklo.
Dav jásal a vzápětí trapera i chlapce objímal tlouštík v obleku.
"Skvělá podívaná, jídlo a pití pro tyhle dva na celý večer!" volal obtloustlý patron.
"Velmi rádi budeme Vašimi hosty, jestli se nemýlím, HI HI HI!" šklebil se Sam Hawkins
A přitom taková blbost, kdyby věděli, že ty vajíčka prostě jen rozmačkává, pche! pomyslel si v duchu.

„Tak už dost. Všichni co tu nemají co dělat, pryč!“ Pronesl mocný Doctorův hlas. Na scéně zůstaly jen Trpaslík, Kid a Butch.
„Je to mezi vámi třema, koukejte to vyřešit nebo to udělám já.“
„Jak náš spor urovnáme, Trpaslíku, Butchi.“
„Měl bych řešení,“ ozval se Trpaslík.
„Jaké?“ zeptali se Butch s Kidem.
„Zavolám příbuzným a přestavíme Kačí hnízdo pro nás tři.“
„To by šlo a pořádně ho vybavíme chlastem a zbraněmi.“
„Nezapomeň na kačenky,“ mlsně kváknul Kid.
„A na trpaslice,“ zvolal trpaslík.
„Ujednáno, hoši.“
„Ujednáno, trpaslíku.“
„Tak se mi to líbí, tak má vypadat šťastný konec,“ řekl Doctor a odletěl.

...
Ale daleko nedošli.
Jen co vyšli za hranice krocaního tábora, kolem hlav jim prosvištěly kulky.
„U všech Kačerů!“ vykřikla Patrícia a Butch se k ní hned vrhnul, aby jí udělal živý štít.
Střílení ale pojednou ustalo. Mezi stromy se vynořila známá silueta.
„Ach, to jsi ty, Butchi,“ řekl Sunkáč Kid a zasunul kolty do opasku. „Myslel jsem, že jsi Trpas Leek. Máme spolu nevyřízené účty,“ dodal.
„Leek? Ten proradný trpaslík s pokladem?“ podivil se Butch.
Ale odpovědi se mu nedostalo. Lesem zase začaly svištět kulky. Patrícia vyděšeně zakvákala.
Sunkáč přihrál Butchovi jeden ze svých koltů a společně stanuli tváří tvář...

Pomalu vstal, vyplivl nezbytnou sirku, protože tentokrát ji nebude potřebovat. Teď se rozhodl být opravdu zlý. Bude to hodně ošklivé, ale musí to být. Nebude je šetřit, protože oni je taky nešetřili. Pro tentokrát zapomene na všechna slova jako lítost nebo humanita. Nasadí nejdrsnější kalibr.
Během okamžiku se převlékl, vzal do ruky knihu knih a s úsměvem k nim přistoupil: „Nechcete si promluvit o Mladém svišťovi?“
Krocani na něj zírali, naprosto neschopni slova. Přidal proto ještě drsnější kalibr: „Jak pravila paní Čvachtová: Dulík, Bubík a Kulík s vámi. Rampa!“
Když je unuděné k smrti překročil, rozvázal ostatní a vyšli ven.

Reverend si odříkal třiadvacátý žalm a konečně zmlkl. Došlo mu, že to stejně nemá žádný účinek.
Butch vytáhl zpod levého křídla kancelářskou sponu a několika šikovnými pohyby se nenápadně osvobodil. Důležitý byl moment překvapení. Bylo důležité, aby si nikdo nevšiml toho, co provádí.
Jakmile měl křídla volná, sundal si ze zobáku plechovku od pálivých fazolí. Měl otlačený zobák, a tak si ho promnul. Navíc ho i pálil, jelikož v té plechovce byl pozůstatek chilli omáčky.
Přemýšlel, jak nejlépe provést svůj následující plán s názvem "jak utéct a osvobodit všechny ostatní".
Potřeboval pokračovat v hledání pokladu trpasličího muže. A to nezbytně.

Lidé si na mě ukazovali prstem. Na mě, lovce lidí. A jestli si myslíte, že mnou pohrdali oprávněně, mýlíte se. Lovec lidí je elitní zabiják. Odkázaný jen sám na sebe a na svoji bouchačku.
A práce není nikdy málo...
Ale momentálně mám krizi. Ve svém řemesle jsem už dosáhl takové profesionality, že všechny kšefty jsou pro mne příliš snadné. Potřebuji dražší kořist!
A tak jsem začal vraždit. A vyvraždil jsem vesnici. To už se o mě začali zajímat. Říkám mě, ale bylo nás víc. Společně jsme začali dobývat území.
A pak mě zabil jeden z našich.
Lovec lidí je samotář...