Záchranná stanice záporných postav

Předseda záchranné stanice pro záporné postavy rázně zaklapl spis.
„Pane, řeknu Vám to narovinu. Domnívám se, že pro naši stanici nejste ten správný typ. Vždyť já ani nechápu, proč sem chcete vstoupit...“
Uchazeč se usmál.
„Řekněme, že mám slabost pro záporáky.“
„Ale…“
„Lépe se oblékají a ani se svlékáním nedělají takové cavyky.“ Mrknutí. „Jen tady na chodbě jsem potkal zlou ježibabu a… no… na dámských záchodcích jsem jí uloupil perníček, jestli chápete, co tím myslím…“
„Ale…“
„Věřte mi, pro Vaši stanici budu přínosem.“
„Ale já nechápu, jak…“
Jack Harkness si povzdechl a zatáhl rolety.
„Tak já Vám to prostě ukážu…“

"Nesnaž se mi schovávat! Ukaž se, ty zločinče!" pronesl zády ke mně Holmes a zavrávoral.
"Holmesi, já jsem tady," poznamenala jsem s povzdechem.
Detektiv se pokusil švihácky otočit na patách, ale v půli se zakymácel a spadl mi do náruče.
"Tohle už nikdy nezkoušejte!" řekl, když stál opět na svých, nutno říci velmi vratce.
"Holmesi, máme tu problém s Moriartym!"
"Moriarty?" naklonil se ke mně a začal si prohlížet mé dlouhé vlasy. "Ty jsi ale změnil image! Dlouhý vlasy? A co to namalované obočí?!"
Jestli se tohle Moriarty dozví, Záchranná stanice záporných postav bude mít zas o jednoho pacienta více.

Víte, normálně vstupní pohovory nedělám, ale u tohohle si to kdovíproč vydyndala Asociace. Přede mnou ležela jeho složka, takže zatímco na mě syčel, počet jsem si, jak ho nejdřív zavřeli, pak ho zajal vlastní otec, pak se rok musel vydávat za někoho jinýho a nakonec mu po tomhle všem vysáli duši, no hotovej kandidát na letošní Darwinovu cenu.
Zrovna jsem chtěl říct, že ho beru, když za oknem přistála telefonní budka. Vymrštil se, zařval něco francouzsky a byl v tahu.
"Jo, z pohádky do pohádky," ušklíbla se ježibaba. "V kolika myslíte, že jsem hrála já, než jsem se sem dostala?"

„Ahoj, já jsem ježibaba…“
„Ahoj ježibabo!“
„Jen chci říct, že mě dnešní sezení opravdu pomohlo. Od teď budu používat mozek a ta děcka rovnou bacím lopatou. Žádná pec.“
Potlesk.
„Ahoj, já jsem Voldemort. Já… až najdu Harryho Pottera, nebudu mu líčit své zlotřilé úmysly. Prostě ho zabiju.“
„A já se vyseru na honění Gumídků a normálně je z těch jejich nor vykouřím!“
„A já vyrazím stormtroopery a najmu si někoho, kdo umí střílet!“
„A já půjdu za Bellou a řeknu jí, jak ji miluju! Ve verších!“
„A já příště zapojím mozek a Edwarda odsud vykopnu,“ pomyslel si krušně předseda stanice.

Včera přišla druhá várka potravinový pomoci. Žádný jídlo, zato deset dek. Chlupatejch.
Ježibaba zakřepčila oslavnýho kozáčka a nastrkala do trouby hromadu perníku.
Santer se rozskučel nad starýma dobrýma časama, "který trvaly přesně tejden".
Otesánek vrhnul na deky hladovej pohled.
Jedinej, kdo zůstal trochu příčetnej, byl Vlk. Našel na jedný dece cedulku s telefonním číslem.
O hodinu pozdějc nám do chaloupky vlezl blonďatej obejda a obvinil nás, že jsme si přivlastnili sbírku pro nějakýho Tondu Pírka. Vyčinil nám do plantážníků a zmizel i s dekama.
Nakonec se ozvala Asociace, že to prej ve skladu spletli, a místo dek poslala štangle uheráku.

Velikonoce u nás proběhly relativně klidně. Koledování a terapeutické výroby pomlázek se odmítl zúčastnit pouze Jidáš, prý z osobních důvodů.
Jsou u nás bohužel (nebo bohudík?) pouze dvě literární postavy rodu ženského, avšak své úlohy se zhostily na výbornou. Ježibaba již od časného rána budovala za kamny perníkovou pevnost a mylady de Winter dovnitř poctivě tahala kbelíky vody.
Následující koleda proběhla celkem podle očekávání, jen lordu Voldemortovi jsem musel zabavit magicky očarovanou pomlázku (brblal něco o „vrbové hůlce“) a mylady de Winter otrávená vejce.
Závěrem žádám o opětovnou dotaci na výstavbu perníkové chaloupky, která byla rozsekána, rozpuštěna a sežrána koledníky.

Jsem prý starý a nehodím se do téhle doby. Prý kradu, vraždím a loupím. Vyjednávám s obchodními zástupci naší firmy se zbraní v ruce. Prý politika „Kdo nekoupí, opustí nás bradou vzhůru“ je už pasé. Prý kazím dobrou pověst společnosti. Prý moc chlastám.
Vinen, Ctihodnosti, v každém bodě obžaloby.
Tak mě zavřeli do polstrované cely, na zdi připevnili kamery, na nohu mi dali hlídací obojek. Ale tohle není konec, vážení. Žádné z vašich udělátek mě nezastaví.
Jsem Horác Badmen, Hogo Fogo, a cestu ven, přes ty vaše vejmysly, mi proklestí můj derringer.
Mířím mezi svoje, do Záchranné stanice záporných postav.

Zkusmo k nám poslali nějakýho novýho psychologa.
Moc se mi nezdál, ale vedení je vedení. Odběhl jsem do krámu.
Měl jsem pravdu. Byl to klaďas v přestrojení. Chtěl napravovat.
Podle Ježibaby se drželi, dokud jim nezačal papouškovat mantru NEVIDÍM ZLO, NESLYŠÍM ZLO, NEMLUVÍM ZLO.
Na to Vlk zařval:
„ABYCH TĚ LÉPE VIDĚLA, ABYCH TĚ LÉPE SLYŠELA, JEŽIBABO, PODEJ LOPATU!“
Tím začala vzpoura. (Detaily jsem nezjišťoval.)
Klaďas zbaběle zdrhl.
Víte, vlastně jsem na ně hrdej.
Jen mi nešlo na rozum, proč je totálně vyrabovaná spižírna.
„Přece u každý vzpoury se rabuje,“ pípnul Otesánek.
Došel jsem si do krámu pro druhýho Amundsena.

Dneska ráno zmizela ježibaba. Je fakt, že co přišla ta potravinová pomoc, vypadala nakrknutě, ale že ji to sebere až tak? Radši jsem pod Voldemortovým upřeným pohledem polknul poznámku, že jsme tu teď jak slaměný vdovci, a poslal Vlky za bonzačkou.
Sotva se zvedli, Krakonoš už zas vyrazil dveře z pantů a začoudil chaloupku jak Temelín. Babu držel za ucho, z čehož Santer chytil záchvat smíchu, a hřímal něco vo tom, že mu dole ve vesnici děsila horaly.
Když konečně dohřímal a vysmahnul, ježibaba se ušklíbla a řekla:
"No, ale mám je."
A ukázala nám hromadu novejch formiček na perník.

Povedzte dosť rozmaznávaniu záporných postáv!
Podajte im prst a budú chcieť ruku! Záporné postavy si už zase vyskakujú! Nestačí im dostávať zdravú a plnohodnotnú vegetariánsku stravu. Chceli by mäso! Obyčajným bravčovým to začína, ale pokračuje to princeznami a unavenými pútnikmi. Len si spomeňte na Kirké! Povedzte nie mäsu pre záporákov!