Roy Neary facscinovaně hleděl před sebe.
-Tá dá dá dá dá-
Ta melodie ho volala. Vysílala poselství, kterému nerozuměl, ale v hloubi duše jej chápal.
-Tá dá dá dá dá-
Už ani nevnímal všechny ty agenty a ozbrojené hlídky a vojáky. Cítil, že musí. Že musí jít. Nemyslel na svou rodinu ani na své přátele.
-Tá dá dá dá dá-
V lodi se otevřel průchod. Jasné bílé světlo ozařovalo vyklizenou betonovou plochu.
Roy vstoupil na palubu.
Dveře se uzavřely, světlo zmizelo.
Lod se vznesla a odlétala pryč. Pryč z tohoto světa, dál a dál, až se rozplynula v hvězdnatém nebi.
