DMD č. 19. pro 19. 4. 2014. Téma: Ví o nás

Ztroskotali na planetě, na které se dalo přežívat, ale ne žít. Místní inteligentní druh - jacýsi opeření ptakolidé - žil na primitivní kmenové úrovni.
"Nebojte se," dodával jim odvahy kapitán. "Na zemi o nás ví, pošlou nám pomoc."
V následujících týdnech a měsících se to pro ně stalo pozdravem i povzdechem. "Ví o nás," šeptali večer, když zvedali hlavy k obloze poseté cizími hvězdami, "ví o nás."
Záchranná výprava dorazila až o dvacet let později. Místní ptakolidé nebyli nepřátelští, ale komunikovat s nimi nedokázali. Když jim ukazovali zrezivělé trosky lodi a hromádky vybělených kostí, dokázali jenom vyčítavě štěbetat něco jako: "Víonás! Víonás!"

Seděla v autě. Její sebevědomí nebylo v nejlepší kondici. Celý život manipulovala s muži. Jenže poslední půlrok... Setkala se s Moriartym, záležitost s Sherlockem skončila fiaskem a teď Colin.
„Ví o nás?“
„Al-kaida? Ne. To jen Abu zabíjí všechny jeptišky.“
„Jeptišky?“ Zarazil se. „Ne, nechci to vědět.“
„Půjdu za ním.“
Dupnul na brzdu.
„Neunikla ti skutečnost, že tě chce mrtvou?“
„Řekne mě, kde je Usáma.“
„Předtím, nebo potom, co tě zabije?“
Lascivně se naklonila: „Pokoušeli se mě zabít. Ochráníte mě?“
Oči v sloup.
„Sherlock o nás ví. Přijede za dva dny.“
„Další důvod proč tam jít.“
Irene potřebovala získat sebevědomí.

Trilogie hollywoodských fantasy filmů o Jackovi (Jack a kouzelná fazole, Jack, zabíječ obrů, Jack a Velký zlý vlk) se stala celosvětovou kultovní klasikou téměř okamžitě, ale ve Fabletownu ji přímo zbožňovali. Nebylo mýtu, který by ji neviděl aspoň dvakrát, v newyorských kinech nebo v rezidenci na Bullfinch Street. Nadšení neznalo mezí: “Jako by nás režisér osobně znal!”
Šerif Zvíře všeobecný entuziasmus nesdílel. Samořejmě věděl, že Peter Jackson o mýtech nic netuší. Znervózňovalo ho ale, jak přesně koresponduje zmizení osminy Modrovousova zlata a založení Nimble Pictures, které film produkovaly. Pokaždé tu myšlenku zahnal. Takový nápad byl šílený dokonce i na Jacka.

"Jarvisi? Jaké jsou dnešní zprávy?"
"Díky pane, že mohu promluvit. Zdá se, že ředitel Fury je na cestě do vašeho sídla v Malibu."
"Proč? Vždyť jsem, tady, v New Yorku."
"Doktor Banner se podělil o informace o vás s agentkou Romanovovou a ta mu obratem vše nahlásila. Dovolil jsem si vyslat mylnou informaci, že se tam momentálně nacházíte, aby jste se mohl dospat, pane."
"Mám to brát, že Fury se naštval, když se dozvěděl o mém románku s jistým nežádoucím mimozemšťanem, Jarve?"
"Ano, pane," zavrčel britský hlas jakoby podrážděně.
"Sakra. Loki? Vstávej. Měli by jsme se obléct než dorazí návštěva."

Darkness and silent rustling. All around his men were working frantically. This target was top priority. Suddenly, his comm started beeping.
“C234 to C876, do you copy?”
“Roger, C234, what do you need?”
“Target spotted at 10 o’clock.”
“We’re not done yet!”
“Target inbound, ETA 1 minute. Good luck!”
C876 called his men back only seconds before the great gateway opened and their target was dragged through it. They were lucky to get to cover.
“Oh come on!” said something outside. “My favourite dress! Stupid calories...”
C340 leaned to C876: “I think our mission’s been compromised, sarge.”

"Tak už o nás ví," povzdechl si z křesla.
"Co se děje?"
"Jen se na to podívej. Takový poprask. Já jsem to říkal, že jeho sem tahat nemáme. Že na to půjde ale takhle, mě nenapadlo. Nejsem vševědoucí."
Podal své manželce ranní výtisk novin a zanořil svou tvář do dlaní.
Kandidát na prezidenta prohlašuje: Jsem z jiné planety! A proto byste mě měli volit.
V článku dále rozebírali, jak kandidát svůj cizí původ považuje za výhodu v objektivitě a přístupu k informačním zdrojům. Specialisté ho mají za přepracovaného.
"Pokud ho nebudou testovat, musíme s tou invazí pět let počkat," zamumlal.

"Pořád si nejsem jist, jak se k celé věci postavit, Kingsley."
"Podle mého názoru, pane ministře, ta kniha ničemu neuškodí..."
"Ale co když tomu někdo uvěří? Ta ženská si hodně věcí vymyslela, něco vyznívá úplně směšně - přístěnek pod schody, považte! Ale na druhou stranu popisuje skutečnost. Takhle by se o nás mohli dozvědět."
"Ti, kteří jsou náchylni věřit, už o nás ví. Zbytek dosud incidenty, které jsme nestačili zamaskovat, sváděl na mimozemšťany... a teď budou tvrdit, že je to fantazie. Bájení inspirované knihou pro děti."
"Dobrá, dobrá, přesvědčil jste mne. Zařiďte, ať jí to ti mudlové vydají... Bloomsbury jste říkal?"

Ví o nás. Kdy vstáváme. Kdy chodíme spát. Jaký jsme měli den. Jakou jsme měli noc. Ví, s jakou náladou se ráno probouzíme, jestli vstáváme spolu, nebo každý zvlášť. Ví, kdy odcházíme, kdy se vracíme, jestli se potkáváme. Ví o každé návštěvě, kterou máme, včetně těch, o kterých bychom před sebou nikdy nemluvili. Ví kolik práce jsme za den udělali a kolik nás jí ještě čeká.
To ale ještě neznamená, že my víme o něm. Ten kávovar si jen tak sedí den za dnem na naší kuchyňské lince, nahrává si úplně všechno a nezbývá než doufat, že to nikdy nepoužije…

http://a-totalita.livejournal.com/35450.html

„Jestli se o nás dozvědí, už nebudeme moci být spolu.“
„Bez tebe ale nikdy nebudu stejný! Mé já se rozpadne. Snad když se pevně chytíme… třeba se jim nepodaří rozdělit nás.“
„To jsou jen marné naděje. Takto funguje náš svět, to nedokážeme změnit.“
„Nezkusíme se aspoň pomodlit?“
„I Stvořitelův pohled by nám ublížil, vždyť víš. Nesmíme přitahovat jeho pozornost.“
„Budeme tedy jenom doufat. Cítím, že rozhodnutí se blíží…“
„Ne! Jsme ztraceni. Sbohem, lásko!“
„Sbohem!“
To bylo všechno, co si dva nešťastné elektrony stihly povědět, než se za nimi zavřely dveře paralelních světů.
Pokus se dvěma štěrbinami jim navěky zničil život.