Jane Austen: Mansfield Park

Susan se ohlédla za kočárem a otráveně si povzdychla.
"Páreček k pohledání, co?" odtušila Mrs. Stronghold.
"Přes ty jeho ulízaný kecy skoro není vidět, že ani Lucy za dva nepobrala. Nemám ji ráda, a stejně je mi jí líto."
"Třeba ho vyšle na honitbu, sebe do Londýna a budou oba spokojený."
Susan se uchechtla.
"Copak?"
"Napadlo mě, kdyby se usadili poblíž sídla páně Rushworthova..."
"To je ten, co mu Maria-ach-jsem-v-pasti utekla s tím...?"
"Crawfordem. Jo," Susan vystřídala pobavený výraz kapkou kysela.
"A co s ním? To byl přece taky takovej kecal."
"No právě. Rozuměli by si. Možná víc, než dobře."

Uctivá poklona paním matkám, matronám rodů:
Je obecně známo, že Lydia, dcera pana Benneta na Longbournu, prchla nedávno s oficírem domobrany z bezpečné náruče rodiny.
Dle našich zdrojů podobnou újmu, navíc zničení svazku manželského, spáchal nyní pan Crawford s paní Rushworthovou, rozenou Bertramovou.
Naši zpravodajové dnes prověřují údajné zmizení paní Knightleyové. V této věci budeme dále informovat.
Dámy, nesmíme dopustit, aby dnešní generace mladých mužů v tomto spiknutí proti dobrému mravu a morálce zvrátila svět v bahno chaosu a neřesti.
Prosíme snažně, předejte varování všem ctihodným ženám, než bude vše ztraceno, než jejich podlé způsoby i tuto naši snahu zahubí.

Po několika divokých nocích, dobrodružném útěku a nocích chladných ale neméně divokých, Maria jaksi doufala.
I když se rozhodli ji rychle uklidit do ústraní, vykázat ji spolu s tetou do téhle mizerné chalupy. Mohl by stačit jeden kratičký dopis. Kdyby měla děťátko, třeba by se jí Henry ještě ujal.
V hloubi duše věděla, jak se rouhá. Přála si to kvůli sobě samé, ne kvůli novému životu.
Dny se přelily ve věčnost, přání uletělo oknem. Svět zhořkl. Maria zahořkla též. Nákaza od tety Norrisové. Dvě zapomenuté navztekané ženy.
Až po letech Marii došlo, kde ta hořkost začínala.
Čaj. Od prvního dne.

Když se vrátil, usmála se. Lehounce, křehce. Zvedla k němu ruku, slabou jako list papíru.
Pohladil ji po rameni, chtěl jí předat jistotu. Zavadil o vystouplou kost.
Měsíce na vzdálených plantážích ho nenechaly zapomenout, ale setřely akutní bolest bezmoci, která ho v tento večer návratu zaplavila.
Vztekal se. Všechny v domě by chtěl zpráskat, rozbít hloupé kulisy, roztrhnout oponu vědomí.
Seděl v pracovně, dlaně na obrovské mapě. Nejraději by prodal celou Antiguu, koupil všechna opiová pole v Persii a zničil je ohněm a solí jako prokleté Kartágo.
Nezmohl by nic.
Lékárenská lahvička na stolku v salonu se mu chřestivě vysmívala.

Když se vrátil, usmála se. Lehounce, křehce. Zvedla k němu ruku, slabou jako list papíru.
Pohladil ji po rameni, chtěl jí předat jistotu. Zavadil o vystouplou kost.
Měsíce na vzdálených plantážích ho nenechaly zapomenout, ale setřely akutní bolest bezmoci, která ho v tento večer návratu zaplavila.
Vztekal se. Všechny v domě by chtěl zpráskat, rozbít hloupé kulisy, roztrhnout oponu vědomí.
Seděl v pracovně, dlaně na obrovské mapě. Nejraději by prodal celou Antiguu, koupil všechna opiová pole v Persii a zničil je ohněm a solí jako prokleté Kartágo.
Nezmohl by nic.
Lékárenská lahvička na stolku v salonu se mu chřestivě vysmívala.

"Maškarní bál, Julie, slyšíš? Báječné, alespoň půlku známých paní Fraserové jsme ještě nepotkaly. Bude to báječná zábava," těšila se Maria.
"Zajímalo by mě, zda tam bude pan Yates," zahleděla se Julia z okna.
"Seznam hostí je tajný, drahá sestřičko, v tom je ten vtip. Navíc - masky. Možná ho vůbec nepoznáš," rozesmála se Maria.
V duchu dobře věděla, že koho sama potřebuje poznat, toho najde mezi tisíci. Aura nebezpečí ji táhla jako magnet.

Vkročila do sálu, bělostná labuť. Symbol věrnosti vem čert, slušela jí báječně. A Henry? Jistě, tam u krbu. Nedočkavý, na oko bezstarostný, v masce krahujčího peří.
"Kdy poletíme?"

Mansfield Park i Portsmouth nechal Henry daleko za sebou. Stejně byl vždy člověkem velkoměsta.
Od příjezdu neztratil jediný den, jediný večer. Dostal se na každý večírek, na všech plesech měl známé.
Dámy byly zábavné. Co mu bude nazítří po jejich zklamání.
Bavil se, jenže ne dost. Dámy, alespoň většinou, měly zábrany.
Dnes však cítil, že si nemohl vybrat lépe. Půvabná Miss Jasper jako by žádné hranice neměla. Získával najednou dojem, že snad on sám může mít ve flirtu soupeře... a že jím může být žena.
Dokud se náhle čelně nesetkal s jejím vějířem.
Miss Burnwood se v koutě královsky bavila.

Za rohem krásné chodby Mansfieldu...
"A sakra!" Dobové dekorum mě poněkud opustilo. Pořád jsem doufala, že Fanny bude vypadat spíš jako Frances O´Connor, než jako...
"Á, slečna... (dlouhá chvíle přemýšlení) Burnwoodová!" Zazubí se hrdinka.
"Přesně tak, you b... Billie," ucedím.
Tak mě ta čelist bude zase strašit ve snech.
Podává mi ruku: "Pojďte, má drahá, všichni už jsou v zahradě."
"Edmund také?" Svitne mi naděje.
"Jistěže," usmívá se blonďaté nebezpečí.
Ovšem... pokud ona je Fanny pak Edmund bude nejspíš ­a la pan Elton.
Poněkud dost mi sklapne. Začínám hledat skulinku, kterou bych se z tohohle příběhu co nejdřív elegantně vypařila.

Za rohem krásné chodby Mansfieldu...
"A sakra!" Dobové dekorum mě poněkud opustilo. Pořád jsem doufala, že Fanny bude vypadat spíš jako Frances O´Connor, než jako...
"Á, slečna... (dlouhá chvíle přemýšlení) Burnwoodová!" Zazubí se hrdinka.
"Přesně tak, you b... Billie," ucedím.
Tak mě ta čelist bude zase strašit ve snech.
Podává mi ruku: "Pojďte, má drahá, všichni už jsou v zahradě."
"Edmund také?" Svitne mi naděje.
"Jistěže," usmívá se blonďaté nebezpečí.
Ovšem... pokud ona je Fanny pak Edmund bude nejspíš ­a la pan Elton.
Poněkud dost mi sklapne. Začínám hledat skulinku, kterou bych se z tohohle příběhu co nejdřív elegantně vypařila.