Jane Austen: Persuasion

"Konečně se chystáte spustit kotvu, kapitáne? Zapustit kořeny, jak se říká?"
"Ano, plánuji zůstat nějakou dobu v Anglii, poohlédnout se po manželce."
"Není nic krásnějšího, než když na vás v přístavu čeká věrná duše. Sen každého námořníka! Přemýšlíte už o nějaké krásce?"

Myslel na její tichý smích, její něžné oči. Nejlaskavější srdce v celé Anglii - a přece mu řekla ne. Její odmítnutí se zapsalo do duše jako pulsující rána.
Určitě už byla dávno vdaná, s kupou dětí. Kdo by netoužil po dívce jako je ona? Nemohla přece zůstat v tom zatuchlém domě, s domýšlivým otcem...

"Ne. Jsem otevřený novým možnostem."

Drahý Jamesi,
předně děkujeme za psaní a posíláme vřelé pozdravy radosti nad vaší nadějí.
Přiznávám, že jsem sdílel tvé obavy, které jsi adresu vyjádřil, když ses dozvěděl, kde budeme letos trávit zasloužené volno. Že by mi chybělo drnčení města jsem nepředpokládal, ale pravidelný rytmus vln, zpěvavý skřípot dřeva a lan i hladký hukot větru v plachtách, ten jsem se strachoval postrádat.
Severní krajina překvapila. Jezera rozhodně nejsou tichá. Ať už tě ukolébá šum hustého deště, nebo ti za slunce zpívá ptactvo písně, které tajně v srdci znáš, je tu nádherně.
Na shledání v pevném zdraví těší se
vždy přítel
Frederick

"Paní Smithová! A kdo je, prosím tě, ta tvoje paní Smithová od západní brány? Jedna z tisíce paní Smithových v Bathu? Ta poslední?" posměch a vztek se mísily v hlase sira Waltera.
Anne odpověděla tiše, ale pevně. Přátelství nad všechny tituly příbuzných.
V zákulisí tentokrát pěnila nejen Susan, ale také Miss Gwendylon.
"Já mu předvedu, frňákovi, grrr..."
Místo aby ve spravedlivém hněvu vkráčela na scénu, otočila se ale na podpatku a sešla po zadním schodišti do kuchyně.
Anne toho odpoledne odcházela ke své zchudlé spolužačce s košíkem značně přeplněným vybranými dobrotami.
I tak se dá řešit přehnaná objednávka luxusních potravin.

"Nerad bych vás rušil v příliš časnou hodinu."
Přízeň mnoha lidí se po ránu špatně získává.
"Váš šál, Anne. Nerad bych, abyste na procházce prochladla."
S rýmou vás těžko dostanu na koncert. Navíc se vážně nesnesu dívat na usoplené tváře.
"Směl bych vám objednat sendvič? Nerad bych, abyste hladověla."
Když máš hlad, nejsi to ty. Hladová bude nevrlá, a to nemůžeme potřebovat.
"Dovolte, abych vám předčítal. Nechci, abyste měla unavené oči."
Potřebuji počkat, až ze salonu vypadne i poslední pár uší. Ještě nesmíte jít spát.
"Nerad bych..."
Nerad bys, ale mohl bys, že?
Susan mohla v zákulisí jen tiše pěnit.

"Hlavu vzhůru, bratříčku!"
Edward se opravdu poctivě snažil udržet bratrovu náladu nad vodou. Přisedl si k němu na zápraží s talířkem čerstvých sušenek.
"Všichni už mě viděli s Louisou pod jednou střechou," Frederick se ve své lítosti někdy opakoval, "uškodil jsem nám oběma."
"Je to dívenka. Tvůj přítel měl pravdu, měsíc či dva tady, mimo doslech, a nebude znát ani tvé jméno."
"Snad. Ale vzdálil jsem se tak i od Anne."
"Bojíš se snad, že na ni zapomeneš?" zamrkal reverend Wentworth.
Kapitán Wentworth se slabě usmál: "Roky na to nestačily, další měsíc neuškodí."
Jen aby ji v Bathu někdo nezaujal.

Další várka zmrzliny pro Elizabeth a paní Clayovou. Pralinek a makronek, že by je desetičlenná společnost nespořádala za měsíc. Nejvybranější maso, ale také pořádné zásoby sádla a slaniny. A samozřejmě, nepostradatelný a velmi luxusní cukr.
Anne nad týdenním seznamem pro stůl svého otce bledla víc, než obvykle.
Pokus o rozumnou promluvu byl dle očekávání marný.
"Už jsme opustili Kellynch a všichni to vědí! Neztratím v Bathu zbytek rodinné reputace pro tvoje obavy z nějaké té dobroty. Drahá Anne, nejsme chudáci, abychom museli jíst zdravě!"
Nezbývalo než doufat, že přetáhne hospodyni na svou stranu a dokážou alespoň polovinu objednávek nepozorovaně zrušit.

Anne si záhy uměla všimnout, jak drahá sestřička Isabella dělá na pány oči. A nejen oči. V jejím ještě napůl dětském světě se to nezdálo být nebezpečnou hrou. Chtěla jen napodobit, zkoušet, cítit se "velká".
Necílila na nikoho, ale pásla po pozornosti všech. Toužila předložit světu své přednosti. Takový způsob boje o výsluní dostávala příkladem.
Pokusy před zrcadlem. Vypůjčený živůtek, stále šikovnější práce se stuhou. Na špičkách předstírala chůzi v podpatcích.
V Bathu se tato hra mohla stát zvláště záludnou.
Dobře, že plocha, kterou pro tento účel chtěla využít, byla zatím poněkud... plochá.
Kde nic není, ani srolovaná punčocha nebere.