DMD č. 3. pro 3. 4. 2015. Téma: Proměnná

Rozprostřel před s sebou noviny, uchopil tužku, a tak jako každý den se ponořil do nové hádanky uvězněné v soustavě čtverečků na papíře. Musí pečlivě zvážit každou proměnnou, možná synonyma, celkový vzorec... Každé políčko musí být pečlivě vyplněno, žádné písmenko nesmí přebývat. Toto byl pro něj důkaz, že stále ještě nevyšel ze cviku a že je jeho mysl i s přibývajícím věkem stále tak bystrá jako před lety. S pocitem generála pozorujícího pobitou armádu nepřítele, dotáhl poslední čárku posledního slova.
Další bitva v soukromé válce Havelocka Vetinariho a autorky křížovek Komety byla úspěšně vybojována a další den může boj pokračovat.

Všichni se nakupili okolo postele a s očekáváním hleděli na chlapce, s jizvou ve tvaru blesku, který na ní ležel.
Proměnných bylo zkrátka moc. Chlapec mohl mít trvalé poškození mozku. Mohl z něho být mrzák nebo blázen.
Chlapec se zavrtěl a otevřel smaragdově zelené oči.
„Co se stalo?“ optal se postav stojících okolo.
„Malý problém s něčím co jsi našel Harry,“ poznamenal Brumbál a významně se podíval skrz půlměsícové brýle.
„Připadám si,“ zkrabatil obočí chlapec, „jako by mne přejel válec.“ Ozvala se statická rána a noční stolek vedle postele se vznesl.
„Jedna možnost,“ poznamenal si ošetřovatel čin do svých zápisků.

"Scholastika mne dnes nechtěla pustit, ale já prohlásil, že musím akorát umřít,a tak jsem tady!", referuje Lev přišed do hospody.
"Ty jsi číslo...", konstatuje Tadeáš.
"Bohužel má pravdu", praví Jimram, "vše, co bude do té doby, je variabilní. Úplně všechno v životě!"
"Všechno ne", oponuje Tadeáš, "například v mládí chodíš do školy."
"Znal jsem jednoho tak slabomyslného, že byl nevzdělavatelný", kontruje Jimram.
A Tadeáš rozvíjí myšlenku:
"A pak je to čím dál variabilnější, povolání, ženitba či ne, počet dětí, no zkrátka život je samá proměnná..."
"... jen pivo je konstanta neměnná!", zaperlí hostinský Méďa a naservíruje na stůl další půllitry.

Snažil se plně soustředit na svůj domácí úkol. Dlouho. Jenže se nemohl dobrat smysluplného řešení...
Když se o hodinu později probudil, v sešitě měl různé čmáranice a pod onou rovnicí s jednou proměnnou stálo:
Má krásná Neznámá,
již dlouho sleduji Tvé ladné křivky a přemýšlím, jak Tě vypočítat. Marně.
Ač Tě mám skoro na dosah propisky, stále mi unikáš. Asi je mi to souzeno.
Prosím, slituj se nade mnou a odhal mi všechna svá tajemství...
Znechuceně vytrhl list ze sešitu a jal se znovu počítat.
I když tak nějak podvědomě tušil, že oblast jeho akademických zájmů leží někde úplně jinde...

Podíval se pozorně na svůj seznam a kontroloval, jestli mu něco nechybí. Jeho plán byl jednoduchý a cíl jasný. Mít spokojený vztah. Pečlivě si sepsal vše, co bude muset udělat, aby toho dosáhl.
Zaprvé začít chodit někam do společnosti, nejlépe tam, kde je nějaká kultura. Zadruhé být naslouchající společník. Zatřetí být gentlemanem. Začtvrté být milý a hezky upravený. A taky vonět, to si podtrhnul. Zapáté nosit dárečky nebo jiné drobné pozornosti. Zašesté mít dostatek peněz. Zasedmé mít dostatek volného času.
Málem si nevšimnul, že mu tam jedna proměnná chybí – žena nebo dívka. Inu i dokonalý plán má občas nepřehlédnutelné chybičky.

Mrs Jennings si užívala posezení na terase. Celá společnost jako na dlani.
"Skutečně, ty vaše dcerunky, paní Dashwoodová, radost pohledět. Jistě mají řady nápadníků," sondovala lačně.
Mrs Dashwood byla poněkud zaražená.
"Margaret na to ještě nemá věk," odvětila suše.
"Ohó, ani se nenadějete...!"
Marno bránit přívalu slov.
Protentokrát se věštba žoviální vdovy vyplnila do puntíku.
Než Marianne pochopila, v čem tkví pravá romantika, a než všichni zapomněli na Willoughbyho, než se rodina Ferrarsů rozpadla a znovu postupně smířila a než se všichni šťastní novomanželé vrátili ze svatebních cest, bylo Margaret šestnáct. Tak akorát na nápadníky.
Mrs Jennings si mnula ruce.

Dís sat by a fire, still not believing completely this is happening. Being on the road, together with her brother, sons and clansmen.
Most of them were already asleep. And snoring.
She didn’t mind, on the contrary. This felt like home.
Not for the hobbit obviously, as he was getting up.
She savoured one more look at her sons, sitting together against a rock, talking in hushed voices...
Then the wailing sounded.
„Orcs,“ joked Kili.
That was something she didn’t consider before she joined the quest...
Fortunatelly Thorin was not having that kind of joke.
Thorin would not have orcs.

Rozšafín Ctibum, vedoucí katedry silnoproudé magie Neviditelné univerzity, seděl za svým stolem a studoval nějaké záznamy, když se ozvalo zaklepání.
"Dále."
Vešel student a podal mu stránku s výpočty, které provedl Hex.
Katedra silnoproudé magie provozovala to, co sám Ctibum nazýval aplikovanou magií. Jejich hlavním úspěchem byl Hex - první zeměplošský počítač.
Rozšafín Ctibum si stránku prohlédl, zamračil se a vrátil ji studentovi.
"Tohle nemůže být správně, zkontrolujte to, asi je tam nějaká špatně nastavená proměnná."
Trvalo něco přes tři hodiny, než se ozvalo další zaklepání. Tentokrát to byl jeden z mladých mágů.
"Vlezla nám tam beruška," podával omluvně Rozšafínovi papír.

Místo lairdova nástupce bylo otevřené. Calum stále neměl dědice.
Jeho případný dědic měl nástupnické právo jisté, jenom pravděpodobné.
Ale dědic pořád nebyl.
Bratranec Sean si na post dědice brousil zuby. Taky jeho bratr Diarmad. A bratranec Marc. A...
Vlastně všichni muži klanu přicházející pro nástupnictví v úvahu kuli pikle. A Calum s danou situací nedělal nic. Každý jiný by na jeho místě už svou ženu zapudil, nebo si aspoň přivedl zákonnou milenku. Caluma to ani nenapadlo.
Ale pak všem vytřel zrak.
Místo milenky... přivedl rovnou syna.
S tím nikdo nepočítal ani v nejdivočejších snech.
Situace se pomalu ale jistě uklidnila...

"Principále! Jsem naprosto geniální, jedinečný a všeho schopný! Vyřešil jsem, jak zahrát Červenou Karkulku i se změnami scén! Proměnná scéna!" jásal kulisák.
"Jak si to představuješ?" otázal se principál.
"Jako totální minimalismus. Holá prkna a vzadu plátno namotané na dvou rolích od koberců. Bude na něm okno babiččiny chaloupky, vnitřek chaloupky, vnější dveře, les za chaloupkou, a ten přejde zase v to okno. Jak budeme točit klikou, bude se měnit scéna průběžně. Bude proměnná. Geniální!"
...
Když stavěli novou minimalistickou scénu, kulisák se dmul pýchou. Tak dlouho, dokud nezjistil, že krejčí sešil plátno obrazem dovnitř.
Kulisák vzteky málem praskl namísto vlka.