Hra o trůny

Noční král s děsem v očích sledoval přilétající draky. Na největším z nich seděla Daenerys, na dalších dvou Jon a Tyrion. To byl konec zimy. Už nikdy nepřijde.
„Bude svatba, děti?“ zeptal se šibalsky Tyrion.
„Vždyť jsme sourozenci…“ zavrtěla Daenerys pohoršeně hlavou.
„Navíc blondýna,“ dodal Jon.
„A mě by sis nevzala?“ zkusil Tyrion štěstí.
„No…“ zaváhala.
„To není jednoznačný nesouhlas,“ potěšil se.
„Z pozice bývalého velitele Noční hlídky vás můžu oddat,“ nabídl s širokým úsměvem Jon.
Autor zoufale bušil hlavou do klávesnice.
„Takhle to přece skončit nemělo…“
„Tak jsi to měl dopsat dřív, než padla poslední klapka,“ odvětil cynický dramaturg.

Mnohokrát mu bylo vytýkáno, že neplní povinnosti vůči své rodině. Kvůli hádkám se starším bratrem strávil většinu života mimo rodný kraj. Nade vše si cenil svobody, nebyl ochoten přistoupit na kompromis.
Byl starý a někdy se cítil unavený. Přesto byl nyní jediným, kdo mohl spojeným silám Freyů a Lannisterů překazit vítězství. Byl doma, a to vědomí ho posilovalo.
„Vzdát se? Nikdy!“ zavrtěl hlavou. „Pokud chceš Řekotočí, Králokate, musíš ho dobít. Já nebudu utíkat!“
„Jsi blázen,“ upozornil ho Jaime.
„Možná… Ale nejsem zbabělec a nikdy jsem neporušil své slovo.“
Brynden Tully byl odhodlaný bojovat. Nebylo jeho vinou, že vše dopadlo jinak…

Dlouho se točila v kruhu. Měla cíl, ale netušila, jak ho dosáhnout. Nechala se vláčet okolnostmi, ovládat lidmi, kteří ji obklopovali. Málem ztratila samu sebe.
Chtěla být vodním tanečníkem. Byla Arrym na cestě ke Zdi. Lasičkou plížící se rozlehlými ponurými sály Harrenhalu. Nan poté, kdy Harrenhal změnil velitele. Kočkou z kanálů prodávající ústřice v ulicích Braavosu. Slepou Beth, když byla potrestaná za svoji neposlušnost.
Dívka bez tváře se ji pokusila zabít. Může to znít zvláštně, ale byla jí za to neskutečně vděčná. Najednou totiž věděla, jaký je další krok.
„Dívka je Arya Stark ze Zimohradu a jede domů,“ oznámila Jaqenovi.

Učit tu zvláštní dívku umění vodního tance ho naplňovalo více než cokoli za hodně dlouhou dobu. Býval prvním mečem Braavosu, nejlepším z nejlepších. Mnohokrát riskoval svůj život pro různé vůdce. Zradili však jeho důvěru. Odešel.
Teď byl učitelem a rádcem. Sledovat pokroky své svěřenkyně bylo skvělé. Zemřít pro ni se jevilo jako uspokojující způsob završení své pouti. Možná ale…
„Je jen jeden bůh, jmenuje se smrt. A je jen jedna věc, kterou říkáme smrti. Dnes ne!“
Pozvedl zbraň a postavil se svým protivníkům. Mohli být větší, silnější, s ostrými meči, v přesile. To však nebylo podstatné. Věděl, za co bojuje.

Tolik mu toho v ten okamžik toužila říct. Že i když ho zpočátku brala jen jako štědře platícího klienta, postupem času se do něj, jaksi mimoděk, zamilovala. Že by se neměl podceňovat. Že s ním chtěla odjet, daleko, kde by je nikdo neznal, kde by mohli žít obyčejný život, bez intrik. Že po jeho sňatku poprvé zakusila muka žárlivosti. Že jeho otec dokázal zkušeně využít nepohody, ve které se nacházela, a vhodnou kombinací lichotek a výhrůžek ji dostat přesně tam, kde ji chtěl mít. Na svědeckou lavici a potom do postele.
Řetěz však svíral její krk příliš silně. Neřekla nic…

„Zima přichází a s ní se probouzejí Bílí chodci,“ pustila se Stará Nan do dalšího ze svých oblíbených příběhů. „V jejich stopách kráčí zkáza a děs, mají schopnost nejenom zabít, ale z mrtvých vytvářet své věrné služebníky. Tak jejich moc stále roste.“
Bran s Rickonem na ni hleděli s očima doširoka otevřenýma, ani se nepokoušeli svůj strach maskovat. Sansa předstírala povznesenost velké dámy, ale lehké zadrkotání zubů ji usvědčilo. Arya… ta byla zvědavá.
„Kdo je porazí?“ zeptala se.
„Málokterý člověk to svede. Po každé zimě, byť sebedelší, však vždy nastoupí jaro. To zažene tvory temnot zpět a zachrání svět lidí.“

Dlouho bojoval, přesto nakonec neodolal a přísahu porušil. Je zrádce. Měl by se cítit zle, mít výčitky. Věděl, že na ně dojde. Ale ne teď. Ne s ženou ležící mu po boku.
„Ty nic nevíš, Jone Snow,“ zasmála se a pohodila vlasy.
„Možná přece jen něco,“ řekl líně. „Líbilo se ti to, přiznej se.“
„Líbilo,“ přikývla a přísahal by, že mírně zrudla. „Byl jsi dobrý… na to, že šlo o tvoje poprvé. Ale doufám, že ti ta nesmělost nezůstane. Byla roztomilá, ale radši mám chlapy, kteří vědí, co chtějí.“
Věděl, co chce. Věděl to velmi přesně. Jen to bylo neuskutečnitelné…

„Nosím sukně, ale jsem víc muž než ty, otče!“ prskla s despektem.
„Není nutné cinkat meči. To by ses jako má dědička měla naučit,“ pravil smířlivě.
„Nejsem tvá dědička. Myslíš, že nechápu, o co se snažíš? Mého bratra jsi poslal na tajnou misi a mě ses snažil provdat za všechny geronty z celého Západozemí…“
„Nerozumím.“
„To mě nepřekvapuje. Nechápeš spoustu věcí. Třeba že jsme bojovný národ. Obávali se nás i Targaryeni! A teď bys z nás chtěl udělat poslušné ovce? Tažné volky za pluhem pána?“
Doran Martell mlčel. Neměl sílu vysvětlovat jí očividné. Ne vždy se dá cíle dosáhnout přímo…

Devan si otřel pot z čela. Už celé týdny s dalšími kováři usilovně pracoval, aby z tisícovky mečů vytvořil monumentální trůn pro nového krále.
Z těžké práce mu umdlévaly paže a žár dračího dechu, který meče tavil do tvárnosti, byl téměř nesnesitelný. I ostatní kováři už téměř padali vyčerpáním.
Devan považoval králův nápad za hloupý. Vždyť kolik užitku mohly osiřelé meče přinést? Kolik seker, pil, lopat nebo pluhů by z nich bylo možné vyrobit?
A Aegon promrhá tolik dobré oceli na hloupý trůn! Navíc příšerně nepohodlný. Možná král zjistí, jaká pitomost ten trůn je, až se pořádně řízne do zadnice...

„Přiletěl havran ze Zimohradu. Prý zavraždili Malého Waldera. Pán to ještě neví,“ šeptala jedna služebná druhé a předpokládala, že ji neslyší.
„Mám pro vás smutnou zprávu,“ přišel mu oznámit jeho mistr.
„O jednoho budižkničemu méně, chceš říct, předpokládám,“ ucedil pohrdavě přes bezzubé dásně.
„Byl to váš vnuk…“ zazněla pohoršená reakce.
Tak vnuk, vida… pomyslel si. Od kterého syna asi? Měl dojem, že by to mohlo být od některého ze starších, ale jistý si rozhodně nebyl.
„Teprve až chcípne sedm osmin mých potomků, začnu si pomalu dělat starosti. Ale i tou dobou jich budu mít podstatně více než ostatní velké rody.“