DMD č. 30. pro 30. 4. 2017. Téma: Poslední klapka

Ten den, kdy sluneční paprsky líbaly mlhu, nastal Den Posledního Soudu.
Hroby se otevíraly, rakve praskaly.

I světci vstávali z mrtvých.
Tedy - někteří by rádi vstali, ale...

Svatá Alžběta Durynská se sice zvedla, nicméně hned potom se chytila za ňadra, pak za hlavu a nakonec se zaúpěním spadla zpátky do hrobu.
Svatá Kateřina si zjednala odklad a vydala se hledat kusy svého těla po celé Itálii.
Svatý Antonín vyskočil ven s nehlasným a neadresným výkřikem "DJ SHMMMMM MMMMJ JZZZZZZK!"
A svatý Kamil si povzdechl, významně si poklepal na hruď a prohlásil, že ti věřící snad nemají kouska srdce v těle.

Celý život mu probíhal před očima jako dlouhatánský filmový pás. Bylo to zvláštní, vzhledem k tomu, že nikdy nebyl v kině. Tedy jen jednou, se svou první ženou, jak náhle spatřil v jediném rámu. Viděl permanentně vyděšený výraz své matky, pitomý úsměv svého učitele a protivníka, ohně divoce se rozpínající pod severním nebem a svého mistra, smích obou dcer, který pro něj nebyl ničím víc než indikátorem spokojenosti, krev, zmítající se lidská těla, zelené a rudé záblesky kleteb, které se nepromíjejí, pak konečně plameny tryskající z astronomické věže.
Život mu proběhl před očima a odletěl k jinému kusu jeho duše.

Zatímco Phoenix znovu povstával z popela a jako bájný pták roztahoval křídla, aby pod ně schoval všechny budoucí padouchy a hrdiny, Annie na předměstí Liverpoolu v horečkách bojovala se zápalem mozkových blan. Svůj boj prohrála navzdory lékařské péči i provedeným kouzlům.
Zatímco mladá Eileen v londýnské nemocnici přiváděla na svět svého prvního a jediného syna, jehož životní pouť měla navždy změnit kouzelnický svět, Rino podepsal dopis na rozloučenou a poprvé stiskl v ruce zbraň. Svůj boj vzdal navzdory vědomí nesmazatelného hříchu.
Když o patnáct let později smrtelně krvácela na koberci obývacího pokoje, myslela na své rodiče víc než kdy dřív.

Seděli vysoko na větvi a houpali nohama.
Sledovali, jak se na nebi honí beránci a dávali jim různá jména.
Kolem proletěl skřivan a jemně si zpíval.
Vzpomínali na doby, kdy ještě měli klapky na očích.
Pro samé starosti neviděli svět.
Jen tupé ovce jdoucí v davu.
Teď už jsou ovce jen na loukách a davy se nekonají.
Vítr ševelí a lechtá klasy v poli.
Kluci u rybníka házeli žabky a počítali kola.
Z rákosí vylétly labutě, peří zářící v jasném slunci.
Jak nádherní a majestátní ptáci!
Život si plynul svým vlastním tempem.
Ani oni už nespěchali, prostě jen tak byli.

Byla dopita poslední kapka alkoholu a všichni se začali ukládat k spánku.
Ivan se složil na gauč, Líza po jeho boku, ostatní zabrali postele a karimatky.
Saša se rozhlédl a řekl: "Nemám si kam lehnout."
Lynda prohlásila: "Na zemi je místo."
Saša si lehl v kuchyni na plovoucí podlahu a přikryl se sklápěcí židlí. Ozvala se poslední klapka a všichni to zalomili.
Ráno se Saša probral a zjistil, že se nemůže vysvobodit ze svého ležení.
"Volové, já jsem nějak uvíz v židli," oznámil.
Ivan, který to viděl, usoudil, že musí Sašu vysvobodit.
"Lízinko, prosím tě, přineseš mi pilku na železo?"

Který z těch tisíců hmatů, z tisíců pohlazení a úderů do kláves byl ten poslední, než z lásky k dokonalé hudbě zešílel?
David Helfgott neví.
Kterou klapku se mu podařilo svést jako poslední ze všech a jak se vůbec jmenovala? A záleží na tom?
Režisér Kohoutek netuší.
Která porucha způsobila, že letadlo nedalo pilotům najevo, že nemá při startu vysunuté vztlakové klapky?
154 mrtvých z letu Spanair 5022 už se nikdy nedozví.
Přes kterou klapku poslední instance se dá dovolat (chtělo by se říct odvolat) k Bohu?
Svatý Petr sedí v naleštěné kanceláři, bezradně listuje mojí složkou a nechce vědět.

klap

Z divadla

"A přijde novej. Mladej. Ale to bude sekáč, pánové! Ne jako
já. Ten se nezakecá. Na shledanou.", a Smrťák odchází.

Tleskám.

klap

Z besedy

"Já tak rád diskutuju s vámi, mladými lidmi. I když je člověk starý, tak vy mu, třeba i nevědomky, rozšiřujete pohled na svět. Takže já se nebojím. Až jednou odejdu, přijde někdo mladší a bude pokračovat v šíření inteligentního humoru."

Pokyvuju hlavou.

klap

Z nekrologu

"Pamatuješ, jak jsme váhali s postavou Smrtky, jestli se nerouháme? A tys tenkrát říkal: "Rouháme, ale to je jediný, co proti ní můžeme udělat."

A já pláču.

klap

Sirius seděl na židli a vykachličkovanou místností se ozýval zvuk tatérské jehly a klimatizace.
Když těsně utekl před výbuchem Petrovy bomby (zabila 13 lidí), věděl, že mu nikdo neuvěří, že ty lidi zabil "mrtvý" Petr a ne on.
Hned po incidentu proto uháněl na letiště a koupil letenku do Konga. Jako rodilému Britovi mu chladno nevadilo, ale slunce měl rád.
"Il est fait," prohlásil tatér.
Sirius se podíval na svou paži. Skvěla se na ní vytetovaná růže, ve které se ukrývala písmena J, L a H. Kořen růže nahlodávala krysa.
Tetování kvůli různým událostem měl několik, ale tohle bylo nejdůležitější.

Když jeho prababička Annie poznala Rina, zlomené srdce vysloužilé akrobatky slepila dohromady víra začínajícího reverenda.

Když jeho babička Eileen poprvé spatřila Tobiase, v chladném nitru zasmušilé dívky rozdmýchal plamen mladík s cigaretou.

Když jeho matka Hermiona poprvé uviděla Severuse, považovala ho za nejprotivnějšího chlapa pod sluncem.

Když je osud po dvaadvaceti letech znovu svedl dohromady, střepy minulosti z duše osamělé lékařky vytáhl zabiják ve službách kontrarozvědky.

Henry měl v sobě sílu všech svých předků a na bedrech tíhu jejich vin.
Poslední záběr jeho života se odehrál v zahradě plné motýlů, voněl cigaretovým kouřem a střelným prachem.
Bylo mu 117 let.

Muž ve vesmírném skafandru podivně poskakoval, zatímco na něj mířila kamera. Pohyb v šestinové gravitaci vypadal podivně. Pak se zastavil a vyslechl si instrukce ve vysílačce. Sundal si helmu.
"Výborně!" tleskl Stanley Kubrick, zvedl se z režisérského křesla a vydal se přes umělé měsíční kameny, aby potřásl Cernanovi rukou.

Později na skromné oslavě poslední klapky si režiséra odvedl stranou prezident Nixon.
"Pane režisére, gratuluji. Skvělá práce."
"Děkuji pane prezidente," kývl hlavou Kubrick, "ale stejně by mě zajímalo, proč jste tam prostě nepřistáli. Vždyť ty rakety do vesmíru vyletěly."
"Ale my jsme tam přistáli," mrkl prezident, "ale skutečné záběry zveřejnit nemůžeme."

Jan si nepamatoval, jak je Abrahám všechny přitáhl do školního amatérského divadla, aby hráli Pašijové hry, ale bavilo je to, jeho jako Ježíše, Štěpána jako Jidáše, Jeronýma jako Petra, Abrahám se ujal režie.
Všechna představení ale utekla jako voda a přišla derniéra, kterou brali jen napůl vážně.
Máří Magdaléna se málem zadusila smíchy nad Janovými pestrobarevnými ponožkami, ale to nic nemělo na scénu Jidášovy zrady.
Jan nastavil tvář pro polibek, ale Štěpán ho nestydatě políbil na ústa, a Jan mu pobaveně vyšel vstříc.
Přiskočil k nim Abrahám a odtrhl je, křičíc: “Stop! Klapka! Opona! Jene, vy mě přivedete do hrobu.”

Doctor se zastaví uprostřed běhu a vykročí volným, pomalým krokem.
Sherlock konečně přestane vizualizovat složité myšlenkové nákresy a jde si dát čaj a sledovat obzvlášť hloupou telenovelu.
Sheldon vstane ze svého místa a jde si sednout kamkoli jinam.
Ragnar Lothbrok se přátelsky obejme s nepřáteli.
Harvey Specter odloží kravatu a navleče vytahané děravé tepláky.
Norská mládež přestane neuroticky kontrolovat telefony a odjede na prázdniny.
Homer Simpson si s chutí naloží mísu salátu.
Popravčí, pohřebáci a mrchožrouti ze Sedmi království pláčou dojetím a vyčerpáním.
Fanouškovské žhavení klávesnic a splétání teorií pozvolna utichá.

Konečně poslední klapka, pauza a klid... do další série.

Sullivan opustil přístav ještě za tmy s ranním odlivem. Frances čekala na nového prvního důstojníka, aby mohla opět vyplout na moře. Tom se měl na palubě rychlé fregaty vrátit domů. K sestře. Aby se zotavil. Nabral síly. Odplouval nazítří.

V předvečer jeho odjezdu se naposledy sešli U Královny, než se jejich cesty opět rozejdou. Tak jako už mnohokrát. Životy námořníků. Nestálé jako vítr sám.
Seděli u stolu v koutě lokálu. Stranou všeobecného hlomozu.
Džbánky mžikaly mihotavými odlesky světla svící. Pozvedli je. Zazvonily jeden o druhý. Klaply o dřevěnou desku stolu. Poslední přípitek. Na dobrý vítr, šťastnou cestu a na shledání.

První červencový liják, jako když Pánbůh rozevře náruč. Potůčky utíkaly od doškové stodoly z kopce. Oběhly naskládaná polena řezbářské dílny. Zabublaly kolem ovčína.
Alexeje vyburcoval Ilja kňučením. V kopci dostihl Romana.

Šli spolu. Podpírali se jako dva stromy.
Anně přibyl bělavý pramen. Záboj kulhal, otlučenou pušku jako berli.
Pánbůh ruce sklapl. Liják ustal.

Nic se vlastně nezměnilo, řekla později Romanovi, v pevně spleteném večeru, který patřil jenom jim.
Usmál se. Myslel si své – Záboj ze Serravalu musel chodit kolem něj.
Jen jsme si nedovolili umřít, dodala.
Některé věci najdeš jen po cestě, mohl říct. Ale neřekl.
Už to věděli oba.

Modlitba zdrávas, Panno Maria Panno, zdrávas modlitba.
Milton. Nečetl, nikdy, nečetl. Milton.
Smrt má příchuť lože příchuť má smrt.
Konec Boha konec Boha konec!
Vlaky jedou abecedně jedou vlaky.
Harolde, smát se tě nikdo nenaučil nikdo tě se smát, Harolde.
Peníze utopil stokrát utopil peníze.
Temže, nelze plavat donekonečna plavat nelze, Temže.
Lenivče. Dnes. Lenivče.
Válka bolí puká bolí válka.
888. Tři. 888. Moje. 888. Tři. 888.
Haf! Prach. Smrt. Prach. Haf!

Three man in a boat
went sailing down the river Thames,
merrily merrily merrily merrily,
they played there all the olde games.

Nothing of the dog.
Poor dog.