Star Wars: the Clone Wars

I s hyperpohonem byly přelety mezi soustavami k uzoufání dlouhé. Tak dlouhé, že Aco brala za vděk i tím škvárem, co se dal chytnout na meziplanetárních kanálech. 

Dokumenty o tom, že celou Galaxii doopravdy založili bytosti z nějaké ztracené planety.

Seriály o nejdražších svatbách na Chandrille, o panovačných tchýních a nevěstách na mol.

Nebo… tenhle. Tvářil se jako důstojník Imperia, ale Aco znala jejich uniformy dost dobře - tohle byl nějaký třetiřadý úředník. 

“Nepotřebujeme kariéristky. Potřebujeme matky, které budou rodit a vychovávat další generace. Lidské matky. Města jsou plná twileků a durosů…”

Vypnula obrazovku. Možná bude lepší chvilku cestovat v tichu.

Nepamatoval si, jak se správně drží blaster.

Pamatoval si, jak byl cítit ferobeton, když jednou za čas vysvitlo slunce.

Nepamatoval si, jaký je vzletový úhel pro stíhačku Z-95.

Pamatoval si, jak zůstávali vzhůru dlouho po večerce, protože jiný volný čas neexistoval.

Nepamatoval si tu směs basicu a mando’a, kterou spolu mluvili.

Nepamatoval si svoje číslo, jméno, které mu jeho sourozenci dali.

Nepamatoval si, jak přišel na Coruscant, jen cinkání kreditů z dlaně do dlaně.

Pamatoval si věci, které by chtěl zapomenout.

Pamatoval si, jak si komandér Thire sundal přilbu a ukázal mu svou tvář - první klonskou tvář po několika letech. 

"Jejdanánku!”

Wolffe cítil, jak se mu zvedá tlak. Po týdnu stráveném s Jar… s velvyslancem Binksem už věděl, že jejdanánku znamená čin, za který by kdokoli jiný skončil před popravčí četou. 

“Já hlava díratá, já je docela zapomněla!”

“Zapomněla…” Wolffe se zastavil a zkusil to znovu, tentokrát bez gunganského přízvuku: “Co jste zapomněl, pane?”

“Klíčky od lítadla!”

V normální mluvě bezpečnostní klíč, bez kterého neodstartují. A které naposledy viděl ve vesnici vzdálené dvě hodiny chůze.

“Nic se neděje, pane,” procedil mezi zuby. Za chvilku budete mít v hlavě opravdu díru a bude to vypadat jako od droida se úplně neslušelo.

“Dazi, prosím…” 

Daze zavrtěl hlavou. Slzy se mu valily přes bradu a vsakovaly se do límce haleny.

Slepice, kterou svíral v náručí, se tvářila stejně zoufale, jako se Hush cítil.

Možná by Dazovi mohl namluvit, že jim tu jenom nechá maso a půjde domů. Natborní rodiče to dělali. Jenže i když ale byli jeho kadeti občas trochu naivní, až tak zlé to nikdy nebylo.

Nebo mu ji prostě mohl vyrvat a strčit ji do hrnce. Kdyby vydržel, že s ním Daze týden nebude mluvit…

Původní nájemník nechal na dvoře něco jako kurník.

Vajíček se možná nají víc, než jednoho kuřete.

Klony se učily jen to, co nutně potřebovaly vědět. 

Jak držet blaster. Jak pilotovat. Jak se postarat o raněného bratra  a jak poznat, kdy už to přestalo mít cenu.

Cokoli navíc by je jen zdržovalo od nástupu na bitevní pole.

I tak měl Omen někdy pocit, že je toho Kaminoanci naučili moc. Mohli jim dát jen gesta pro jdi a zastav a utíkej a střílej.

Naučili je myslet. A cítit. A mluvit.

Říkat Mám strach. A To bolí. A Ne, prosím, ne.

A pak předstírali, že jim nerozumí.

A každé to nedorozumění byla další jizva, která se nikdy pořádně nezhojila.

Dahlia se připotácela do kasáren nad ránem, s odřenými koleny a s šaty politými pivem - stručně řečeno, nic se podařila. Jen se ten nenápadný tlak v hlavě nesměl změnit v reálnou kocovinu.

Rozdrtila v zubech prášek proti bolesti a nalila si hrnek kafe. Vypadalo jako asfalt a chutnalo jako zázrak. Znovu se natáhla po konvičce.

Prázdná. A krabička kapslí taky.

“Do hajzlu.”

Zásobování mělo jako obvykle zpoždění, a jejich obvyklý obchod zase dovolenou “z rodinných důvodu”. 

Prohrávala kapsy. Třeba bude mít dost kreditů, aby koupila pár kelímků ze Spacebucks.

Nebo na jeden lístek z planety dřív, než se velitel probudí.

Nikdo z nich moc čtení nedal.

Ono toho taky na Kaminu ke čtení moc nebylo. Pár časopisů, které tu nechali starší kadeti, stohy vojenských regulí, příručky první pomoci. Jediové prý něco přivezli, jenže to bylo… dřív. 

Pod lehátkem v odpočinkové zóně ležel datapad. Dadita ho vyšťourali koštětem a rukávem setřeli prach z obrazovky. Barevná encyklopedie jedovatých členovců Divokého vesmíru, oznámil nápis na první stránce. 

Neznělo to úplně špatně. Zvlášť, když jinak nebylo co dělat.

Pokaždé, když Hush Daditu na poslední chvíli chytal, aby s nosem v knížce nevběhli pod speeder, si na Členovce vzpomněl. Možná to bylo Jangovo posmrtné prokletí.

Natbornský důstojník se podíval na zmuchlaný kousek flimsy a znechuceně nakrčil nos.

“Nedůstojné. Nechutné. Takhle se…” zamračil se: “pojímat nad členkou senátu. Máte ji mít v úctě, ne…” 

Ještě chvíli soptil, než se otočil na podpatku a odkráčel. Flimsy zůstalo ležet na zemi. Zip ho opatrně zvednul.

Senátorka Chuchi měla jemnou, něžnou tvář, a Zip si dokázal představit, že někoho přitahovala. Důležitější bylo ale, co stálo na druhé straně listu.

Komise pro práva a blahobyt klonového vojska. Nadpis, několik málo jmen pod ním. Zip nevěřil, že získají dost hlasů, aby vůbec mohli existovat. Ale alespoň byl někdo na jejich straně.

Dots nešťastně šťouchnul vidličkou - pokud to byla vidlička - do jídla před sebou - pokud to bylo jídlo. Ze všeho nejvíc to připomínalo Hutta, co spadl do solného dolu. Jemně dozdobeného zlatými plátky.

V takových chvílích se mu stýskalo po jídelně na Kaminu. Bylo to sice každý den stejné, ale aspoň nehrozilo, že ho někdo vyzve na souboj, protože použil špatnou lžíci.

A čím horší mafián, tím komplikovanější večeře. A tím hladovější z nich odcházel.

Číšník odnesl nedotknutý talíř a přinesl nový. Vypadalo by to celkem jedle. Kdyby to nehořelo.

Příště prostě všem řekne, že Mandaloriani nesmí sundávat přilbu ani při jídle. 

“Větší.”

Lefty se pokusil, ale Lucky jen zavrtěl hlavou.

“Takhle vypadáš, že máš zácpu. Ještě jednou.”

“Osychají mi oční bulvy."

Lucky si povzdechl. “To si nikdy nezkoušel dostat sušenku navíc?”

“Ne,” Lefty si pohrdavě odfrknul: “To bylo pod moji úroveň.”

“Vážně?”

Lucky se otočil, ale to už ho Lefty chytil za rukáv.

“Prosím!” zakvílel: “Musíš to nějak vyžehlit.”

Lucky se usmál: “Já nemusím žehlit nic. Já jsem kávovar nerozbil. Ale budu tak hodný, že to s tebou ještě zkusím. Takže - vystrčit spodní ret, oči jako tooka. Musíš být ten nejroztomilejší vojáček na Coruscantu, jinak tě Fox přerazí na dva kadety.”