Star Wars: the Clone Wars

Samotná operace nebyla zas tak zlá. Jeden malý řez na spánku. Do pár dní na ni zapomněl.
Teprve, když poprvé narazili na Jedie, si uvědomil, co se stalo. Pamatoval si, že by měl být rozzlobený, že Jediové zradili republiku… ale najednou to přestalo dávat smysl, jenom ho z toho bolela hlava…
Mercy ho našel, jak zvrací za základnou.
“Taky mě to prvně vzalo. Jako kdyby ti hlavě něco celé ty roky rostlo, trávilo tě to, a najednou to bylo pryč.”
“Přejde to někdy?” zašeptal Zip. Mercy pokrčil ramena.
“Kdo ví. Můžeme doufat. A dostávat tu otrávenou věc z hlavy ostatním.”

“Tohle?”
Backup si vyklepal jednu tabletu do dlaně. Byla trochu průsvitná a modře se leskla.
“Clondex.” řekl nakonec: “Proti Zithromově chorobě. Dlouhodobé užívání může vést k poškození periferních nervů.”
“Správně. A tohle?”
Malá ambule s úzkým hrdlem k ulomení.
“Protišok. Předchází poškození mozku při otřesu. Nedávat gunganům, rozpustí jim to nosní přepážku.”
Hush přikývnul. “Co tohle?”
Lahvička byla popsaná tuskanským písmem a její obsah se lepil k prstům. Nikdy v životě to neviděl.
“Enkephalin?” zkusil, ale Hush zavrtěl hlavou. “Kolto? Hydratační tablety?”
“Gumídci, co jsem koupil na těžební stanici na Tatooinu. Nemají žádné léčivé účinky, ale jako placebo fungují skvěle.”

Přitiskl se zády ke zdi, až tooka v jeho batohu nespokojeně zaprskala. Pravá ruka mu bezvládně visela podél těla, ochromená.
Lovec odměn - musel to být nějaký třetiřadý amatér, když měl čas nahánět bezvýznamné dezertéry - se usmál. “Mohl bych tě dorazit holýma rukama,” syknul: “Pěkně jednu kost po druhé. Dal bych si záležet, aby si zůstal při vědomí až do konce. Pak bych ti rozpáral břicho a…”
Stihl se zatvářit překvapeně, než se zhroutil k zemi, kouřící díru v hrudníku. Lefty zasunul blaster do pouzdra.
Jak řekl - třetiřadý amatér. Někdo lepší by si dávno všimnul, že po něm střílí levou rukou.

Na jednu stranu by měl být Hush vděčný, že je někdo vzal na palubu.
Na druhou stranu už byly v hyperprostoru tři hodiny a Ziggeriance ještě nedošlo téma k hovoru.
Monologu.
“Pak se ale nemůžete divit, že ten váš nejmladší vůbec neroste, když do něj pořád cpete tu chemii.” Hush nenápadně zaryl nehty do spálené dlaně a snažil se nic nenamítat.
“Ale zrovna jsem od bratrance dostala tohle…” zalovila v kapse kombinézy a vytáhla sáček podivných kapslí. “Jedhské krystalické zlato, působí na něj stopové množství Síly, vyléčí to všechno.”
Možná, že už by to na další planetu zvládli po svých.

Fireball: Jestli máte hlad, tak si řeknete a neokusujte mi v kuchyni zásoby.
Mercy: Někdo Něco se vychcalo do prádla. Víte snad, že se to musí prát v řece.
Rivet: Na holostůl? Vážně? Zateklo to do ovládání. Nechlastejte, když to neumíte.
Zip odložil papírek na hromádku Dořešit a vytáhl další.
Nemec: Někdo kontaminoval základnu. Už týden nemůžu dýchat nosem…
A sakra.
Otočil se k společnému počátku všech problémů, který spal na jeho posteli v klubku patnácti took.
“Zape…”
Zarazil se. Nemohl bráškovi sebrat tu jedinou normální věc, která mu zůstala.
Papírek letěl do koše.
Nemec si na to sežene prášky.

“To si skočil do míchačky na ferobeton?”
Mouse chtěl protestovat, ale Hush rychle zavrtěl hlavou.
Ostatní poslouchají.
“Ne,” byl potlučený tak, že skoro nemohl mluvit: “jen menší neshoda.”
Stormtroopeři. Hush by Mouse nejraději chytil za ramena a třásl s ním, dokud se mu v hlavě nerozsvítí, ale nemělo to cenu. O sebe se nebál, ale ostatní… “Říkal jsem, že se nemáš prát.”
Další bolestivé syknutí: “S někým si mě pomíchali.”
Ví to. V dokladech měli uvedené Mandalor, aby bylo jen otázkou času, než to někomu dojde.
“Mám pocit, že by bylo potřeba změnit adresu. Začínáš se nudit.”
Je čas utíkat.

Půlku regálu mohl rovnou vyřadil. Usmívající se bantha na obalu sice hlásala pouze přírodní suroviny, ale pokud to byla přírodní laktóza, mohl si nechat zajít chuť.
Další varianty už vyžadovaly víc péče. Začetl se do obsahu, oči přimhouřené, jak se snažil zaostřit na drobná pismena. Areca ořechy - vyhodit. Joganová příchuť - jen příchuť, ale nechtěl riskovat. Stopové množství enyaku - i to by stačilo na pořádné problémy. Chrizopská alternativní bílkovina - prostě napište, že jsou to pavouci.
Nakonec mu zůstaly asi tři krabičky. Staré, známé, bezpečné a relativně i k jídlu.
Pokud se tedy výrobce zase nerozhodl změnit složení a nikomu to neříct.

Trvalo to dva týdny, než konečně uvěřil, že tu zakotvili na stálo.
Planeta. No, vlastně to byl jen obydlený měsíc, s nízkou gravitací, ze které se jim všem nejdřív točila hlava, ale lepší než nákladní loď, na které žili předtím, nebo Kamino, kde pořád pršelo, nebo…
Daze nevěděl, kam odešli ostatní klony. Hush o tom nikdy nemluvil, a on se radši neptal.
Když se setmělo, vyšplhal po požárním žebříku na střechu, nalistoval volnou stránku ve skicáku, a začal kreslit.
Hvězdy byly jasnější, než kdy předtím viděl, s desítkami souhvězdí čekajícími na objevení, a bez šedivých trojúhelníků hvězdných křižníků mezi nimi.

“Možná by si měl brzdit.”
Lefty se na něj - spíš za někam za něj - podíval a zavrtěl hlavou. Nejistou rukou zvedl sklenici a kopnul ji do sebe. “Oya!”
“Na koho vlastně pijeme?” zeptal se.
“Na komandéra Foxe. Mimo jiné.” Dotsovi málem zaskočilo.
“Myslel jsem, že ho nesnášíš.”
“Byl to ocas.” Lefty si odepnul nátepeník. “Ale staral se o nás, jak mohl. A nezasloužil si chcípnout takhle. Rukou zasranýho Jedie.” Oběma jim dolil.
“Na Coruscantskou hlídku. Oya!”
Vnitřní strana natepeníku byla popsaná řadou čísel, posledních několik psaných jinou rukou.
Jestli měli zvládnout zapít všechny mrtvé bratry, bude to pěkně dlouhý flám.

Kroky se pomalu blížily. Aco zadržela dech. Stačilo vydržet, zůstat potichu, dokud neodejde, pak proklouznout ven a utíkat.
“Slibuju, že to nebude bolet!”
Odfrkla si. Nebude to bolet, nic se ti nestane, jen se chceme zeptat. Znovu už jim na to neskočí.
“Měj rozum.”
Začínal to vzdávat. Brzo ji půjde hledat jinam.
Kolem kotníku se jí sevřela cizí ruka a vytáhla ji na světlo. Kopala a ječela, ale nebylo to nic platné. Hyposprej ji zastudil na rameni, štíplo to…
“A hotovo.” Hush si setřel pot z čela: “Na další dva roky máš pokoj od nuních neštovic.”
Vyplázla na něj jazyk.

Kompletní sérii - mírně přeházenou, aby byla v časové posloupnosti, najdete zde.

"To má být mistr Yoda?"
Místo odpovědi po něm Zap hodil kouli papíru. Mířil doprostřed čela, ale prosvištěla Zipovi kolem ucha.
"To nepoznáš Hello Tooku?" Znechuceně ukázal na zubaté, pomačkané cosi. "Mercy mě nutí je vystřihovat, abych si zlepšoval jemnou motoriku." Zvedl ruku. Prsty se mu občas samovolně zacukaly. "Podle toho, co říkal, mě modoval totální idiot. Bylo by asi snazší je uříznout a namontovat nové. Dráty na to v páteři už mám."
"Kdyby z tebe měli uříznout všechno nešikovné, moc z tebe nezbude," poznamenal Zip.

Napodruhé měl Zap o dost lepší mušku.
Naštěstí to byly nůžky s kulatou špičkou.

Tenhle lov byl průšvih od prvního okamžiku. Pak už to bylo jen horší.
Jednu ruku měl nejspíš zlomenou, ta druhá hrozila, že každou vteřinu povolí. Pot mu crčel do očí. Patra Coruscantu pod ním mizela v šeru. Zase jednou litoval, že si k brnění nepořídil i jet pack.
Rozhlédl se. Kousek pod ním byla lávka. Kdyby se rozhoupal…

Už když se pouštěl, bylo mu jasné, že nedoskočí.

Ta konečná rána o zem nepřišla. Kolem zápěstí se mu sevřely něčí prsty, nad nimi odřené brnění se zbytky hlídkařské červené.
"Mám tě," usmál se Lefty. V tu chvíli ještě na cizího lovce.

V teorii měly být klony jednotnou ukázkou tradiční maskulinity. V teorii.

Místnost smrděla něčím chemickým. Poručík Nolan se znechuceně rozhlédl. Jedna ústrojová nekázeň vedle druhé.
“Ostříhat. Převléct. Odlíčit. Ostříhat. Ostříhat.” Zdroj zápachu se ukázaly být zářivě modré vlasy CT-7567. “Myslel jsem, že zrovna vy nepotřebujete provokovat.”
Poslední voják měl dlouhé vlasy zapletené do copánků. “Takhle podle vás má vypadat muž v armádě?”
“Na to se spíš zeptejte muže, pane.”
Nolan se zamračil. “S jedním snad mluvím.”
“Ne, pane.”
Rex mezitím pomalu, nenápadně couvnul. Tyhle situace končívaly na ošetřovně. A v souboji Nolan versus Ségra byly sázky jednoznačně na její straně.

Dot'iku našel spát v kontejneru v jednom z horních pater města.
Ne zrovna nejdůstojnější místo, ale Lefty neměl co mluvit. Hrabal se v něm taky. Nevěřili byste, co se dá ještě opravit, prodat, nebo sníst.
Kloni nejsou vybíraví.

Chvilku to trvalo, než si Dots zase zvyknul na lidi, ale Lefty vydržel. Tenhle život se líp snášel ve dvou.

“Žebráky nesnáším,” řekla žena v uniformě kadetky, jako by se omlouvala za dobročinnost: “ale když mají mazlíčka, tak se neudržím.”
Její společnice se znechuceně zašklebila. “Vždyť to vypadá jak krysa křížená s holubem.”
Lefty poškrábal svoji tooku za ušima: “Neposlouchej ji, Dot'ika.”