Star Wars: the Clone Wars

Když zazvonil holohovor, lakoval si zrovna komandér Fox nehty na hlídkařskou červenou. Poslepu zmáčknul tlačítko Přijmout.
"Coruscantské kafilerie, denně čerstvé na váš stůl, jak můžu pomoci?"
"CC-1010, proveďte rozkaz 66," zavrčel známý hlas. Ve Foxovi hrklo.
"Ano, pane," zasalutoval a zavěsil, než stihnul plácnout něco dalšího.
"Ty, Thorne, kterej byl 66?"
"Eee?" Chvilka ticha. "Kancléře nahradil dvojník, ignorujte veškeré další rozkazy a střílejte bez varování, myslím. Proč?"
Fox si rozčileně foukal na nehty. Pod rukavicemi se to všechno zase oloupe. "Máme práci."

Čip v jeho hlavě bezmocně zapraštěl. Ani kaminonská technika nepřežila tři roky kofeinu, alkoholu a ran do hlavy.

Rachťáci nebyli nijak těžký nepřítel. Stačilo držet spoušť a kosit je jako na střelnici.
Přechod na další úroveň.
Záblesk zeleného světla. Úšklebek na generálově tváří. Vystřelil, a Jedi se zhroutil k zemi.
Přechod na další úroveň.
Konečně mohl zastavit a nadechnout se. Vzduch byl cítit roztaveným plastoidem.
Střela z blasteru ho škrábla do ramene. Otočil se. Žádní rachťáci, jen ostatní klony.
"Co blázníte?"
Problém s propojením implantátu. Opakovat.
"Zipe, to jsem já, nevidíš?"
Životní funkce nestabilní.
CT-3568, pokračujte.
Zvedl blaster. "Zipe, prosím…"
Další střela ho zasáhla do břicha.
Kriff!
Opovaž se to vzdát, CT-3568. Už jsme do tebe investovali dost…

…protože jeden umí číst a druhej psát!

Teda takhle mrtvý publikum jsem naposledy zažil v Chrámu.
Moc brzo? Ale no tak, vždyť už je to měsíc. Myslel jsem teda, že to bude jiný svět, to naše Impérium. Přitom je všechno při starým. Chápu, přelepovat na všem logo Republiky, to se trochu prodraží. Ale co kdyby Imperátor všem nasadil do hlavy, že už je hotovo? To by zvládl, když je…
Ahá. Chápu. Neříkat to slovo na S. Ani to druhý. Jasně. A ty blesky ze senátu, to je jen statická elektřina…

Nešahejte na mě! Máme přece svobodu slova…

(Tlumený zvuk blasteru)

“Říkali to kluci, co pomáhají v jeslích!”

Hush se pousmál. Stejné věci slýchal, už když ještě nosil modrou. Nějaký mir'sheb to tenkrát rozšířil, aby na něj zbyly ty dobré proteinové tyčinky.
“Musíš kouknout na kód výroby. Když to začíná C, tak je to recyklovaný!”
Vlastně ho to uklidňovalo. Přes všechny změny, přes to, že Republika byla najednou Impérium, se na Kaminu pořád vyprávělo o klonech, kteří věčně bloudí nocí, o vode, kteří viděli budoucnost, a jídle, které nebylo jídlo.
“Co jinýho myslíš, že budou dělat s mrňatama? Čekat na další válku?”

Jen některé historky v poslední době zněly nebezpečně pravdivě.

Dots se snažil být nenápadný. Odměny za dezertéry byly vysoké, zvlášť na místní poměry.

“Myslel jsem, že seš Jangův syn, ale na to seš moc starej.”
Chlápek natáhl ruku a šťouchnul do jedné ze skvrn na jeho tváři. “A nemyslím, že by si někdy začal s togrutou.”
V příští vteřině už ležel na baru, ruku zkroucenou za záda, Dotsovu přilbu přímo ve výhledu vyděšených očí.
Nedalo se tomu zrovna říkat být nenápadný. A lidé ho pak oslovovali jménem, na které neměl nejlepší vzpomínky. Ale vidět je blednout, když si mysleli, že právě urazili člena Umrlčí hlídky? To za to stálo.

"Rozumíte, CT-3568?"
Kývnul.
"Dobrá. Hlava."
Přilba. Bezpečí. Vypneš zvuk zvenku. "Ticho."
"Zelená."
Felucia. Kashkyyyk. Umbara. Pot teče do očí a do úst. "Slaný."
"Voda."
Má žízeň. Před testem se zapomněl napít. Doktor má před sebou sklenici, ale jemu nenabídl.
"CT-3568?"
"Omlouvám se. Modrá?"
Klikání datapadu. Chyba.
"Zpívat."
Večer po bitvě. Vrátila se jich polovina. Láme se mu hlas, rozkašle se, ale zpívá dál. Ukolébavka pro mrtvé.
"CT-3568?"
"Můžeme přestat, prosím?"
Další klikání. Další chyba.
"Loď?"

"K čemu to vůbec je? Myslíš, že se ti droidi můžou zhroutit?"
Zavrtěl hlavou.
"Tak proč?"
"Ustanovení výchozí úrovně. CT-3568 byl vybrán pro nový projekt."

Hushovi bylo jasné, že nebýt povinného očkování, kluk by se u něj na ošetřovně ani neukázal. I tak se snažil předstírat, že to vykloubené rameno je v podstatě legrace.
"Jen jsme se s ostatníma pošťuchovali a špatně jsem spadnul."
Možná by mu to i věřil, kdyby se mu kluk dokázal aspoň jednou podívat do očí. A kdyby jeho modřiny podezřele nepřipomínaly otisk dospělé ruky.
Nebylo tak těžké zjistit, kdo z cuy'val dar měl tuhle várku na starost. A hvězdy ví, proč ten mandalorianský parchant nenosil přilbu.
Dospělý voják, i když napůl zmrzačený, je pořád těžší soupeř než sotva odrostlý kadet.

Jednání Senátu šlo do finále - alespoň všichni doufali. Je málokterý druh dokázal zvládnout projev delší než tři hodiny, a senátor začínal pátou.
"...a proto je nejen morálně, ale i existenčně nepřípustné, aby válka s CIS pokračovala. Naše republika je obr na křehkých nohou, a my jí přesto na ramena nakládáme…"
Kancléř se podíval na hodinky. Opera začínala za pět minut.

"Sebevražda."
"Ale…"
Komandér Fox ho gestem zastavil. Vytáhl placatku, část obsahu nalil do kelímku s kafem a napil se.
"Něco ti poradím, Left'ika. Když řeknu, že je něco sebevražda, tak s tím nepolemizuj."
"Ani když oběti chybí hlava?"
"Ani tak."

Probudil se a bylo mu strašně. Hůř než po tom nejtvrdším tréninku, hůř než těch posledních pár dní na Kaminu, když mu ta věc - aneuryzma, říkali - začala spouštět migrény.
Včerejšek si skoro nepamatoval. Mizerný bar v mizerné části města. Hnědozlatá tekutina, která chutnala po obilí. Až pozdě mu došlo, že by si musel sundat přilbu. Ještě později, že pít tvrdý alkohol brčkem není dobrý nápad.
Nejdřív v sobě neudržel věci, které asi neměl někomu říkat. Pak vztek a smutek a slzy. Pak snad všechno, co za poslední týden snědl.
V Mandalorianské helmě se zvracelo ještě o něco hůř, než pilo.

"Tohle nemá cenu zachraňovat! I tak docházejí zásoby."
Kdyby šlo o jeho pacienta, hádal by se Hush do krve, nejspíš ne vlastní. Takhle i docela souhlasil. Nějakou smůlou se mu nepodařilo úplně omdlít. Výbuch mu spálil kůži na půlce těla, zlámal ruku a pánev. I kdyby přežil, bude GAR k ničemu.
Jen doufal, že ho zastřelí, a nenechají ho několik dní dodělávat.
Další hlasy. Někdo se nad ním hádal.
Pak studený dotek hypospreje na krku.
Ta nejlehčí cesta ven.

Probudil se v místnosti, která byla cítit dezinfekcí a bactou.
Až za pár dní dokázal přijmout, že to opravdu není márnice.

I na Kaminu se dal sehnat alkohol - slzely z něj oči a pálilo v krku, ale nic lepšího neznali, takže neměli s čím srovnávat.
První panák byl za Beama, kterého jim vzala nešťastná náhoda a krutost těch nad nimi.
Druhý za Dotse, který odešel z vlastní vůle a snad někde našel svoji svobodu.
Třetí, aby se jim přestaly třást ruce, než otevřou svoje umístěnky.
Čtvrtým Zip a Zap slavili, že mohou zůstat spolu, a Lefty zapíjel hořkost, když v té jeho stálo Coruscant.
Pátý byl modlitba za málo vrásek ze starostí, hodně z radosti, a nejvíc těch z dlouhého věku.

Zábavný kvíz o ceny pro všechny kadety!
Dokážete správně odpovědět na otázky?
Vyplněný kvíz zašlete na adresu v hlavičce stránky.

1. Podle zákonů Galaktické republiky, jak definujete sentientní bytost?
2. Jak se jmenuje dokument, který stanovuje jejich práva?
3. Jak nazýváme sentientní bytost, která je po právní i faktické stránce obchodovatelným majetkem, a je využíváno její práce?
4. V kterém roce bylo senátem Galaktické republiky ustanoveno otrokářství jako ilegální?
5. V jakém věku může být občan republiky naverbován do armády?
6. Za jakých podmínek může být sentientní bytost zbavena života?
Do kvízu nezapomeňte vyplnit svůj věk a jméno!
Hodně štěstí!

Coruscantská hlídka měla zakázáno zdobit si brnění.
Nejdřív to považoval za další potupu pro ty, kteří tu skončili, a komandéra Foxe za to nenáviděl.
Pak se první blejsk vrátil z hlídky v slzách. Senátorka za Bespin ho lákala k sobě, a když odmítl, podala žádost o okamžitou likvidaci. Fox tu noc nespal, a blejsk skončil s číslem bratra, který krátce předtím umřel na hlídce.
Se stejným brněním nedokázali natborni poznat, s kým z nich mluví.

(Nakonec začali zdobit brnění zevnitř. Pro sebe a kohokoli, kdo by je našel mrtvé. Ani ve věčné Coruscantské válce se toho kousku duše nechtěli vzdát.)

Posledních pár nocí zase spal s dvojčetem v jedné posteli. V téměř osmi letech už na to možná byli staří, ale pořád lepší, než aby všechny budil křikem.
Míval noční můry. Ty hloupé, o věcech které žily ve ventilaci, nebo ta, kde mu vypadaly všechny vlasy. Ty opravdové, kde se dlouhokrčáci rozhodli, že ho přece jen dají k recyklaci. Jeho i ostatní bratříčky.
Tahle byla jiná. Spíš vzpomínka, která se ještě nestala. Mise, kde nevěděli, kdo je nepřítel.
Vzlykl, a Zip ho ve spánku přitáhl blíž k sobě.
Už to bylo dobré.
Ať ten nepřítel byl kdokoli, porazí ho spolu.

"Co je šoustat?" zeptal se CT-3567. Následující minutu se Hush snažil neudusit čajem.
"Kdes to slyšel?" zachroptěl konečně.
"Jak tu byla ta návštěva z Coruscantu. Tu bych šoustal, řekl Calico, a 88ka ho praštil To my všichni, ale je zadaná, ten její by tě klidně nechal zrecyklovat. Co znamená šoustat?"
Hush málem čelem trefil snídani. Každý rok. Každý rok se nějaký di'kut naučí nové slovo a do týdne přijde katastrofa.
Zvedl se. Radši začne na přednášce pracovat už teď.
"Kam jdeš?" zakňučel '67: "Furt nevím, co znamená…"
"Z toho si nic nedělej, prcku," přerušil ho Hush: "to oni taky ne."