DMD č. 18. pro 18. 4. 2015. Téma: Zítřek jsem prožil včera

"Jak to vypadá?" zajímal se Danny.
"Jsem totálně vyřízená."
Simona zapadla do pohodlného křesla.
S neblahou předtuchou rozhrnula zbytky balíčku sušenek.
"Neboj, zbylo dost a hned zaliju kávu."
"Polovina administrátorů je ve službě."
Na Like it! se neptal, zhroucení pomáhal zabránit i on.
"Zaučujeme první stovku terénních administrátorů."
Danny vykoukl z okna a uviděl skupinku postarších policistů.
Vrátili se do služby, většinou příliš staří, ale zkušení.
Zazvonění oba probralo ze zadumání.
"Budou potřeba," vydechl pobledlý Danny a praštil sluchátkem, "Zmizela další dívka."
Měl neblahé tušení, že si zopakují hledání a bál se, že ho ukončí stejně jak před pár dny.

"Hele, Koší, co budeme dělat zítra?"
"Nemluv na mě! Páníčci mě včera nadali do lumpů zlodějských."
"No, já zase mám býti mdlého rozumu... Ale to bylo včera, možná už předevčírem. Musíme myslet dopředu! A mně se včera zdál krásný sen, že zítra prožijeme úžasné dobrodružství!"
"Bije půlnoc!"
"Skvělé! Zítra je právě dnes!"
"Hurá za dobrodružstvím!"
"HURÁÁÁÁÁÁ!"
********
"Hele, Želví, a co za dobrodružství to vlastně má být?"
"Nemůžu si vzpomenout... Asi nejlepší bude, když půjdu spát a nechám si zdát ten samý sen. Pojď taky do pelíšku! Možná, že se o tom dobrodružství bude zdát i tobě!"
"No.. zkusit to můžeme."

Ladné, hbité pohyby vystřídala strnulost. Bělost šerpy a punčoch ještě víc zdůrazňuje černý úbor, který teď působí jako smuteční oděv do rakve. Malá kalužinka krve pod ramenem torera nás nenechává na pochybách, že je mrtev. Vybledlá muleta vhodně symbolizuje život, který vyprchal. Zítřek už pro něho nebude. Prožil ho včera.
Pečlivě učesané vlasy, nehybná tvář a zavřené oči vytváří dojem, že toreador pouze spí. Pravou ruku má nepřirozeně složenou, jakoby se chtěl naposledy uklonit divákům, ale již to nestihl.
Špičky střevíců rozpačitě míří k nebi.
Z obrazu čiší samota a ticho, které vystřídalo hluk, bouřlivé nadšení a následné zděšení arény.

Stává se vám, že den chutná trpkým soustem dežaví?
Zmateně a bezostyšně myšlenky se přetaví.
Ve vzduchu se vznáší dusno, až se člověk zalyká
a kontrolka na přístroji uvnitř v hlavě zabliká.
Chce to prostor, chce to kyslík, chce to nové proudy,
čas vypadnout do zámoří, zmizet z rodné hroudy.
Honza sbalil saky paky, vzal si uzlík koláčů,
konečně si najde babu, vydělá pár doláčů.
Obracečem času zmátl koloběhy světů,
zítřek si už odžil včera, s partou starých kmetů.
Zvolili ho náčelníkem, princku poslal k šípku,
místo toho prožil osud nezávislých týpků.
Uvolnil tím věčné pnutí
a založil Hippies hnutí.

Bankéř s mírným úsměvem vyměnil muži v šedém obleku osm stovek za žetony a popřál mu příjemný večer. Nejprve se nedělo nic divného, potom ale neznámý muž s ledovým klidem vyhrával jedno kolo za druhým a přišel si na desítky tisíc.
***
Na burzu přišel jakýsi pán v šedém. Koupil si kolísavé akcie a pracovníkům z Wall Street byl poměrně k smíchu. Za tři dny měl na kontě tři sta milionů dolarů.
Když agenti FBI drželi jakéhosi Andrewa Carlssina za mřížemi, jenom se na ně usmíval a říkal, že pochází z roku 2204. Než se dozvěděli cokoliv dalšího, Andrew prostě zmizel.

Usebrané ticho.
Nekonečná prázdnota.
A přece plnost všeho.
Věčně pulzující pole vesmírné Síly.
„Obi-wane?!“
„Vítej, Anakine.“
Všechny bolesti i křivdy jsou zapomenuty.
„Nevím, zda potěšen jsem či pohoršen, že právě tebe zde vidím. Avšak úradek Síly já souditi nemohu.“
„Mistře Yodo, jsem rád...“
„Pochlebování zanech. V řiti mé místo pro tebe není. Hlavně, že k Světlé straně Síly ty vrátil ses, Luka zachránil.“
„Luka?“
Ach, ano, Luke.
Stojí nad hranicí, na které hoří…
...jeho černé brnění.
Nebo on sám?
Darth Vader pod maskou otevřel oči.
Divný sen. Znepokojivý.
Ale sen je sen. Stín včerejší noci.
Důležité je, co přinese zítřek.