Like it!©

"Konečně!"
Přejeli hranice a vlastně si ničeho nevšimli.
Žádná závora, celnice, nic podobného.
Pár zarostlých hraničních kamenů.
Šedivá torza pohraničního opevnění.
Doma.
Hlavně Danny by mohl něco namítat.
Neřekl nic.
Po matce z Ruska, po otci z Anglie a přesto...
Taky dorazil domů.
"Asi jsem tam ztratil klíče."
Zachrastily na malém stolku, při zastávce na protažení nohou.
"Kde..?"
"Vypadly ti u vchodu do krytu."
"Takže to víš?"
"Bohužel. Co bys čekal od žárlivé administrátorky? Dál jsem raději nešla. Takže ji mají?"
"Zavřenou a v masce," zašeptal Danny.
"Je to špatné," řekla po chvíli tiše Simona, "Jenže lepší volba mě nenapadá."

"A jsou pryč..."
"Nediv se, ty nechceš zapomenout?"
"Chci, ale až se ta svině bude smažit v pekle."
Třináct žen, z nich jedna mrtvá a jedna na útěku...
A dvě, co neztratily touhu pátrat.
Najít a ...
"Co potom? Co až ji najdem?"
"Sazba je dvacet pět let. Za jednoho."
"A důkazy?"
"Jsou, jenže soudce... "
"...zasranej..."
"...nemá jinou možnost. Dokonce, a to přesně podle práva, zakázal policii pátrat!"
"...zasraný..."
"Taky byla zavřená! Dokud někdo neprokáže opak, tak je dle zákona nevinná."
"Jenže co teď?"
"Něco ti ukážu."
***
Zas maska.
Tentokrát s mlhou před očima.
Bez klíče.
Nahota.
Křik a slzy.
Trest.

"Co se vám stalo?"
"Simono, je tu někde Danny? Potřebuju s ním mluvit."
Kapitán ze sebe otřepal zbytky zeleniny a usadil se do křesílka.
"Měl naprostou pravdu, ten advokát řádí jako puštěný ze řetězu."
Simona vyhověla prosebným pohledům a pustila se do přípravy kávy.
"Ale kdo po vás házel rajčata?"
"Jeden dámský spolek. Někdo jim nakukal, že za zmizením stojí policie a ony tomu uvěřily..."
"Mohl to být právě advokát?"
"Čistě teoretiky," přikývl kapitán, "Jenže na tom nezáleží. Stejně se jich nezbavíme."
Simona chvilku uvažovala.
Jak něco takového vyřeší administrátorka?
Like it!
Spolek se rozprchl.
Nakašlat na ideály bez lajků.

"Takže dva dni dovolené? Nechceš počkat, až ji chytíme?"
"Simčo," usmál se Danny, "Já si nemyslím, že ji policie dostane. A pokud ano, určitě k tomu nedojde nijak brzo."
"To přece..."
"Advokát už šlape policii na paty, vždyť si dokonce vymohl zrušení pátrání prostřednictvím Like it!"
"Nějak to dokážeme!!!"
"Podívej, tím, že se zavřela s unesenými do krytu má to nejlepší alibi. Nahota, stejná maska a oholená hlava."
"Třeba najdeme něco v masce."
"Všechno smazané a přepsané, tak jako v těch ostatních... Klidně to zkus a pátrej, ale já mám dost."
"Takže za dva dny."
"Zas ráno, tak jako dnes..."

"Já věděl, že nebudete věřit," konstatoval Danny rezignovaně, "Proto jsem pátral sám..."
"Ale já věřím, že to mohla udělat žena," namítla Simona horlivě, "jen ty další věci..."
"Osobně pečetila vstup po dokončení krytu a jako jediná znala přístupové heslo. Dokonce i vojáci mají špatné."
"Jenže nic z vašich zjištění se nedá použít jako důkaz," namítl kapitán, "Soud na ni nevydá zatykač."
"Jasně. I to její zmizení je nanejvýš indicie. Sice víme, že to udělala, ale dokud ji nenajdeme a k tomu nějaké důkazy, tak jsme namydlení."
Simona se podívala na fotku, skrytou v kupce podkladů.
"To přece nemůže být ona..!"

"Takže nic nezbylo," konstatovala Simona a práskla dvířky skříňky, "Kdo to proboha dorazil?"
"Měli jsme tu takovou menší noční poradu," odpověděl Danny z právě otevřených dveří.
Za jeho oči by se nestyděl ani angorský králík, vykoupaný v chlorované vodě.
Možná by dokonce záviděl.
"Spals vůbec?"
"Jo spánek," zamumlal Danny, "O tom jsem už slyšel..."
Přesto se natáhl a vsunul do vstupu počítače kartu.
"Pravděpodobnost je na devadesáti pěti procentech," vytřeštil oči programátor.
Zmizení sušenek už mu vůbec nevadilo.
Možná by i něco přihodil.
"Je tam všechno," mávl Danny k obrazovce a zavřel oči.
"Tomu nevěřím", zašeptala Simona do jeho chrápání.

"Slečno, okamžitě se přestaňte vrtět, nebo si vás odvezu na pozorování!"
Simona ztuhla, ale ani tak jí klid nevydržel dlouho, "Danny, tady..!"
"Slečno!"
Zamával a proběhl do další chodby.
"Bude to na lepení," řekl doktor.
Nanesl do rány trochu gelu z tuby a stiskl okraje k sobě.
"Příště si šoupněte přilbu víc do čela, než vběhnete do tmy."
Rána ještě pálila, když kolem odváděli zachráněné ženy.
Všech dvanáct.
Přestala, když se Danny vrátil.
"Pár lidí je trochu potlučených, ale budou v pořádku."
"A co ten hajzl?"
"Simčo," nadechl se, "Nikdo tu není. Žádnej únosce, žádná místnost se spoustou obrazovek. Nic."

Další den.
Nebo dva?
Za maskou splývaly.
Rozostřené ponížením.
Hrůzou a bolestí.
Samotou.
Jako jediná pořád doufala.
Ostatní už to přešlo.
Jen přežívaly.
Nevěřily...
Že je někdo na stopě.
Že je snad někdo hledá.
Že je zachrání.
I ona se začínala bát.
Nakažlivé nevíry.
Dalšího dne.
Vlastního strachu.
Bliklo světlo.
Luplo ve sluchátkách.
"Vstaň."
Tak jako každé ráno.
Pak luplo v uších.
Čekala.
Tak jako každý den.
Třicet minut?
Možná víc či méně.
A najednou.
Odkudsi přiletěl chladný vánek.
Pach jak z otevřené hrobky.
Teplá deka přes ramena.
Maska spadla.
Sen?
Halucinace?
Další zvrhlé mučení?
Ne.
Konečně prišla svoboda.
Sen.

Danny se protáhl, "Sherlock už dozpíval?"
"Ne, jsme na šedesáti procentech," odvětil ospale programátor, "Jen Watson je už vypnutý."
Admini zmizeli, jen domluvil.
Udržovali síť v chodu bez odpočinku už od včerejšího večera.
Výsledek nestál za moc.
Našel jim malý kousek koberce s chloupky poslední unesené dívky.
Několik přehlédnutých stop v hlíně.
Kolem nebylo nic.
"Vymazání psychologického profilu pachatele zvedlo pravděpodobnost o deset procent... Ale nevím co dál."
"Asi nastal čas na opravdu hloupé otázky," řekl Danny a zabodl prst do obrazovky, "Co je tohle?"
Ve vybetonovaném svahu nad říčkou trčela řada ventilačních komínů.
Na fotce.
V mapě nebylo nic.

"Takže Sherlock už zpívá?"
Programátor se ušklíbl, "Ano a úplně kouzelně. Pravděpodobnost úspěchu vzrostla o pět procent."
"To mi moc neřeklo."
"U brady Prorokovy, je to katastrofa! Vzestup ze tří na osm procent. U Metropolitní máme přinejhorším devadesát pět! Něco je strašně špatně!"
"Takže by to chtělo Watsona a nějakou "hloupou" otázku," ušklíbl se Danny.
"Watson existuje," odpověděl programátor, "Je to systém pro vyhledávání a třídění důkazních materiálů, ale..."
"Ano?"
"Má příliš velkou spotřebu počítačového času."
Za třicet minut dostal Watson administrátorská práva.
Danny jistou nechuť k jeho používání chápal.
Vir se mu neříkalo jen proto, že pracoval pro systém.