DMD č. 18. pro 18. 4. 2015. Téma: Zítřek jsem prožil včera

Evelyn vtiskla své družce do rukou psaníčko.
Zítra se bude opakovat včerejšek. Služebná ti nevypere kalhotky a bude potrestaná přímo v koupelně.
Cynthia přikývla.
Bylo by krásné mít normální vztah. Probouzet se spolu, snídat spolu, smát se a škádlit se.
Jenže místo toho si opět nasadí paruku a korzet a přinutí Evelyn čistit jí špinavé boty a prát spodní prádlo. Pořád dokola žije jeden den plný trestů a Cynthia je ta trestající.
Týrat, ponižovat, ubližovat - nechtěla nic z toho. Dělala to ale z čisté lásky.
Častokrát si přála, aby i ona mohla vykřiknout únikové slovo Pinastri a učinit všemu přítrž.

Zítra mám konečně rande s Petrem! Tolik měsíců náznaků, pečlivě zinscenovaných „náhod“, drobných pozorností… Konečně zabral a zítřejší sobota bude báječná!
Kamila je mrcha! Nekonečná nebetyčná mrcha! Teď už to vím, že mi kápla do čaje rtuť, abych nebyla schopná odejít z bytu. A ona šla na moje rande místo mne!
„Bureši, co to je za blázinec, vždyť jste ještě neodstartoval!“
Dispečer mě přivedl na nápad.
Schovám se v kapitánově raketě, snad to vyjde.
Jak jsem předpokládala, přistane zase ještě před startem. Mám asi půl hodiny.
Sobota začíná znova.
Doma vyměním čaj.
Neděle ráno.
Předvčerejší zítřek byl tentokrát skutečně báječný!

Převaloval se z boku na bok, natřásal si polštář, a stejně nedokázal usnout. V hlavě se mu honil dnešní den - znovu si opakoval instrukce konstruktéra, znovu seděl na předletové přípravě.
Co kdyby si zkusil číst? Ale co?
Když držel Ciolkovského knihu Do vesmíru poprvé v ruce jako školák, byla čtyřicet let stará. Vyprávěla o letu kosmickou raketou, o výstavbě kosmické stanice, o cestě k Měsíci, o životě v kosmickém prostoru či na jiných planetách. Vědecká fantazie, podložená léty výzkumů a výpočtů, která se v poslední době začala naplňovat.
Gagarin prožil nad knihou start rakety snad stokrát. Zítra ho zažije doopravdy.

Vstoupila do třídy, pronásledována silným odérem přestávkového žvára, které sotva dotáhla potajmu v kabinetu. Při řízném pozdravu "Sednout!" ji potupně opustil poslední obláček dýmu společně s mlžným oparem levného krabicáku.
"Kde jsme skončili minule?"
"Ale paní profesorko, my teďka máme matiku."
"Nekecej! Jak matiku?"
"My Vás máme jen v úterý a ve středu třetí hodinu."
"Moment. Která jste za třída?"
"E1."
"A co je za den?"
"Čtvrtek."
"Tak jsi mi měl hned říct, že jsem tu úplně blbě!"
A nakypeně za sebou třískla dveřmi.
Spolužák zamrkal: "Ty vole, ty seš hustej. Jestli ti to sežere, tak třeba nepřijde ani zejtra!"

„Co slyšíš?“
Kařin hlas se ozval ve vysílačce. „Jsem zpátky! Našla jsem Zemi!“
Všichni v CIC utichli.
Když vystoupila z viperu, který nenesl nejmenší známky naprosté destrukce, jíž prošel, nikdo Starbuck nevítal.
„Co všichni tak koukáte?“ zasmála se, ale znělo to nervózně.
„Zemřela jsi před dvěma měsíci,“ řekl Apollo.
„Jsem živá a jsem pryč sotva dvacet minut!“
„Nic než déšť.“
Hleděla na zničený viper ztroskotaný v poli. Sundala jeho pilotovi helmu, ze které vyklouzly zbytky blonďatých vlasů. Podívala se na ohořelé psí známky.
Když tohle je Starbuck, tak kdo je ona? Odkud se vzala?
„Tak popadni zbraň a přines kočku.“

Jsem už prý více než tisíc let starý. Sám si nejsem jistý, jak přesně; když jste na světě tak dlouho jako já, začne vám čas plynout v podivných smyčkách. Minulost splývá s budoucností, zítřek už jsem prožil včera, nebo možná před sto lety; včerejšek si pozítří zopakuju. Vše splývá v jeden proud; jména, tváře, emoce, sny. Mladé mysli silné i slabé, nudné i zajímavé, brilantní, bláznivé i pokřivené. Na některé vzpomínám s úsměvem, na některé s pochopením.
Z některých čišel takový chlad, že by se mi tajil dech, kdybych nějaký měl. Jednu nezapomenu nikdy.
Jsem magický objekt; nemohu cítit.
Naštěstí.

,,Prosím! Prosím! Dejte mi ještě jednu šanci!"
,,Je nám líto, ale měl jste si hlídat datum."
,,Zlato, zlato co se děje?" vběhla matka do pokoje.
,,Nic mami, jsem v pohodě, to byl jen sen."
,,A co se ti zdálo?"
,,Že jsem zítřek měl prožít včera, někdo mi ukradl den a já přišel před komisi o den pozdě."
,,Neboj, to zvládneš, ještě máš pár hodin, prospi se trochu, ráno tě vzbudím." a odešla z pokoje.
,,Pane Bože, jestli zítřek zvládnu, přestanu klít.. ta maturita mě asi zabije.."
Ulehl a jen co zavřel oči, zdálo se mu, že stál před komisí obnažen..

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či si nešiel predsedu na letisko čakať, z Ruska sa vracia.
- A načo? Však aj tak hneď sem príde. Aha, už ide. Dobrého zdravia, predseda. Čože nám z Ruska nesiete?
- Čo by som niesol? Poznatky o tom, ako sa o ovce máte starať nesiem? To použijeme a aj u nás bude zajtra už včera, tak ako tam.
- Jáj predseda. A ako to uplatníme, keď oviec už niet? Radšej ste mali vodku doniesť. Po tej je zajtra už včera aj bez oviec.

Po příjezdu do kanceláře jsem našel Jamese popíjet skotskou.
„Ty piješ v práci?“ užasl jsem.
„Nedělej, jako bys to už neviděl,“ odvětil bohorovně.
„Stalo se něco?“
„Ne. Za posledních jednadvacet dní se nestalo vůbec nic.“
„Á, pán se nudí!“
„Nudí mě tahle konverzace. Vzhledem k tomu, že už ji vedeme asi týden.“
„Počkej, jak to myslíš?“
„Hele, já chápu, že uniknout z časové smyčky na první dobrou není brnkačka, ale po třech týdnech, co tě přesvědčuju, aby sis aspoň oblíkl jinou košili, už mám toho dost! Ta oranžová je prostě strašná!“
„Zítra si vezmu jinou.“
„To už jsem slyšel včera.“

“.enap ,ketuks ýksnidrh net ěvárp libosůpzen uspylakopa otut dukoP„
“?en ,jeněnárhcaz tjeb lěm vokádapaz elhnet žu yb ot elA„
“.uobyr uovtsreč ěvárp en uončytod něněmdo lyb ýretk az ,nič ýksnidrh áhcáps ohuoldenaz osE naP .táb oheč es íneN„ .notyrK vákur az aretsiL lahataz “,énsaj ot im ej ,enaP„
“?šejuňarhcazen ež oC ?olats it es oc ,omák ,osE„
.remmiR cív ětšej es lavodaraz “,ícarvz A„
.retsiL es lavodaraz “,osE ,eleH„
.ětěvs mícíjarímu op aldélhzor elišumsaz es akílsaprT ohénevreČ akdásoP
“.kárjaf índárap ,ukáťyrK ,hcenemalp V„
“…icíř ot nej kaj ,dukěnop ej atenalp otat ež ,mejod mám ela ,mákíř ot daren ,eretsiL enaP„