DMD č. 18. pro 18. 4. 2015. Téma: Zítřek jsem prožil včera

Včerejší noci, když už jsem spal
náhle muž neznámý vedle mě stál,
kázal mi, ať ho hned následuji,
nocí mě přenesl k temné sluji.
Vstoupil jsem dovnitř a s hrůzou zřel
nespočet trýzněných, zmučených těl,
bídáky trpící za svoje hříchy
páchané z chtivosti, krutosti, pýchy.
Později viděl jsem hříšníky jiné,
těm ještě naděje na spásu kyne.
Nakonec spatřil jsem blaženou říš,
příbytek duší, jež Bohu jsou blíž,
setrvat déle mi nebylo přáno.
průvodce odved mě, než vzešlo ráno.
Viděl jsem všechno, co čeká nás
pekelné plameny, nebeský jas,
proto mé zjevení v paměti mějte,
především na spásu duše své dbejte!

"Tak jaká byla návštěva u Tonyho?" zeptal se Sam.
"Prostě skvělá," pronesl Steve s hlasem plným sarkasmu. "Nenápadně mi nechal na stolku gay magazín, jako by mě to snad mělo šokovat. Pak mi krok po kroku vysvětloval, jak funguje kávovar. Pořád se ptal, jaké je to být v budoucnosti... Snažil jsem se mu vysvětlit, že už současnou dobu beru jako současnost, ale jako by měl zátky v uších."
"Tak špatný?"
"Ale aspoň jsem nebyl jedinej, kdo trpěl... Thor se jednou zmínil, že mu celkem chutnají poptarts a teď mu je Tony pořád vnucuje."
"Hlavně Tonymu nevyhlaš válku, nebo tak něco."

Jirka si pečlivě balil krosnu. Nemohl se dočkat prázdnin. Měl s Petrem namířeno do lesů a do skal, kam se jim jen bude chtít, prostě pryč z Prahy plné trabantů a škodovek. Že by chtěl jet někam na sever, navrhl Petrovi schválně. Byla to hloupost, věřit takovým legendám… že prý je tam na kopci starý kostelík, nebo jeho ruiny, který plní ta nejtajnější přání. Slyšel historky, prý i tři sta, dvě stě let staré, rozhodně pravdivé, všechny končily stejně. Styděl se, že Petrovi neřekl, co má v plánu. Styděl se do okamžiku, než ho následující večer Petr chytil za ruku.

"Slečno redaktorko!"
Pevně stažený drdůlek se otočil. Špičatý nosík se poněkud ohrnul nad fialovým kloboukem, ale pak zavětřil příležitost. "Přejete si?"
"Píšete pro List paní a dívek, že ano?"
"Drdůlek se lehce zapýřil. "Rád byste...?"
"Jistě víte, že zde bude vystupovat světoznámá Marie Stella. Tady máte pár volných lístků. Píšete i recenze, že?"
"Och... Jistě. Spolehněte se. Zítra."
O tři týdny a deset vystoupení později:
"Všiml sis, že Kouzelník kupuje noviny? List paní a dívek? A vztekle ho trhá?"
Satirik přikývl. "Kvůli recenzi. Měla vyjít v minulém vydání... nebo nejpozději včera. Jenže znáš Frau Morgen. Nomen omen: zítra, zítra, zítra..."

Mezi nedoceněné vynálezy českého genia Jaroslava Cimrmana patří také obracečka času. Tvarem a velikostí se neliší od obyčejné obracečky lívanců, ale funkce tohoto převratného vynálezu je zcela jiná. Na její výrobě začal Mistr pracovat poté, co se mu rozbila vizionářská kamna. Umožní vám prožít včerejšek zítra, zítřek včera. Velikost časového posunu je závislá na počtu otočení po směru či proti směru hodinových ručiček. Zaviníte pozítří autonehodu, včera sjednáte havarijní pojištění. V novinách uvidíte sportovní výsledky, vsadíte týden předem. Nerozumíte si s partnerem, před rokem si ho nevezmete. Nabízí se otázka, zda s tímto vynálezem nakonec nesouvisí i náhlé Mistrovo zmizení.

"Kdy konečně navštívíme ten vámi vychvalovaný restaurant na konci vesmíru? Rád bych zapomněl na to, že jsem vlastně od včerejška bezdomovec." Zahlásil Arthur. Ale nikdo z přítomných mu nevěnoval pozornost.
"Mohlo by vás utěšit, že jsme tu vlastně všichni bezdomovci." Otočil se na něj Marvin a pokračoval: "kdyby to někoho zajímalo, jakože nezajímá, tak již zmíněný restaurant jsme navštívili včera. Stalo se totiž něco velmi nepravděpodobného, narazili jsme na časovou smyčku. Přišli jsme o jeden den svého nuzného života tím, že jsme si včera prožili zítřek, co na tom, stejně všichni jednou umřeme. A koho zajímá jedna kapka v oceánu?"

Zařazování. Křiklan, jako zástupce ředitele, přivádí zástup budoucích studentů. A mezi nimi... černé střapaté vlasy, arogantní pohled jiskřivých očí. Ano, James Potter – dokonalá kopie svého otce.
Polkla jsem. Nevěděla jsem, že už je to tolik let. Kdybych se tenkrát rozhodla jinak, mohl to být můj syn.
Moudrý klobouk ho poslal do Nebelvíru, jak jinak. Podobně jako dalších deset prvňáčků, včetně malé nadšené holčičky z mudlovské rodiny, s hřívou zářivých vlasů. Lily Evansová. Na Jamese se dívala značně znechuceně. Celá já, před pětadvaceti lety. Na vteřinu jsem zavřela oči, tohle už jsem jednou zažila. Zadoufala jsem, že tentokrát to dopadne jinak.

Předevčírem, třikrát běda,
navštívil nás král, náš děda.
„Slyšte, slyšte, drazí vnuci,
dospíváte, nejste kluci,
udělám z vás rytíře.
Říkáte si: K nevíře?
Vymyslel jsem program denní,
stanou se z vás muži ctění.“
Včera začal rozvrh hodin,
dneska, vězte, sotva chodim.
Zápas, lov a plavání,
potom básní skládání,
lukostřelba a hra v šach,
taktak stojím na nohách.
Pak mě ženou na koně,
pohřběte mě v záhoně!
I Maedhros sotva leze.
„Brachu, já mám svoje meze,“
zanaříká vyčerpaně,
obličej mu klesá v dlaně.
„Vážně nechci dožít jitra,
co nás, sakra, čeká zítra?“
„Já chci umřít do večera,
program stejný jako včera.“

Vše kolem vybuchovalo. Loď šla k čertu. Jean-Luc cítil na pokraji vnímání něco povědomého. Jakoby od začátku tušil, že je to past. Kapitán neopustí můstek uprostřed boje, říkal si, ale chtěl se rozeběhnout pryč.
Neuvědomil si, že to udělal dokud se neocitl před ošetřovnou. Uvnitř snad nic nebylo na svém místě. Jako ve snu kráčel k jedinému tělu. Rozšklebená rána na jejím čele kontrastovala s její bledou pletí. Zašeptal její jméno.
"Ještě čaj?" zeptala se. Seděl ve své kajutě, před ním snídaně. Beverly se usmívala jako každé ráno. Tohle přeci bylo včera. Že by měl ještě jednu šanci vše změnit?

"Zemřeš opuštěn. Vše to začne ráno prvního dne čtvrtého měsíce, kdy proliješ slzy nad svou milovanou rudou, kdy krev zmodrá a západ slunce nespatříš. Smrt přijde tiše a neslyšně a unese tě ve spánku, zákeřně, a ty budeš spát osamocen..."
Když na konci března se jednoho dne ráno probudil a poplakal si nad náhlou ztrátou své červené užovky, nevěnoval tomu pozornost. Znejistěl, když viděl chlapce, který kreslil krev modrou. Znervózněl, když západ zakryly mraky. Ale nevěřil - přespávala u něj přítelkyně, nic se nestane...
Přítelkyně se z jeho bytu vykradla ještě před půlnocí.
Zemřel, jak říkala věštba.
Věštkyně měla jiný kalendář.