Budoucnost

Slunce na obloze dávno vyhaslo a nad kdysi úrodnou zemí se rozprostřela temnota.
Mary Sue zůstala osamocená. Toulala se krajinou a pokoušela se najít další přeživší.
Nakonec to vzdala a rozhodla se, že se radši bude kochat svou krásou. Byla přece dokonalá! V srdcovitě vykrojené tváři jí seděly hluboké modré oči, líbezné rty a drobný nosík. Štíhlou postavu korunovaly nohy dlouhé až od zadku dolů. Na zem jí spadaly vlnité husté zlaté kadeře.
Nic z toho jí ale nepomohlo, když zjistila, že nezbyl nikdo, kdo by se jí mohl obdivovat. Mary Sue tragicky vzlykla a vrazila si pilníček do oka.

Do uzavření volebních místností zbývala hodina. Předsedkyně komise četla už šestnáctý časopis pro ženy, místopředseda nadšeně hltal nový fantasy román o opatu Whitingovi, zapisovatelka vykládala pasiáns, lidovec Poštolka luštil křížovky, komunista Souček prohlížel Svět motorů a slečna Kopřivová se učila na přijímačky pochvalujíc si, jak skvělou brigádu sehnala. Klid a ticho rušily jen mouchy bzučící u stropu.
„Už asi nikdo,“ zívla předsedkyně. „Kolik jich máme?“
Poštolka prohlédl papíry. „Nejdřív přišli ti tři, hned včera odpoledne, ti vždycky volí komouše.“
Souček se na něj zaškaredil.
„Potom večer dva. A dneska jeden na voličský průkaz.“
„No, tak aspoň letos nebudeme hrát přesilovku.“

Washington, 2076
„Hladina světových moří stále stoupá, pane prezidente.“
Zamračení. „Vždyť se nám podařilo snížit emise skleníkových plynů o šedesát procent!“
Tajemník krčí rameny. „Vědci se přou, co za tím může být…“
Atlantský oceán, téhož dne
„Pane,“ oslovuje malá kreveta tu největší ze všech, téměř dvoumetrovou. „Zdroj u severního Grónska je zapojen. Může být spuštěn do 24 hodin.“
Velká kreveta spokojeně bručí. „Antarktida?“ ptá se.
„Zdroje jsou umístěny, všech pět. Odpočítávání začne o půlnoci.“
Velká kreveta kýve, spokojeně se drbe na krunýři. Tak málo – jen tak málo chybí a celá Země bude jejich!
Benátky, o týden později
Už nejsou Benátky.

Technician bowed over the monitor, attempting to find mistakes in the code.
...C, D, E...
Thoughts raced in the head as eyes crossed the tables governing language recognition. The automated cargo ship was bound for the Red Planet. Why would its A. I. direct it straight to the Earth? The whole thing made little sense.
...K...
Crashing into the churchyard - during the Sunday Mass, no less. What were the chances? A miracle no-one was hurt.
...P, S...
"PSSST! A typo in alphabet!" Technician sighed in exasperation. Fourteen billion units worth of cargo lost - all because of missing Q and R.

Chodila se na ni dívat do Muzea ideologie. Stála tam v oddělení monoteistických náboženství obklopená obrazy svatých.
Potřebovala... něco. Asi. Probírala se literaturou o starých náboženstvích, dokonce přelouskala jeden z těch starších, věrnějších překladů Bible, ale to nefungovalo. Chtěla věřit, ale z tohoto úhlu pohledu se jí to vše zdálo jako hloupé, naivní a neskutečně zmanipulované pohádky. Záviděla lidem předešlých tisíciletí, že mohli vidět to opravdové za tím vším.
Nádherně vyřezávaná zpovědnice jí dodávala pocit alespoň nějakého kontaktu s někým, kdo by jí dal rozhřešení. Tolik potřebovala poznat, jaký je smysl toho všeho a jestli to, co dělá, je správně.

Naše krásná neznámá je důvodem, proč jsme tady a ne jinde, v tomto okamžiku a ne v jiném. Proč jsme to všichni přežili.
Vědci vypočítali, jaké množství energie je nutné k vystřelení naší kocábky daleko do kosmu. Rychlost, kterou budeme putovat, je daná - samozřejmě nejrychleji, jak to jde, protože máme trochu naspěch - stárne se i v hybernaci, sice pomalu, ale přece, a k Alfa Centauri je to štreka.
Potíž byla až s tou neznámou, protože nikdo se o podobný kousek ještě nepokusil. Vyletěli jsme, pomyslné pytle s pískem na palubě…Naštěstí nedošlo na odhazování členů posádky. Našli jsme ji, naši neznámou.