DMD č. 7. pro 7. 4. 2016. Téma: Záblesk

Trvalo několik let, než si uvědomila, co musí udělat. Podvědomě to nejspíš věděla od samého začátku, doba věznění v ní ale zanechala stopy bezděčného strachu.
Jenže teď byla Anglie jiná. Teď mohl magie užívat každý, úplně každý!
Nad ránem byla jarní obloha ještě fialová a vzduch voněl, když vyšla z domu do kopců.
Pak, aniž věděla, co dělá, rozpřáhla ruce. A prosila.
Prosila zemi, aby jí dala svou pevnou, nezdolnou sílu.
Prosila vítr, aby ji naplnil svým křikem.
Prosila vodu, aby usměrnila svůj proud.
Prosila světlo.
A živly odpověděly.
Stovky mil daleko rozčísl Temnotu kolem Jonathana Strange první sluneční paprsek.

Maedhros vyplivl popelem zčernalou slinu. Prach si pomalu sedal. Maglorova čepel se dosud leskla Uldorovou zrádnou krví.
Maedhros sprostě zaklel. Ulfangovi synové byli mrtví, ale proudili sem další zrádci, kteří se přidali k Morgothovým vojskům.
„Kano! Ústup, Kano!“ řval na bratra, marně se snaže uklidnit koně.
Náhle jako by se zablesklo. Bílé světlo na okamžik oslepilo Maedhrosův zrak. Pak přišla bolest, naléhavá a palčivá. Cosi uvnitř prasklo, zlomilo se, zemřelo.
„Nelyo!“ vykřikl Maglor.
Maedhros otevřel ústa, ale nevyšlo z nich nic. Černá masa Morgothových vojsk se rozplynula v slzách.
Když později objímal to, co zbylo z Fingonova těla, už neplakal.

*Den první*
"Pane učiteli, máme problém. Zkoušeli jsme vyzvídat u paní učitelky Čtverečkové, kdy máte narozeniny, a ona nám nic neřekla."
*Den druhý*
"Pane učiteli, my jsme na internetu našli nějakou Blanku, co se jmenuje stejně jako Vy!"
"To je moje teta."
"A té kdybychom zavolali, tak by nám to řekla?"
"To ani nezkoušejte, tu jsem naposledy viděl, když mně bylo asi šest let."
*Den třetí*
"Pane učiteli, my máme nový nápad! Co kdybychom dojeli k Vaší mamince v důchodu, která chová bulteriéry, a zazvonili jí u plotu? Myslíte, že by nám otevřela?"
Takto se definuje přečin pozitivního internetového stalkingu.

Jak vidím meloun, tak se neznám. A byl srpen a bylo vedro.
Cpala jsem se a cpala, až jsem se skoro nemohla hýbat. Ono v osmém měsíci se i tak hýbe špatně.
K večeru se blížila bouřka. Břicho mě bolelo, jak toho zlého psa, co sežral pejskovi a kočičce dort.
Ty nenažranče, pozdě jsem se osočovala.
Až s prvním zahřměním se zablesklo v palici i budoucí matce.
"Kurnik, že by kontrakce?"
Nad Podolím ještě bouřilo, když přišla má báječná dceruška na svět. Nezralá červená švestička. Plíce měla naštěstí zralé, jak brzy ukázala.
Patrně se už dovnitř oba s melounem nevešli!

„Článek II., odstavec 2. Zavazujete se, že do třiceti dnů od podpisu rezervační smlouvy uzavřete se zájemcem o koupi smlouvu o prodeji vaší nemovitosti. A v odstavci 4 je smluvní pokuta sto tisíc, kterou zaplatíte, kdybyste – z jakéhokoliv důvodu – tu smlouvu ve lhůtě neuzavřela.“
„To zní drasticky.“
„Ano, proto doporučuji to ustanovení vyškrtnout. Ale i pak zbývá samotná povinnost kupní smlouvu uzavřít. Když ji porušíte, může se realitní kancelář domáhat náhrady škody, respektive ušlého zisku, ve výši dohodnuté provize.“
„Ano. Takže odstavec 2...“
„By také měl jít pryč, ano.“
„Ale bez něj ta smlouva nedává smysl...“
„Ona ho vůbec nedává.“

Její svět? Tma, teplo, pravidelný rytmus, voda a poslední dobou větší a větší tíseň. Čas nazrál a v jeden okamžik se vše okolo ní začalo hroutit. Tep se zrychlil a její domov plný tajemství a očekávání od ní odvrátil svou přátelskou tvář. Všechno ji stahovalo, mačkalo a tlačilo dál a dál. Kam? Přišel záblesk, který vyústil v explozi světla. Světla, které kromě jasu přineslo i stíny – tmavé mumlavé a nerytmicky znějící šmouhy. Nadechla se a konečně mohla dát najevo svou nespokojenost. Musela to všechno překřičet.
Podivnému cizímu hlasu, který nad ní zazněl, nerozuměla: „Je to holčička, no tak tatínku, foťte!“

„Franto, pohni, ti pitomci nám ujeli.“
Tohle fakt není místo, kde byste chtěli trávit víc času, než je nezbytně nutné. Cestu známe skoro nazpaměť. Aspoň si to myslíme. A tak vyrážíme sami dva, třeba zbytek konvoje dohoníme cestou.
Je večer. Obloha temní poměrně rychle.
Záblesk zprava. Záblesk zleva. V momentě to kolem nás blýská a duní jak při novoročním ohňostroji. Zastavit, zhasnout, ruční brzda a honem z kabin ven.
Pod silnicí je odtoková roura, šup do ní.
Záblesk a ohlušující rána těsně vedle nás. Sakra!
Když se pro nás vrátili obrněncem ze základny, nebyl na nás libý pohled.
Zatracený Sarajevo!

Ozvala se obrovská rána, jak blesk uhodil do transformátoru - jen kousek od místa, kde se schovávali před deštěm. Samozřejmě nezabloudili. Tedy on určitě ne.
"Co to bylo?!"
"Každý přece ví, že kov přitahuje blesky." A že se nemá stoupat pod vysoké stromy ani lézt v bouřce na kopce..., dodal v duchu.
Bohoušek zašátral v kapse a roztřesenými prsty odhodil klíče do bláta. "Nemám u sebe nic kovového! Teď do mě blesk neuhodí.
Tajemný přísvit atmosférické poruchy krátce ozářil úběl Alešových zubů. "Slyšels někdy o kulovém blesku?"
"Ne že bych se bál... Ale můžu pod strom k tobě?" řekl nesměle Bohoušek.

Vzpomínky. Jsou jako malé filmy, které si každý přehráváme v hlavě. Takové malé domácí kino, u kterého by se zdálo, že bude fungovat přesně dle preferencí jeho vlastníka. Ale ouha - místo toho přehrává náhodné útržky naprosto nekontrolovaně a v nevhodnou dobu. Procházíte kolem kavárny a najednou - záblesk. Vzpomínka. A nacházíte se na tom samém místě, ale v jiné době a většinou i v jiné společnosti. Někdy jsou záblesky milé jako stará fotoalba, a jindy jsou to záblesky bolestivé jako bodající drobné jehly v hlavě. A vždy, když se vynoří, najdou nové spoje následované dalšími. Někdy se cítím uvězněná mezi záblesky…

Záblesk oceli krvavý znak na svahu zrada jsou tam jsou už jdou Melkorovi skřeti tisíce skřetů pád města pád pána města záblesk mrtvé vzpomínky umírá znovu balrog plamenný meč záblesk rudého světla zděšení prchají záblesk stezky ve skále Idril pamatuješ on neutíká otáčí se čelem záblesk odvahy vrhá se vpřed třpytí se nebe v očích zlatá záře všichni padli meč elfa plane záblesk ohnivého biče žár svist znovu meč plamen bič přilba praská záblesk na obloze klikatý had záblesk zoufalství hlad dychtivost nenávist poslední úder jiskry řev krve záblesk bílé látky padá do propasti zlatý květ záblesk ticha bim bam.