DMD č. 18. pro 18. 4. 2016. Téma: Tak umírá Mary Sue

„Mary Sue,“ četl Myšák, „je idealizovaná postava, která částečně reprezentuje osobnost autora.“
„Autor, nastrčený do příběhu?“
„Spíš někdo, kým chce autor být, ale není.“
„Řekni, Myšáku, jaké jsem já?“
„Ty jsi, Sovátko, moudré a laskavé.“
Sovátko smutně zahoukalo.
„A navíc věčné dítě. Budou ti tři, a pořád jsi ptáče.“
Sovátko zahoukalo smutněji.
„Vytrvalé, odolné, pracovité…“
„Myšáku!.“
„Copak?“
„Myslím, že jsem Mary Sue.“
„Nesmysl!“
„A do dnešní půlnoci všechny Mary Sue zemřou,“ píplo Sovátko vystrašeně.
„Poslouchej!“ řekl Myšák pevně. „Ty žádná Mary Sue nejsi!“
„Tak ne!“ rozveselilo se Sovátko a odletělo.
„I kdyby,“ zašeptal Myšák, „co bych si bez tebe počal?“

"Musíš tančit jako padající listí," smál se první šermíř Braavosu. Arya se zmučeně snažila postavit na nohy, kvůli bolesti jí to ale moc nešlo.
"Jinak se lapkům neubráníš," zazpíval cizinec. Lehce předvedl salto vzad. Byl dokonalý. Krásný, a navíc voněl drahými oleji. A ne potem, jako ona.
Náhle postarší muž ztuhl. "Jaaak...?" zakoktal padajíc.
Postava z něj vyndala Jehlu.
"Pravou Aryu chytila královna," usmála se.
"Valar Morghulis, bratře," dodal muž bez tváře, když mistr dodýchal. Po každé nájemné vraždě je potřebná změna jména.
"Budu si říkat Šae," zapěl, zatímco se mu zvětšovala prsa a boky. "Tyrione, těšíš se na mě?"

Ulicí se rozlehl skřípot brzd, jak se řidič zoufale snažil zastavit auto. Náhle zhmotnivší se postava si ho nevšímala a rozeběhla se rovnou k okouzlující plavovlásce u přechodu. Její vlasy změnily barvu z radostné žluté na vyděšenou červenou. Dívka se prosebně podívala na okolostojící. Pro její podmanivý pohled ji začali bránit vlastním tělem. Útočník se zkušeně oháněl mačetou. Padlí však dali dívce čas pohladit svůj šestý, vílí, prst. Útočník z ní stále nespouštěl oči, nenávist v nich ale vystřídala láska. Toužebně se jí vrhl kolem krku.
Zapomněl na mačetu.
Lidé se srocovali okolo muže objímajícího dívku s krvavě rudými vlasy…

Byla u nás na škole toho času jedna kolegyně. Vystudovala americkou pragmatickou pedagogiku. Na hodinách rozdávala stohy článků, nikdy totiž učebnice nepotřebovala. Aby ji všichni dobře slyšeli, používala navíc bezdrátový náhlavní mikrofon. Do třídní knihy psala pravidelně jako téma hodiny i domácí úkol RWCT, ale nikdo nikdy neměl odvahu se jí zeptat, co to znamená. Na obědech zapáleně diskutovala o klíčových kompetencích, znalostech a dovednostech. Pravidelně řešila i chemické procesy v mozcích žáků a jejich vliv na myšlenkovou výkonnost.
Byla prostě dokonalá.
Byla.
Loni definitivně odešla do důchodu a všichni si oddechli.
A víte co? Doopravdy se jmenovala se Marie!

"Tak jaké vám to přijde?" zeptal se redaktorky.
"Na pastiš to není špatné, pane Písmoráde. Ale je tam postava, kterou bude třeba doladit. Zdá se mi, že se jí zápletka na několika místech příliš přizpůsobuje na úkor uvěřitelnosti - třeba na tom konci. Uvědomte si, že ty postavy jsou jen lidi, i přes své mimořádné talenty."
"Chápu, říkal jsem si, zdali bude uvěřitelné, že paní Hudsonová tomu vrahovi v klidu přinesla čaj a sušenky...
"Ale kdepak. Mluvila jsem o Holmesovi. Chápu, že se musí objevit nečekaně. Když ho ale sežere krokodýl, tak bude prostě po něm. Vyskakování z břicha přenechte Karkulce!"

Marek P. procházel uličkou kolem koster. Matěj se mu pokusil nasadit na hlavu svou červenou kšiltovku, ale roztržitý kantor si toho ani nevšiml.
"Vítej, Marku. Slohovky?" kývl Daniel ke složce v Markově levé ruce a sebral ze země Matějovu kšiltovku.
Marek chmurně přisvědčil.
"Mohu?"
"Když chceš."
Daniel otevřel složku.
"Exekuce Mary Sue pro pokročilé... Co to je?" uvažoval.
"Ani ti vlastně nevím," přiznal Marek.
"Jak zabít Mary Sue, příručka pro starší a pokročilé pracovníky ultrakvizice... Nápadité," ocenil autora biolog.
Češtinář pokrčil rameny.
"Praštit ji po hlavě šutreéém!!!" kvílel Poplašnák.
"Hrubé. Lépe ji zazdít," radil Siegfried, zatímco mačkal poltergeista do kuličky.

"Našli sa listy?" zdvihol obočie Aion.
"Ľúbostné listy." potvrdila stará dáma spiklenecky. "Bolo to krátko po kráľovskej svadbe. Tie listy sú nádherné - jeden som videla u kniežaťa Janusa. Nedivím sa, že ich nešťastnou láskou začal žiť celý dvor. Obzvlášť keď vyšlo najavo, že Orin ako mág nemá pred sebou dlhý život. Zatienilo to celú svadbu. Kráľovninu sestru poslali za hranice, len aby reči ustali."
Zamyslene zakrúžila skleničkou.
"Po troch rokoch tu knieža Orin skutočne umrel. A kráľ sa rozhodol vyhovieť prosbe svojej švagrinej, aby mohla aspoň navštíviť Orinov hrob. Ona nezabudla, viete? Skočila z tamtoho brala." ukázala na majestátnu skalu.

„Jsme tu, abychom vzdali čest kapitánu Johnu Evansovi, který svým hrdinským činem zachránil svou posádku, bitvu a pravděpodobně velkou část lidstva.
Neváhal evakuovat svou loď, převzít ovládání a vrhnout se vstříc nepřátelské flotile. Nakonec zbyl sám proti obrovské přesile a mateřské lodi protivníka, kterou se rozhodl zničit přímým náletem.
Když nasměroval svou loď na kolizní kurz, mluvil přes poškozenou vysílačku jen se mnou. Kapitán Evans byl hrdina, který v posledních minutách myslel na své blízké. Mám předat jeho vzkazy.
Milým rodičům děkuje za své dětství.
Milované manželce děkuje za roky lásky.
A jeho přátelům a spolubojovníkům mám vyřídit prosté: ‚Ááááááááá!‘“

S lehkým závanem letního vzduchu vkročila do kavárny. Čerstvě vyfoukanými vlasy zavadila o rameno chlapce, který čekal na své rande. Decentním výstřihem upoutala pozornost party mladíků u okna. Než došla k pultu, pomohla jedné stařence vstát a jiné přidržela židli k usazení.
"Dobrý den," usmála se.
Baristovi se zvedla nálada o sto procent.
"Jedno latte a cheesecake, prosím."
Zvonivý hlas hladil vzduch.
Poděkovala, zaplatila.
Pak se jindy pevný podpatek smekl.
Blankytné tílko nasáklo kávou. Jahodový přeliv a dortík poznamenaly bělostné nohavice. Bolestivě dopadla, dokonalá hromádka neštěstí.
Černá rtěnka v koutě se ošklivě usmála.
Nějak si svůj poslední den zpestřit musí.

Byl transsexuál. Nebo transvestita. Nikdo v Nicotě neznal rozdíl mezi těmito dvěma pojmy, a tak se jeho přezdívka smrštila na obyčejné Trans.
Ale on - tedy ona, promiňte - si říkala Mary Sue.
Myslela si, že je dokonalá.
Přeci jen, žena Anděl, stvoření úchvatné krásy. Nechala si narůst dlouhé vlasy, prolomila všechny předsudky, bojovala za rovnoprávnost Andělů obou pohlaví (i když se odjakživa v Nicotě vyskytovali jen mužští Andělé).
Byla dokonalá, její svěřenci ji zbožňovali a uctívali. Měla spoustu úžasných nápadů, které neustále předkládala Osudu.
Ten se jednoho dne naštval.
Zavolal si Leu.
A drahá Smrt Mary Sue ještě toho dne odpráskla.