DMD č. 18. pro 18. 4. 2016. Téma: Tak umírá Mary Sue

Bylo to tak zoufalé. Tak ubíjející.
Po stu, dvou stech, tři sta letech se všechno rozpadalo před očima.
Dokonalost je nudná.
Četla to už milionkrát, knihy byly jediná věc, která ji vytrhávala ze zoufalého stereotypu. Dokud se i ony nezačaly opakovat.
Už mnohokrát slyšela o smutném údělu nesmrtelných. Nikdy se však nedozvěděla, jak jej změnit.
Místo toho žila dál, unavená věčným mládím, obdivovateli a zachraňováním světa.
Prostřelila by si hlavu, kdyby to mělo nějaký smysl. Ale její schopností jí bránily i v sebedestrukci.
Pak (na sklonku prvního tisíciletí) na to přišla. Zašla na matriku.
Jako Kratochvíla Bublinková měla báječný život.

Byl to takový rázný otec rodiny. Během výletu poučoval děti i ženu o tom co je kde za květiny či stromy, pak je z toho přísně zkoušel a rozčiloval se, když odpověď nebyla dána včas, či byla dokonce chybná. Otrávené obličejíky dětí byly reakcí na jeho lamentaci, že on když byl malý tak to uměl, i kdyby ho o půlnoci vzbudili. Na dřevěném mostku se otočil, šel pozadu aby ratolestem četl levity za pochodu, uklouzl a skončil v chladném potoce.
"Tak mi přece pomozte, nebo se utopím!" Bylo tam vody sotva po kolena.
Žena vycedila: "Mlč a umři jako chlap!"

U snídaně mi zrak sklouzl na noviny. „Slečna Mary Sue Winterová a pan Sherlock Holmes oznamují své zasnoubení.“
Počáteční překvapení vystřídala radost. Moje žena však vyjádřila o Holmese obavy; měl bych jej vyšetřit. Se smíšenými pocity jsem se proto vydal do Baker Street.
Na stolku ležely gratulace. Trochu neomaleně jsem do nich nahlédl.
„Vítej, starý brachu, do klubu! Bude rozlučka? GL“
„Bude mi potěšením seznámit se s Vaší vdovou. JM“
„Večeře? I“
„Gratuluji! VR“
„Dobrý vtip! Bráško, vím, že sis to vymyslil kvůli nějakému případu, nikomu to neprozradím, ale mne neoblafneš, stejně jako jsi mne neoblafl svou předstíranou smrtí. MH“

Démoni sa znovu približovali. Skúsila ich usmažiť mágiou, ale tí potvoráci sa už tomu evolučne prispôsobili a nemalo to veľký účinok. No nič, na takých máme zbrane. Štyroch rozsekala, ďalší jej takmer uťal ruku. Ďalší jej útok vysal životnú energiu nepriateľa a vyliečil ju a opravil jej aj magické oblečenie...
Virtuálna realita sa rozsypala.
-Čakanie sa skončilo, herné systémy suspendované.
Mala by sa tešiť, tých päťdesiattisíc rokov cesty k Barnardovej hviezde skončilo. Ale život jej postavy jej bude chýbať. Mala to byť zábavka, aby pasažieri vydržali miléniá cesty v nudnej kozmickej lodi, ale jej skutočná identita bola teraz taká nudná.

Prší. Stejně jako osmadvacátého května. Spousta černých deštníků.
„Pamatuješ…?“
„Dvakrát ho vyhodili od odvodové komise, že je moc mladej a hubenej. Takže zfalšoval doklady.“
„Předstírali, že se vzdávaj. Audieho nejlepší kámoš se zvedl na nohy. Zastřelili ho. Když Audie přestal vidět rudě, bylo šest Němčourů mrtvých, dva zranění a jedenáct se krčilo v koutě s prackama nahoru.“
„Dělal na Němce sprostá gesta a hlásil jednotce jejich pozice, zatímco na něj stříleli.“
„Tank po zásahu granátem začal hořet. Posádka utekla do lesa, ale na Audieho cholerickou hlavu to bylo moc. Vylezl na ten tank a hodinu z něj pálil po Němcích...“

Byla postrach širého okolí. Místní, ať už psanci, či stojící na straně zákona, ti všichni vyslovovali její jméno s posvátnou bázní. Indiáni jí přezdívali "Postrach".
Vysoká, štíhlá, šedovlasá, v kůži oděná, se silou rozzuřeného bizona. Mustangy krotila jednou rukou, kolt dokázala tasit rychleji než její vlastní stín.
Když vešla, celý lokál ztichl. Jako obvykle si objednala gin, ale tentokrát se ani neposadila. Oznámila všem, že odchází do války.
Nebáli se o ni. Neměli proč. Vždyť dokázala porazit celý kmen lidojedů, a to ani neměla kolt, jen svou pletací jehlici.
Nikdo netušil, že to je naposled, co ji vidí mezi živými.

Granáty bouchaly, hlína létala, kulky svištěly vzduchem.
Mary uprostřed vřavy, v dokonalém oblečku, s vlasy, jako ze salónu krásy i její make-up byl bezchybný.
V ruce zbraň a střílela lumpy mezi oči, co člověk, to jedna rána, přesná jak hodinky. V druhé ruce mobil a psala dcerce sms na dobrou noc.
Tu po ní někdo hodil nůž, ladně se vyhla, ani vlásek se jí nepohnul, tu letěl druhý a třetí, vypadalo to, jako když tančí.
Během boje nezranila nevinného, ještě zachránila králíčka. Po boji se napila oblíbeného aloe nápoje, ale kousek dužiny ji uvízl v krku... Tak umírá Mary Sue...

"Už nám na to ľudia nechcú chodiť," posťažoval si producent.
"Tak sa na to vykašleme, Connery už mladší asi nebude," rozhodol majiteľ.
A ďalší film s Jamesom Bondom už nenatočili.
*
Stephanie Meyer si povzdychla.
Možno by som mohla napísať aj niečo lepšie. Predáva sa to síce dobre, ale tohto už bolo dosť.
A Bella konečne našla svoje večné odpočinutie.
*
Prehrabávala sa v starých veciach.
Našla husto popísané papiere. Hneď ako očami preletela prvých pár riadkov, začervenala sa a prestala čítať.
"No aspoň som niečo písala."
S mierne skriveným nostalgickým úsmevom papiere hodila do skartovača.
Zbohom, Tiria Xénia de la Zeriania.

Dnešek je príma, jelikož v biografu dávají film, který není vhodný pro mravní vývoj nezletilých. Pročež jsme dovnitř museli vlézt tajně.
A v tom filmu byl pán, co miloval jistou slečnu, a druhý pán, co taky miloval tu slečnu, ale ona ho nechtěla. Pročež ta slečna jest převelice krásná a se vším si hnedle ví rady, skoro jako Bejvalův čeledín Jakub, co rozumí koňský řeči.
Jenže pan Maule, který trhá lístky, zpozoroval, že jsme dovnitř vlezli bez placení, a vyhodil nás ven. Pročež teď nevíme, zda slečna Mary nakonec bídně zahynula, nebo se provdala a žila šťastně až do smrti.
***

Hardyho pohřbili do mělkého hrobu. Další, co nepřežili noc, uložili vedle něj. Řada neoznačených rovů hleděla k moři. Vyhlížely naději, která nepřicházela.
Frances seděla za stolem. Před sebou dva archy papíru. Dva dopisy. Jeden Hardyho otci. Druhý pro admirála. Slova se jí vzpírala. Zvenčí se ozývaly hlasy dražby. Neprovázelo ji obvyklé handrkování. Ceny padaly nízko. Vdovy po mrtvých dostanou jen chabou útěchu. Myšlenky se rozutekly. Odložila brk a vyšla ze stanu.
Sullivan nečekal, že přijde. Uctivě se dotkl čela.
„Nechte toho salutování. Radši mi pojďte pomoct,“ zavrčela.
Sullivan se zarazil. Těžko se přiznává, že na všechno nestačíte.
„Jste sečtělý.“
Přikývl.