DMD č. 12. pro 12. 4. 2017. Téma: Kapitální úlovek

Lodní kufr polepený vzpomínkami. Drze si trůní na vrcholu smetiště.
"Geigere, oskenuj mi ten loďák nahoře."
Modrý kocour se zabodne holopaprskem do ošuntělého zavazadla.
"Radiace na nule."
Nathaniel se sápe do nebeských výšin, klouže po zteřelých pneumatikách. Konečně sevře v dlani ohmatanou rukojeť. Geiger zatím znuděně skenuje zrezivělou lednici, jako by pátral po konzervě s žrádlem.
"Smoking, sametový motýlek... Ten mi půjde k pleti... Heleme. Baccaqové víno!"
Geiger bez meškání vyšplhá za svým pánem. Zahledí se pronikavě na láhev s nektarem.
"Ročník 27, ovocný bouquet s jemnou tříslovinou. Riziko zkratování jaterního implantátu 37,6%."
"To jde. Čekal jsem to horší..."

Filipa nezajímaly dvě kostry v objetí, které bývaly lidmi, ani ho nepohlcoval strach, kvůli kterému se místní tomuto místu vyhýbali. Pouze zvadle hleděl na mrtvou náruč spleteného proutí, tvora odříznutého od svého pramene, ve kterém nebylo o moc víc života než v oněch nelidech. Neprodíral se však tolik dní tím nejhustším pralesem, aby prohrál a vrátil se bez kýženého úlovku. Když už měl pocit, že se jeho dlaně rozemílají na prach, nahmatal v hlíně to, co hledal.
Držel v ruce plod té neznámé rostliny. Opatrně ho prsty rozloupl. V každém mrňavém zrníčku, které najednou spatřilo světlo světa, viděl nekonečný potenciál.

It must have been eternity. Down in the tunnels, thinking, no, knowing she will die. But suddenly she knew how to get out, in a way she always knew.
Portals.
They are everywhere. Openings to other places. Small, big, temporary, permanent... It’s not just a way out. It’s a way to travel.
There are people, who can open their own.
Risa is not one of them.
Nevertheless, for the first time in her life she could feel a link between place where she was... and where she wanted to be.
Near Thorne.
She saw a portal and made it hers.

Nedostatek dějinné paměti je vážným defektem naší společnosti. ... Nelze vychovávat bez paměti.
---Amoris laetitia, čl. 193---
Kněz nahlížel do srdcí. Rozvážně kráčel za svými poutníky. Pod vousy ukrýval tajuplný úsměv a oči mu jiskřily odrazem nebe.
Poznával tajemství srdcí i krajiny. Vlákna podhoubí však jako by předla své sítě jinými směry, než kam směřovaly jeho kročeje. Připravovala klopýtání i nečekané objevy.
Les poskytoval mnoho svých darů, mnoho jich též před lidmi ukrýval v mechu a jehličí, až se zdálo, že se spolčil s rozmarným podhoubím, aby obrátil oči služebníka božího do prachu.
Okouzleně zdvihl zašlou a rozlomenou pomůcku na praní.

"...a proto má zákon zisku míry tendence klesat... zdroje sdruženého bohatství potečou plným proudem... cože je tohle? Vepsat na prapor? Co je to za nesmysl?"
Bedřich si mumlal nad potrhanými stránkami, kolem se pateticky vznášela mračna prachu a jeho nos se co chvíli blížil k papíru, aby se prokousal téměř nečitelným rukopisem.
"A pročež jednoho dne vyšel prostý John do práce, aby mu kapitalista Andrew sebral veškerou hodnotu jeho nadhodnoty. Co je to za nesmysl?" To už byl Bedřich vyloženě rozčílený. Doufal, že v pozůstalosti svého přítele Karla uloví poklad. A našel jenom torzovité cosi, co neslo jméno Das Kapital.

Farmářský obchod zklamal. I Vietnamka na Kamenické si ho jen změřila pohrdavým pohledem, když se dožadoval kýžené bulvy. Nervózním pohledem na iphone zjistil, že Dvaadvacítka dole v Mokřadu už bude zavřená. Přece nepůjde do Dejvic! K nepřátelům.
Jeho pohled zavadil o Ni. O místo, kdy jistě byl, ale strážily jej nevýslovné hrůzy. Nadechl se. Nabral dech i odvahu.
Představil si roje vozíků a hradby z poloprázdných krabic.
Představil si frontu.
V uších mu zazněla hrůzná uklidňující hudba.
Rezignovaně zavrtěl hlavou. V jeho srdci není dost kuráže, aby vkročil do obávané Billy.
A tak milé děti, letenský hipster nezvládl koupit celer.

56 kg, 34 cigaret, alkohol - hrozně moc, kalorie... ještě víc
16:05 Daniel stále zírá do výstřihu naší nové zrzavé sekretářky. Tomem doporučená hradba ledové královny nezabírá. A já si dneska vzala tu koženou sukni od Verpaseho*!
22:14 „Hajzlové!“ Sharon je v ráži. „Ženský kouzlo vyzařuje zevnitř, ne z jejích koz!“
„Hajzl,“ fňuká Jude objímajíc flašku. Bídák Richard dneska zapomněl na skupinovou terapii.
„Totedajó.“ Uf, ňák moc pijem.
„Poslat je do háje! Bridg, došly chlebíčky.“
Vubec netušim, kam du, ale nachazim. „Šak čučte, holky, co sem oulovila ve zlevach!“ hrdě tasim dvojte maxi baleni vánočnich čoko figurek.
„Bezva. Hajzlové!“

Severin měl znepokojivý sen.
Zdálo se mu, že konečně došlo na souboj s Thornvaldem. V zápalu kleteb a protikleteb se společně propadli do Ohně, ten se jim však pod nohama nečekaně změnil ve Vodu. Severin jí běžel ke Svítinám, lákal soka za sebou. Voda spolupracovala: stahovala se kolem Thornvalda, temná, bezedná, bezvýchodná. Ve Svítinách Severin náhle sevření povolil, Thornvald se s poslední kletbou na rtech zřítil zpět do Ohně a byl pohlcen.
Vyprávěl o svém snu otci Whitingovi.
Opat mu požehnal a poslal ho za Mistrem Mandaly.
Severin šel, skálopevně přesvědčený, že se Ayre zhrozí.
Ale ten kývl. „Dobrý plán.“

Většina lidí si neváží vrabce v hrsti a stále vzhlíží k holubovi na střeše. Přitom holuby má málokdo rád.
Být zdravý jako rybička znamená, že jsme na tom dost bledě. To ví všichni akvaristé, že taková rybka bez újmy je docela úctyhodný kumšt.
Bez práce, prý že nejsou koláče. Je spoustu lidí, co má více koláčů bez práce, než ti, co denně pracují. A že šlechtí? No mnoho lidí z ní spíš šílí.
A co taková láska? Bez ní žít se nedá? Ta je tím největším kapitálním úlovkem, kterou můžeme na svůj háček na konci vlasce v rybníku Života ulovit.

Když poprvé chytil zlatonku, bylo to něco… Naprosto neuvěřitelného. Ten pocit se prostě nedá slovy popsat. Po měsících tréninku přinesla dřina své ovoce. Vítr mu tehdy svištěl kolem uší a když v ruce sevřel ten malý zlatý míček… Byl prostě šťastný. Jednoduché, ale jinak to vysvětlit neuměl. Nejlepší úlovek.
Nerad o své přítelkyni přemýšlel jako o úlovku. Ale když se na věc podíval z jiného úhlu, prožíval úplně to samé, když mu Lily řekla „ano“, jako když vyhrál pohár ve famfrpálu. Štěstí, úleva, radost, klid. Sobecké, ale v lásce je vše povoleno.
Famfrpál a Lily – dvě ‚věci‘, co miloval nejvíce.