DMD č. 12. pro 12. 4. 2017. Téma: Kapitální úlovek

Po perném dni plném téměř nepřerušovaného řvaní do telefonu, na sekretářku, na sekretářku do telefonu doufal v pořádný hrnek kafe a sólokapra. Něco, co by ho vytrhlo z šedi běžného dne.
V kanceláři se mu během seřvávání redaktora sportovní rubriky zjevil Parker. Bodl prstem do kupičky nedůležitých dokumentů na znamení určení pozice. Fotograf pochopil. Šéfredaktor pokračoval v příjemném hovoru a prohlížel si fotky.
„No to je kapitální úlovek! Krásná práce. Ne, to sakra rozhodně nemluvím na vás!“
Peter se otočil k odchodu.
„Moment! Není tohle...“ – sklopil telefonní sluchátko – „... to je selfie! Parkere, co to tady na mě hrajete za habaďůru?!“

Naší první společnou dovolenou jsme projeli od Přelouče přes Liberec až do Sloupu v Čechách. Malebnou vísku v Lužických horách s Radvanickým rybníkem a poustevnou na hradě Sloupu.
Užívali jsme si krásy okolí, když jsme se dohodli, že si uděláme malý výšlap na zámek v Zákupech.
Krásná procházka nás prováděla hustými hvozdy, rozkvetlými loukami, kolem Modlivého dolu - kapličky vytesané do pískovce.
Drahý cestou sbíral do čepice hříbky a mlsně do pusy ostružiny.
Najednou se z houští ozvalo prskání a plivání.
Na dotaz, zda kousl si do hořčáku jen kysele odvětil:
"Ploštice! Seděla na ostružině a jen plivla. Ani se nepustila."

"To máme sedmnáct proti třem. Týhle," Jared pohodil hlavou k dívce, "se ptát nebudeme."
"Jmenuje se Betty. Ne, nebudeme. Není na co. Nesouhlasíte s mým plánem, dobrá, vaše svatý právo. Na plán B stačím sám."
Dara se zamračila. "Jakej plán, Pepé?"
"Vezmu to na sebe sám."
"Fajn," oddychl si Alex, "tebe přece nepošlou..."
Ztuhlé obličeje kolem ho umlčely dřív než Pepého tichý hlas.
"Pošlou, chlapče. Už to zkoušeli, jenomže neměli důvod a jít dobrovolně jsem odmítl. Myslí, že zkrotím nějakou chátru na Jižním úseku. Možná bych to zvládl - před deseti lety. Ale stejně po mě skočí jak liška po slepici."

„Slyším dobře?“ Petr nevěřícně zakroutil hlavou. „Jak splnit tak obtížný úkol? Jít k moři, vylovit rybu, to ano. Ale jak mám z toho množství vytáhnout tu správnou? “ pomyslel si rozhořčeně. „Nejsem jasnovidec, abych věděl, která má v ústech minci.“
Jeho myšlenky umlčela jistota jeho hlasu, nesmlouvavý, přesvědčivý tón a laskavé gesto, kterým mu pokynul, aby šel. Jen pokrčil rameny a poslechl.
Nevycházel z úžasu. Za chvíli chytil rybu. Kardinální úlovek. Pleskající vlny mu aplaudovaly. Podlomily se mu nohy. No tohle! Měla v ústech statér! Opilý údivem ho sebral a dle Ježíšova pokynu odešel za něj i za sebe zaplatit daň.

Zkontrolovat letky šípů, zlehka zkusit ostrost hrotů, promnout v prstech tětivu.
Rozplést copy, stokrát pročísnout kartáčem, upravit vlasy v čelence.
Dotáhnout přezky kazajky, nasadit rukavice, prošlápnout boty z jelení kůže.
Zašněrovat stuhy, ozdobit dekolt perlami, bosé nožky cudně ukrýt pod řasenou sukní.
Potěžkat kopí, uklidnit koně, spěšně dát rozkazy psovodům.
Navonět se jasmínovou vodou, štípnout se do tváří, vykročit s prvními paprsky slunce.
„Přeji ti šťastný lov, pane,“ řekne mu a podá kytičku fialek.
„Díky,“ usměje se.
Srnec se řítí křovinami v zoufalém boji o život.
Fialky vadnou v jezdcově záňadří.
K hostině bude zvěřina.
Tindómiel se provdá za krále.

Dva muži zamyšleně pozorovali neúspěšně se pachtící rybáře. Svítalo a byla lezavá zima.
„Musím se jim už ukázat,“ řekl ten, který vypadal starší a unavenější.
Druhý pohotově vytáhl tabulku a rydlo.
„Tak to bychom měli jedno zjeveníčko. S ohýnkem? Velmi oblíbené u Vašeho pana Otce,“ zaševelil ochotně. „Ne? Tak – Hlas Boží?“ zarazil se. Metatrona nabízel po určitých zkušenostech velmi nerad.
„Ryby.“
„Déšť rybiček? To by bylo velmi neobvyklé!“
Unavený zavrtěl hlavou.
„Víš, na co se chytá rybář, Gabrieli? Přece na úlovek. Ale musí být kapitální, rozumíš? Kapitální!“ zavolal přes rameno.
. . .
„Děti, nemáte něco k jídlu?“
Pro začátek jich chytil sedm.

"We lost heartbeat on Lioness," Gaerwn said. "She missed her café check-in."
Earl punched the comm: "Get Tiger's team on standby. If she misses one more, they go in."
"We'd lose the artifacts..." Gaerwn's words were an observation, not protest.
"...but giving him Lioness would hurt us worse," Galilhai finished for him.
"Any word on Raven and Osprey?" Earl changed topic.
"Hotel in Venice was paid with his card," Gaerwn said. "They're off comms but not hiding."
"What is he thinking?"
"What he always did - getting his father back is worth everything," Galilhai shrugged.
They had a long day ahead.

Když byl Gusta malý, jezdívali s rodiči na borůvky. Sbírání ho zpravidla ukrutně nebavilo.
Jedna do pusy, dvě do kelímku. Jedna do pusy, jedna do kelímku. Dvě do pusy, jedna do kelímku. Tři do pusy…
„Drásej, drásej,“ povzbuzovala maminka. „Přece to nenecháš všechno na nás s Pavlínkou.“
Gusta mrkl na starší sestru, která usilovně plnila nejméně patnáctý kelímek.
„Podívej, jaké jsou tu velké,“ pokračovala maminka. „Kelímek máš plný raz dva. Jejda, koukni. Taková obrovská spadla pod keřík. Škoda ji tu nechat.“
Když „borůvka“ dva centimetry od maminčiných úst začala zběsile hýbat nožičkama, Gusta se málem smíchy počůral. Byl to brouk.

Seděli spolu u jednoho stolu.
Čtyři majitelé hospod v pevnosti Northgard.
"Stejně se divím, pánové, že nás to ještě nepřestalo bavit," ozval se první.
"Co myslíš? Živnost nebo tahle sezení?" zeptal se ho druhý a nalil si sklenku sherry.
"Jak ho znám, tak vobojí," pronesl klidně Bídák.
"Řekni mi, chlape, proč tě tu vůbec tolerujeme?" pronesl s odporem poslední z nich a odsunul se od Bídáka co nejdál.
"Protože, moji milí přátelé, i když vypadám jak vágus, a do mýho pajzlu chodí jen verbež, tak z nás vydělávám nejvíc. A vy toužíte zjistit, jak to jenom dělám," odpověděl Bídák zvesela.

Sansa byla zmatená. Proč ji chtěl Petyr provdat zrovna za tohoto rytíře? Myslela si… nu, její romantická část čekala, že se o ni bude ucházet sám. Ta pragmatická, která soužitím s ním sílila, předpokládala sjednání sňatku s někým významným a mocným.
„Povím ti příběh, Alayne,“ pousmál se. „Příběh o tom, proč se Harroldu Hardyngovi říká Dědic. Jaké máš znalosti o rodu Arrynů?“
„Obecné,“ připustila a poté se zatajeným dechem poslouchala.
„Harrold není dědicem rodu Hardyngů,“ vydechla. „Je to dědic Jona Arryna. Dědic Údolí!“
„Správně. Spojení Orlího hnízda a Zimohradu. Těžký oříšek pro Lannistery, nemyslíš?“
Jak o něm kdy mohla pochybovat?