DMD č. 16. pro 16. 4. 2017. Téma: Plán B

"Od té chvíle, co má ten protiparazitární obojek, už má zas průjem," pravila domácí. Ještě chvíli přemýšleli a pak obojek Jájovi sundali.
"No ale něco by mít měl," mudroval domácí.
"Počkej, já tuhle dostala od kamarádek návod na domácí repelent, moment... hele:
- sáček sušeného rozmarýnu
- litr vody
- lžíce bílého vinného octa.
Svařit vodu, odstavit, vsypat do vody rozmarýn. Nechat louhovat, dokud voda nezchladne. Pak scedit a přidat jednu lžíci vinného octa. Přelít do lahvičky s rozprašovačem, dát do lednice. Než půjde ven nasprejovat, vetřít do chlupů... Prý to můžou používat i lidi!"
"Tak proč jsme se nechali očkovat?" zakvílel domácí.

Kupodivu se vůbec nepokusil krýt.
Obratné prsty hbitě a nepozorovaně spletly poutací kouzlo. Stisklo s pevností oceli.
Jenže šedovlasý síť nedbalým pohybem setřel jak obtížnou pavučinu.
Lada se zajíkla úžasem. Neznámý vládne netušenými schopnostmi. Jeho hrozba se rázem jevila splnitelnou.
Nervózně dloubla loktem do Evžena, aby pomohl. Soustředěná síla tří čarodějů přece musí neuvěřitelnou protivníkovu moc překonat.
Evžen se bezděčně chystal poslechnout. Vzápětí se však zarazil. Uvědomil si, že šedému mágovi věří.
Sám útok zadržel.
Nedbal rozčilených výkřiků, vstal s knihou pevně sevřenou v náručí a pohlédl šedovlasému do očí.
„Nebojím se výhrůžek,“ promluvil tiše. „Ale zkuste mi nabídnout pravdu.“

Komorník přinesl svícen, popřál dobrou noc a zmizel. Kroky na schodišti ustaly. Chodilo se tu spát brzy, jak se na venkově sluší.
William si opláchl obličej a v zamyšlení dosedl na kraj matrace. Pokrývky voněly mýdlem.
Kap, kap.
Jistě. Na půdu trochu zatéká. Nevadí. Statek ujde, na výnosy však spoléhat nemůže. Přesto. Hodil by se. I k pronajmutí.
Sestřenka Jane je okouzlující. Požádá o ni. Ne-li, pak o Elizabeth. Rozhodně ji nebude oslovovat Lizzie. To spíše Betty. Ne-li ona, snad... ne. Mary je dosti mladá. Snad ještě připadne na plán C. C jako... jako Charlotta? Škoda, že tu žádná nebydlí.

Karl opatrně smývá krev z Česťovy tváře. Když dokončil kouzlo, vytryskla mu z nosu, uší i očí. Země ho udržela naživu. Jen stěží. Je opět v bezvědomí a Karl netuší, jestli se probere. Opatrně se vodnickým kouzlem dotkne jeho duše a magie. Duše je zesláblá, magické kanály poškozené. Zhluboka vzdychne, opatrně si položí Česťovu hlavu do klína a hladí jeho vlasy. Netuší, jestli mu posledním kouzlem neusmažil mozek. Vezme hnědou a zelenou pastelku a nakreslí na Česťovo čelo spletitý uzel v barvách přírody. Je to nejsilnější kouzlo, které zná. Jestli nepomůže, jsou ztraceni. Oba. Jestli pomůže, potřebují nový plán. Okamžitě.

Roco panikařil. Hope je v čudu a co on tady sám? Bez hlavy týmu?!
Plán B, plán B... Byl vůbec nějaký? Co má dělat, když se rozdělili?
Má zůstat u Iroha? Bez Hope to nemá smysl...
Pokračovat v průzkumu města? Bez Hope ho chytí okamžitě!
Domů. Vrátí se domů.
Ale k tomu se taky nedostal.
Byl přepaden, jasně, přepaden! Pokusil se bránit ovládáním země, ale spoutali ho kamennými rukavicemi.
Útočníci měli podivné klobouky a tváře jako kusy skály. Jejich šéf jako by byl oživlá socha.
"Jsme Dai Li, strážci kulturního dědictví města. Půjdeš s námi. Už dlouho jsme neměli rekruta."

"Babko, pomoz, řepu sám nevytáhnu!"
"Neříkej mi babko a túdle, já ti říkala nehnoj tolik, a vůbec, mám hexnšús."
"Vnučko, prosím..."
"Neříkej mi vnučko a nejdu, mám láklý nehty a ještě se mi rozmažou."
"Pejsku?"
"Haf, jsem tu!"
"Je nás málo. Kočičko?"
"Mňou? Vraaauu, pes!"
"Neperte se, sakra, potřebuju pomoct! Aspoň vy dva a myšička... aha, tak nic. Myš jste zašlápli a sami jste orvaní jak saláti. Pomůžu si sám."
"Dědku, kde je řepa, daly bychom si smoothie!
"Cha, baby, prodaná. Sám jsem si bagr v JZD půjčil, sám řepu vytáhl, sám ji prodal a sám tržbu propiju!"
"Teda dědku!?!"

Srdce mám na dlani
Už dávno jsem nedoufal
Že snad za mé dáš mi to své
Srdce mám na dlani
A vidím tebe, jak ležíš přede mnou
A slyším, že tak ticho kolem je
Všichni snad uvidí
To srdce, srdce, co nazývám svým
A které teď leží mi na dlani
Všichni to věděli
Že chtěl jsem ti dát srdce své
Že toužil jsem po srdci tvém
Všichni to věděli
Že ránu hlubokou na srdci mám
Na srdci svém zlomeném
A teď srdce mám na dlani
A temná krev z něj stéká
To srdce tvé, co vyrval jsem ti z hrudi.

I služebník lidstvu potřebuje odpočinek. Marina jde do metalového klubu. U baru zahlédne zajímavý obrys.
Jmenuje se Aleksandr a jdou k němu. Tváře mají studené od nočního chladu, ruce rozpálené touhou.
„V ložnici je tepleji.“ Smích.
Modravé světlo ve skříni. Průhledná černá koule. Magie těžkého kalibru. Marina se odtáhne.
„Nestihl jsem uklidit. Obvykle tady nikdo nebydlí.“
Marina couvá ke dveřím. „Nechte mě jít,“ vyhrkne.
„Co se děje?“
„Takže jsi vlezla do čarodějnickýho doupěte,“ shrne kolega v bezpečném bytě. „Jsi si jistá?“
„Jsem. Je to ten kluk z fotopasti.“
„Pamatuješ si, kde to je?“
Marina přikývne. „Určitě.“
„Dobře. Budeme muset zaimprovizovat.“

Vypravěč z toho neměl dobrý pocit, ale hodlal využít příležitosti, která se mu naskytla. Donutil chlapce a Salix vstát.
Podíval se na biskupa ležícího bezmocně na zemi. Jindy by mu pomohl, ale teď byla každá vteřina drahá a on by je jen zdržoval.
Musel ho nechat na pospas osudu.
Salix se na něj vyčítavě podívala, ale neřekla jediného slova.
"Pojďte za mnou," zašeptal Alois, ale Vypravěč jej zarazil.
"Nejdřív musíme najít kroniku, kterou můj bratr ukradl. Bez ní nemůžeme odejít!" pronesl naléhavě.
"Toliko po plánu nepozorovaně utéct. Dobrá, nový plán. Sebrat kroniku a nenechat se zabít," pronesl Alois vážným hlasem.