DMD č. 16. pro 16. 4. 2017. Téma: Plán B

Martin svůj úkol pokorně přijal, modlil se tak dlouho, dokud mu jeho modlitby nepřipadaly nesmyslné - není možné smýt hříchy vesničanů. Věděl, že svůj úkol nikdy nesplní.
Nikdy neodejde.
Nikdy nezemře.
Bude se jen na věky věků potulovat vesnicí a strašit příchozí nesmyslnými příběhy. Někdy začínal věřit tomu, že jsou pravdivé. Že on je zlý.
"Můj úkol převzít nemůže, ještě jsem ho nesplnil," ozval se do ticha vesničanů. Věděl, že jeho nevyberou, ale chtěl si být jistý. Osud si umí někdy ošklivě zahrávat.
Když nezemře, možná zabrání tomu, aby byla další duše zatracena.
Stařena spokojeně přikývla.
Poustevník se zavázal věčnému životu.

Akce zatím probíhala podle plánu. Od počátku bylo vše v pořádku, a dokonce ani na území nepřítele se nesetkali se žádnými obtížemi.
Jen kdyby to takhle bylo pokaždé, pomyslel si major. Stroj šlape jako hodinky, počasí je příznivé. Už jen půl hodiny, a budeme u cíle.
Tehdy spatřil mraky na obzoru. Cíl byl přímo tam. Doufejme, že se mraky roztrhají. Pokud ne, budeme muset zamířit jinam.
Provedli tři oblety. Stále nic, mraky pod nimi visely jako peřina.
Nedá se nic dělat. Major popadl vysílačku, a oznámil posádce změnu plánu.
"Velitel posádce. Špatná viditelnost, změna cíle podle plánu. Letíme k Nagasaki."

„James je s tím koštětem strašně otravný. Pořád se vytahuje, že jeho Nimbus 2012 je daleko lepší než moje Kometa,“ stěžuje si Susan.
Megan okamžitě napadne.
„Co kdybychom mu ho zmrňavěly? Když uvaříme správný lektvar, může na něm lítat leda náš kocour. Akorát musíme uloupit tátovi ze skladu scvrklofík. Ten ve svých přísadách nemám.“
Do dokonalého plánu se vloudila drobná chybička – sklad je proti záškodníkům dobře chráněný. Severus se zlověstně tyčí nad polekanými holčinami.
Susan vyděšeně šeptne: „Vymysli něco, než nás přerazí.“
Megan odvážně narovná záda a se sladkým úsměvem se obrátí na otce.
„Tati? Naučíš nás vařit zmenšovací dryák?“

„Co budeme dělat?“ Annie do roztřesených rukou přijala sklenici whisky.
„Co by, vychováme z ní slušného člověka.“ Rino vlastní whisku poslal do žaludku na ex.
„Já ti nechci brát iluze o ovečkách, kterým tu věnuješ svoji péči, ale naše dcera je ČARODĚJKA! Čarodějka uprostřed Arizony! To je něco jako volský oko na šerifově uniformě.“
„Však oni si zvyknou,“ vložila se do nich Gwyneth. „Tady si lidi zvyknou i viset.“
„A co když nás poženou vidlema?“
„Tak to bude pořád lepší, než kdyby na vás brali pušky.“
„Kdyby bylo nejhůř, můžeme jet do Evropy.“
„Za Hitlerem? To se radši nechám upálit.“

„Co teď?“ zívla Jana. „Hlavně neříkej, že je potřeba uklidit kuchyň. Mám už dneska dost. Uklidit zvládneme ráno.“
„Jo, to zvládneme,“ přitakal. „Vaši přijedou nejdřív v jedenáct, navařeno vesměs máme. Zítra se dodělá akorát salát.“
Oddechla si. Nikoli na dlouho.
„Teď je čas na plán B.“
„Gusto, jaký plán B?“
„Beránek.“
„Beránek?!“
„Jsou Velikonoce a na Velikonoce se peče beránek.“
„Je jedenáct pryč. Ty chceš ještě dělat beránka?!“
„Dřív jsem ho nestihnul.“
„Nemusíme mít přece všechno. Co takhle plán S? Jít spát?“
„Jdi. Já udělám toho beránka.“
„A nemohla bych ti ho nakreslit?“
Usmál se. „Nakresli! Já ho zatím upeču.“

Je mladá, krásná, inteligentní, temperamentní a cílevědomá. Je jiná než ostatní dívky jejího společenského postavení, ale právě to ho na ní vzrušuje. Nejen jeho.
S bratrancem si rozumí po všech stránkách. Skvěle se doplňují. Oba jsou nespoutaní a nekonvenční. Nepochybuje o společné budoucnosti.
Když se Hans stále nemíní vyjádřit, sama posune jejich vztah dál. Dál než společenské konvence dovolují. Hans se stále nemíní vyjádřit, a když na něj uhodí přímo, dozví se krutou pravdu. Jako milenka je skvělá, jako manželka nepřijatelná.
Ona ale baronský titul chce. Hansovi navzdory. Ještě je tady Hansův bratr Bror.
Netuší, kolik jednou za titul zaplatí.

Pan Willibald Mollins nikdy nebyl bystrý. Ani jako chlapec, tím méně jako dospělý. A jeho vrozená a rodiči podporovaná sebedůvěra mu neumožňovala to na sobě pozorovat, tím méně mít snahu něco s tím dělat. Ale i on začínal chápat, že když shodou náhod, které snad ani náhodami být nemohou, se mu nedaří být se sestřenkou o samotě a že se i pan Bonnet, při zavedení řeči na toto téma, chová, jako by byl hluchý... nu, co se dá dělat. Místo klasického a obřadného požádání ji o tom zpraví prostě a jasně. Však v budoucnu si obřadnost nahradí v něčem jiném.

Jistý mladý muž se vloupal do budovy v newyorském Huntigtonu. Za celou noc se mu však nepodařilo otevřít čtvrttunový sejf, a tak ho nad ránem vyrval ze zdi a došoupal nad schodiště. Tam se musel rozhodnout, jak jej dostane o dvě patra níže a na ulici. Má jej shodit dolů? Nebo raděj potichu sešoupat po schodech?
Rozhodl se pro schody. Šel první, trezor přidržoval zády. Po pár krocích ztratil rovnováhu, schránka se na něj převalila a stáhla ho po schodech s sebou. Ráno našli lupiče rozmáčknutého pod sejfem.
Aspoň se už nedozvěděl, že trezor, který ho stál život, byl prázdný.

Ve městě panoval mírný zmatek, ale ještě horší bylo nesnesitelné vedro. V uniformě se potilo úplně všechno, pot mu stékal do očí a nepříjemně štípal. Přitom se musel usmívat a mávat. Později se omezil jenom na to mávat. Žofince nebylo dobře, oficiálně se ještě nevědělo, že je v očekávání, ale ranní nevolnosti ji stíhaly posledních pár dní velmi intenzivně.
Nečekané obtíže spojené s pokusem o dvojnásobnou vraždu byly sice nepříjemné, ale na druhou stranu nabízely nečekaně nové možnosti, jak se vyhnout odpoledním povinnostem.
"Rozhodli jsme se zrušit původní plán. Místo toho pojedeme do nemocnice za zraněnými," rozhodl se nakonec Ferdinand.

"Chci zkoušet!" rozčiloval se Lev Davidovič Landau. "Copak nemají odvahu? Při přednášce jsem nabídl, že když se nechají zkoušet ode mne a ne od Lifšice, zlepším jim známku o jeden stupeň!"
Haha, pomyslel si Kvasnica, to u normálního studenta znamená, že nebude mít šestku, jenom pětku. Zatímco Lifšic je potrápí, ale dobrou do indexu dá.
"Nikdo dobrovolně? Tak po zlém! Asistenti, přiveďte někoho!"
Po Lvově zařvání se studenti vmáčkli do Lifšicovy pracovny anebo rozprchli.
Migdal hnal jednoho opozdilce kolem jádra budovy. Zpoza rohu se proti nim vyřítil Abrikosov. Student zahnul do nejbližších otevřených dveří.
"Jdete si popovídat o teoretické fyzice?"