Six Flying Dragons

Zněly bubny a lidé jásali.
Nepřemožitelný Božský Lučistník vyráží bránit severní území!
Neskloníme se před Mingy!
Vítězství!
Král a nejvyšší ministr Choi Young zářili sebedůvěrou.
Generálové vysílaní do boje se tvářili drsně válečnicky.
Zachmuřený výraz je neopustil, ani když vyjeli z pevnosti.
„Necháváme jih nechráněný proti japonským pirátům,“ uryl Lee Yi Ran.
„Monzuny zpomalí náš postup a zničí luky,“ zavrčel Jo Min Soo.
„Tažení uprostřed léta znamená hladomor pro celý národ,“ pomyslel si Lee Seong Gye.
Nahlas neřekl nic.
Ještě k nim doléhaly zvuky oslav a rytmické dunění.
Ani jeden z generálů nevěřil, že návrat bude stejně slavný jako odchod.

Kdy přestal být dítětem?
Když mu otec názorně vysvětlil, o čem jde ve válce?
Když zjistil, že jeho otec není všemocný?
Když si sám poradil při potížích v Sungkyunkwanu?
Když prošel vězením a mučením?

Nebo někdy později během té složité a divoké doby, kdy se snažili vybudovat stát – každý podle svých představ ten nejlepší? Někde uprostřed intrik, vražd, úkladů a zrad, když mu srdce tvrdlo na kámen?

Boon Yi věřila, že někde uvnitř krále Taejonga pořád žije kluk, který chtěl pomáhat lidem, kterého pokousala, a který jí dal boty. I když to nebylo moc k uvěření. A cítila hlubokou lítost.

„Jasně, že to zjistím,“ rozzářil se Young Gyu. „Vždyť jsme v Hamjoo, tady znám každýho!“
„Nemůžeš znát každého, spoustu let jsi tu nebyl,“ namítl Bang Won.
„Nevadí, mladý pane, seznámím se,“ broukl jeho strážce.
„To není totéž!“
„Skoro...“
„Cizí lidé ti moc neřeknou! Máš snad způsob, jak získat důvěru během pěti minut?“
„Mladý pane, vy jste vzdělanec, na všechno přijdete… znám tajný heslo.“
„Opravdu?“ Bang Won byl zaujatý na nejvyšší míru. Tajná společnost v armádě jeho otce, kdo by to byl řekl!
Young Gyu rozzářeně zamířil pravou rukou se zvláštně sevřenými prsty k ústům a zároveň lehce zaklonil hlavu.
„Hospoda!“

Vyprávěli si o ní tajně v chalupách.

Vyjdete v noci, obtížení veškerým svým majetkem. Vyděšení z neznáma, se zoufalou nadějí v srdci. Míříte daleko a doteď jste byli sotva za humny.
Náklad bude lehčí a lehčí. Vyhnete se japonským pirátům, naučíte se jíst kůru a jehličí a půjdete dál. Možná ne všichni, možná ne rychle, ale půjdete.
Až nebudete mít na zádech ani v srdci vůbec nic, překonáte ze setrvačnosti poslední kopec a kamenitou silnicí dorazíte do tábora Ga Byeol Cho.
Získáte šanci žít jako člověk.

Vzývaná, obávaná, náročná, nezapomenutelná. Každý po ní touží, málokdo se odváží.
Cesta do Hamjoo.

Kdo obdělá dosud neobělanou zemi a sklidí z ní úrodu, získá ji do vlastnictví.
Tři roky po nocích zúrodňovali pustinu, tři roky hladověli a čekali na první sklizeň.
Poslední rok je v den sklizně přepadli sluhové majitele polností.
Když nechtějí být němými nástroji na polích svého pána, mlčící plátci devadesátiprocentní daně, nepřežijí. Proti holím a dýkám se rolníci nemohli ubránit, ale zkusili to.
Těch pár uprchlých mělo zemřít na útěku v lesích.
Jak se nakonec dostali do hlavního města, ani sami nechápali. To věděla jen Šéfová Boon Yi.
Sam Bongovi jejich svědectví pomohlo k odstranění bývalého spojence - téměř všemocného ministra.

Od začátku to byla typicky klukovská zpackaná akce. Měli jsme zavolat policii. Ale oni tam vlezli.
Fajn, napřed jsme se dobře najedli, jenže pak jsme toho zas půlku vyzvraceli, když jsme našli Gab Booninu mámu a pochopili, proč zmizela.
Ale pak nás honili! A málem chytili! Toho šlechtického jelimana chytili doopravdy, ale šlechticům se stejně nikdy nic nestane. Třeba pak řekne svýmu tátovi a všechny ženské odtamtud zachrání. A byli jsme hrozně dlouho zamčení v tom pokoji, kde jsme se schovali, ale nakonec jsme se proplížili ven.
Naši mámu jsme stejně nenašli. Snad teď už brášku přesvědčím a půjdeme domů.

Doma v Hamjoo byl otec milovaný a mocný generál, Božský Lučištník, nejlepší a nejúžasnější člověk. Svět byl v pořádku a lidé kolem šťastní.
V hlavním městě pozoroval otce bezmocného, zkrocenéno tajenou vinou, jak se sklání před zkorumpovaným kancléřem a prosí o shovívavost. Nedokázal pomoci ani pár usmrkaným dětem.

Bang Won jako by se najednou díval novýma očima. To, co viděl, by potřebovalo pořádně vylepšit. Byl ochotný pro to udělat cokoliv. Obětovat kohokoliv. Žil bez iluzí a měl cíl, proto dokázal hrát přesně a tvrdě.
Teprve k stáru si uvědomil, že ten bláhový bezpečný svět malého kluka pro všechny vybudovat nedokáže.