Téma č. 00 pro zbyteček března 2019: Všechno je jinak!

Loni touhle dobou... jsem žila se svým úžasným, skvělým, krásným přítelem, kterého jsem milovala tolik, až jsem se divila, jak je to taková intenzita citu možná, těšila se na každý polibek, každý úsměv, každé obejmutí, a byla nepopsatelně šťastná.

Teď je o rok později, a moje nitro je pustinou po atomovém výbuchu. Zničené, rozervané, pusté a spálené na popel a prach a radioaktivní pro kohokoliv. Akorát že tahle exploze neproběhla milosrdně v rámci vteřin, ale trvala mučivě pomalu celé dny a týdny a ve výsledku nezbylo nic. Ani já.

Pokud to stále ještě chcete číst, letos to bude můj příběh.

Zažíval dosud nepoznaný pocit. Tíseň. Úzkost. Paniku.

Kapitánský můstek už nepáchl potem, byl cítit jinou vůní. Šampónem.

Na ubikacích se objevovaly kusy látek v různých pozicích, někdy jako dekorace, jindy závěs.

Nic nebylo na svém místě. Všechno bylo jinak! Co má být tohle za pořádek?

Konzervy se přesouvaly. Podprsenky ležely v chladicím boxu. Vesmírnou lodí rezonovalo klapání ženských bot.

Už nebyl jen on, pan Lister, pan Rimmer a pan Kocour. Teď tu měli nezvaného hosta, oplývajícího všemi těmi podivně ducatými částmi. Kryton spolkl hořkou pachuť v ústech a srazil paty k sobě.

„Ať se vám u nás líbí, slečno Kochanská.“

,,Tak jak je to správně? Já čekám."
Profesorka netrpělivě poklepává prsty o desku stolu.

Za několik měsíců možná budu kráčet uličkou v naší aule, kde probíhají promoce, a v rukou budu hrdě svírat bakalářský diplom; ten kus papíru, na kterém bude ozdobně vepsáno mé jméno a který bude důkazem, že jsem přežila několik let utrpení, stresu i sebepřekonávání. Že jsem prožila několik let s úžasnými lidmi, získala přátelé na zbytek života a posbírala neuvěřitelné zážitky a příhody. To vše se za tím papírem bude skrývat.

A nebo taky ne. Ale ty čtyři roky plné vzpomínek mi už stejně nikdo nevezme!

Bylo příjemně teplo, na nebi si tiše notovaly hvězdy a malá zahrada mezi domy se chvěla ozvěnou rozhovorů. Přes rok se neviděli, ale Greta si poručila harmonii a oba drželi slovo. Přesto...
Zdvořile obešla všechny až na novou ženu pana Sterna. Nelíbila se jí, nevěděla, jak v ní číst a co znamená pro rodinu. Nelíbilo se jí, jak se prochází mezi všemi a usmívá se, jako by jí patřili.
„Jsem rád, že jsi zpátky,“ vyrušil ji z úvah Wilhelm.
Přikývla, oči nespouštějíc z Eleonory Sternové. Právě tokala s Karoline. Vzduch kolem nich netajil jedinou myšlenku.
Beatrix cosi hryzlo do duše.

Mají rádi Vrana. Vrana prostě lidi mají rádi. (Aspoň do určité míry.) Libový frajírek, který v sobě občas skrývá něco víc. Je přímý jako ocelové pravítko. A stejně tak chytrý.
Mají rádi Rezku. To se ví. Je nenápadně drsná, lehce mimo a čestná až za dva rohy.
Mají rádi Lišku. Je šikovná, umí dobře využívat svých ženských zbraní. Je to trochu slečinka, dokud ovšem nejde do tuhého.
Mají rádi Racka. Inteligentní, tichý velitel, svým způsobem strategický génius. Pro ochranu Ostrovů dýchá.
Mají je rádi.
Jenže...
Píšu o nich pořád.
Budu muset letos vytáhnout nějaké úplně jiné postavy!
Snad nebudou zklamaní.

Rok je z pohledu osmdesátiletého staříka krátká doba, ale když vezmu v potaz, že mně je sedmnáct, tak je ta doba najednou hrozně dlouhá. Loni jsem se tu moc neohřála, nu ale což, další rok za mnou a VŠECHNO JE JINAK.
Sedím u jiného počítače, v jiném bytě, musela jsem se ve španělštině naučit novou číslovku (naposledy jsem uměla říct, že je mi dvanáct)...poznala jsem spoustu nových tváří, znovu se zamilovala do své školy.
Jedna věc se ale nezměnila - nehledě na to, kolik je mým rodičům, prarodičům, profesorům a dalším, se neustále cítím staře.
Asi jako ten osmdesátiletý děda.

Zapípání oznámilo příchozí holografický hovor. Darth Vader potvrdil jeho přijetí a nad holoprojektorem se objevil průsvitný namodralý obraz císaře galaktického Impéria. „Jak to vypadá s vaším úkolem, lorde Vadere? Už je máte všechny?“ zeptal se.
„Ještě ne, mistře, je jich příliš mnoho.“
„Jsem znepokojen tempem vaší práce, lorde Vadere. Chci je všechny co nejdříve,“ zasyčel imperátor lehce výhrůžným tónem.
„Udělám vše, co bude v mých silách,“ nestačil Vader ani dopovědět, protože císař hovor ukončil.
„Tohle mi byl Darth Maul dlužný,“ zavrčel Darth Vader, zatímco hadrem leštil další pár císařových bot z rancoří kůže, „o tomhle se v náborových letácích nedočtete…“

Knížecí rodině čtec vděčil za vše.

Bylo mu pět, když se jeho rodnou vesnicí přehnala vichřice, srovnala ji se zemí a zabila většinu vesničanů včetně jeho rodičů. Čekala ho budoucnost vykořisťovaného sirotka. Pak zničenou oblast navštívil knížecí čtec a rozpoznal jeho talent pro magické nadání.

Učení nebylo vždy jednoduché. Tradovalo se, že dvě třetiny žáků během studia zahynou. On patřil k těm šťastným a stal se jedním z nejmocnějších mužů v zemi. Blaho knížete a knížectví mu bylo nade vše.

Pak potkal přeměněného dračího prince, jehož tělo pulsovalo nevyužitou magií. Stačilo jen vztáhnout a stal by se nejmocnějším mužem světa.

Chtěla jsem pročíst všechny drabbly z roku 2018.
Chtěla jsem zanechat komentář.
Chtěla jsem odpovědět na komentáře u mých výtvorů.
Chtěla jsem do toho tentokrát jít připravená.
Vážně jsem chtěla. Měla jsem dobré úmysly.

Jenže rok je mrknutím oka pryč. A kde jsou má předsevzetí?

Na poslední chvíli hledám své přihlašovací údaje. Utírám prach ze svého profilu a rozpomínám se na všechny postupy, zásady a sliby. Na poslední chvíli (jak jinak, že) se snažím zplodit něco, co bude mít hlavu a patu. Bez úspěchu. Nesplnila jsem nic.

Nalinkovala jsem si to pěkně. Ale, jak praví klasik, Hospodinovy cesty jsou nevyzpytatelné.

Crrrr!
Cože? Budík?! Proč???
Zašátral rukou k nočnímu stolku.
Vytrvale zvonící budík spadl pod postel.
Proč??? Tahle otázka se mu otloukala o lebku se stejnou vehemencí, jakou mělo kladívko řinčícího budíku.
Praštil se o stolek, jak lezl pod postel.
Konečně ticho.
S úlevou se posadil zpět na pelest postele, aby vzápětí zjistil, že ticho neumlčelo neodbytnou otázku v jeho hlavě.
Proč? Proč ho nebudí vůně kávy a čerstvých rohlíků?
Cestou do koupelny se zamotal do včerejšího oblečení, které leželo na podlaze.
Proč tu není uklizeno a proč nemá nachystané čisté prádlo?
Tolik otázek a jediná odpověď.
Protože Jarmila včera odešla.