Mágové

„Budeš se učit létat!“

„A proč?“

„Protože jsi drak, máš křídla.“

„Křídla?“

„Jo, tyhle“, klepl Picek do složených blan na Drobkových zádech.

„Křídla…“ hlesl dráček a zkusmo zaplácal. Moc mu to nešlo.

„Pro začátek potřebujeme bezpečné místo. Zkusíš vzlétnout tady, ze skály nad jezerem.“

„Spadnu!“

„Nespadneš. Poletíš. A i kdyby, spadneš do vody. Nic se ti nestane.“

Dráček se rozeběhl, skočil a úplně zapomněl roztáhnout křídla. Hrabal nohama, na poslední chvíli je rozevřel, ale i tak žuchl na hladinu jako cihla.

„No potěš koště, já ti snad pořídím padák…“ mrmlal Picek, když pomáhal dráčeti z vody.

„Co je to padák?“

Marius se svezl na kolena, čelem opřený o krystal. Koule osudu mu vyklouzla z ruky, a ještě před dopadem na zem zmizela. 

„Odpusť…“ hlesl, „měl jsem to být já…“

„Není co odpouštět, není to tvoje vina,“ zazněl mu v hlavě tichý hlas.

„Ale, bylo to moje poslání!“

„Tvé poslání se změnilo. Staneš se novým Nejvyšším…“ šepot krystalu pokračoval.

„Já… já nechci vládnout… netoužím po moci… Měl jsem sloužit!“

„Ty nevíš, že vůdce je největším služebníkem?“

„Ne! Najdi někoho jiného. Prosím!“ 

„Budeš dobrým Nejvyšším. Právě ti, kdo moc odmítají ji užívají nejlépe. A to je, milý příteli, paradox všech dobrých vládců…“

Marius vstoupil do jeskyně, kde spatřil dívku v krystalu a Nejvyššího jak ukončuje obřad spojení. Dorazil pozdě.

„NE! To je moje poslání, na to nemáš právo!“ vykřikl zoufale.

Nejvyšší se jen tvrdě usmál: „Takto to bude nejlepší. Čeká tě mnohem významnější osud, budeš vládnout po mně. Ostatně, ona tam vstoupila dobrovolně…“

To bylo na mladíka příliš. Vytáhl z pláště kouli, která vypadala jako miniaturní slunce. Paprsek, jenž z ní vytryskl, políbil čelo Nejvyššího a vysál z něj veškerou magii. Z čaroděje zbyl najednou jen zmatený roztřesený stařík.

Paprsek malého slunce však políbil ještě jedno čelo. Odevzdal Mariovi magii jeho otce.

„Musím se Coře omluvit,“ mumlal Drobek, „zničil jsem jí šaty…“

Picek nereagoval. Snažil se usnout. 

„Zajdu k ní. Omluvím se.“

 „Spi už!“

„Půjdu hned!“ 

Drak popadl pytlík prchavek. Zuřivě s ním třepal. Picek vylétl z postele, chytal houbičky, než spadnou. Marně. Jedna se rozprskla o podlahu. Drak zmizel.

„Zatracenej paličák!“ 

Picek upustil další houbu. Dostihl Drobka v Cořině obýváku, ocas vklíněný do kuchyňských dveří. Popadl ho za tlamu dřív, než mohl vzbudit celý dům. Praštil o zem poslední prchavkou a byli pryč.

„Kdo je tam?“ vyběhla Cora z ložnice.

Byt byl prázdný. Odpovědí jí bylo jen osamělé vrznutí kuchyňských dveří.

Skautky braly přípravu na předčítání pro draka velice vážně. To odpoledne si daly v tělocvičně přípravnou schůzku

„Tak holky, musíme se secvičit. Pořádně se sečíst! Předčítání musí být plynulé, nikdo nebude koktat ani kuňkat. A všichni stejně hlasitě, ne že některá bude křičet a jiná šeptat!“ komandovala šéfka skupiny.

„Jasně, a koho vybereme?“ padl dotaz z chumlu děvčat.

„No, první půjde Magda, pak Ája a potom…“

„Můžu já?“ dychtivě vyhrkla pihatá skautka.

„Výborně! Věrka bude zlatý hřeb večera. Eleonor Laurentia je geniální dílo.“

Oslovená nadskočila radostí. „A můžu přečíst obě?“

„Samozřejmě. Ale teď nacvičovat. Jak jsem řekla, musíme se sečíst!“

„Krystal slábne. Pane, víte, co je potřeba. Marius…“ hlesl služebník Nejvyššího.

„NE! Mého syna ne!“ rozohnil se Nejvyšší.

„Ale je z kandidátů nejsilnější…“

„Najdeme někoho jiného. Ta nová holka třeba…“

„No, potenciál má, ale co když nebude chtít?“

„Přinutíme jí!“

„Myslíte? Je mocná. Bude se vzpouzet.“

„Nesmysl! Je tu oddělená od minulého života, neodolá…“

„Má ve Městě rodinu, čerpá z ní sílu. To není žádná loutka, kterou si můžete vodit, jak chcete…“

„Tak rodinu, říkáš?“ zle se blýsklo Nejvyššímu v očích, 

„Výborně! To využijeme. Povodím si jí na drátkách tak, že vstoupí do krystalu dobrovolně a s písní na rtech!“

„Hele, to není dobrý nápad“ snažil se Picek kamaráda odradit od návštěvy literárního kroužku skautek.

„A proč?

„Ony píšou fanfikce!“

„Hmm…“

„O tobě!“

„No a?“ 

„Je jim TŘINÁCT!“

Drak jen nechápavě zíral…

„Tak si tam teda jdi, ale pak se nediv!“ rezignovaně vzdychl Picek.

…

Drobek, ležící uprostřed tělocvičny, obklopený houfem nadšených děvčat, zděšeně poslouchal:

„A pak se drak proměnil v krásného prince, který s láskou hleděl na nádherně dokonalou Eleanor Laurentii Visaris Černoočkovou, která jej právě zachránila…“ dočetla pihovatá skautka.

„Ale počkej, má to pokračování,“ rozzářila se. „Budou mít miminko…“

…

Drak v sobě náhle objevil vnitřního vlka. Začal nezadržitelně výt...

Drachomyr dumal, co s Chimérou, která se producírovala mezi podstavci, prskala oheň a vypadala celkem spokojeně. Zamyšleně ji sledoval ode dveří, občas kouzlem uhasil začínající požár, zatímco si třel prochladlé dlaně. 

V domku topení neměl a letos byla pořádná zima. Oheň, zima, Chiméra, oheň, zima… Táhlo mu hlavou. No jasně! Co jí chytit, dát do klece, rozvést od ní trubky po domě a zatopit si tak? 

Odběhl vedle ke stolu připravit náčrtky. Navrhoval, mazal, opravoval, vybíral materiál, dokud nebyl spokojený. Ono vyladit takový projekt k dokonalosti nebyla legrace. 

Už jen vymyslet plán na bezpečné odchycení Chiméry – Drachomyra čekalo další ladění... 

Kdesi, kdysi, existuje Město – žijí tam obyčejní lidé, jako my. Pracují, chodí do školy, milují se i nenávidí. Mají podobné technické vymoženosti – jezdí tramvají, létají letadly, používají počítače, mobilní telefony a internet… Mají ale i něco navíc. Magii. Nad městem se tyčí Citadela, ve které žije přesně 100 čarodějů a v jejich čele stojí Nejvyšší. Vždy, když jeden z nich zemře, uspořádají magickou karetní partii, kde očarované karty určí toho z obyvatel Města, který má největší potenciální magické schopnosti a ten se stane nejmladším učedníkem Citadely. Existenci magie ve Městě i v Citadele zajišťuje krystal ukrytý hluboko pod Citadelou. Má velikost dospělého člověka, je jantarové barvy, a aby mohl fungovat, je třeba aby se s ním dobrovolně spojil ten nejsilnější z čarodějů. Vstoupí do krystalu společně zajišťují dostateční přísun magie pro svých 100 kolegů. Po určitém čase, když síla magie začne slábnout, je potřeba vybrat nového dobrovolníka… 

Zde je odkaz na PDF soubor s celým seriálem: Seriál Čarodějové

Všichni nešťastně zírali na krystal. Picek plakal. Evelína se Zimořem se drželi za ruce. V tom si všimli malé myšky, co se odpotácela od podstavce. Pobíhala po písku a vyťapkávala do něj znaky:

„Neplač, kamaráde. Já nejsem pryč. Našel jsem své poslání. Budu strážit magii pro tebe i ostatní čaroděje. Když na mne pomyslíš, ucítíš, že jsem stále s tebou. A budu tě navštěvovat – ve tvých snech.“

Drakem ovládaná myš přinesla Pickovi naději. Naději, že svého přítele neztratil nadobro. Znovu se uvidí, i když jen ve snu…

Myška udělala pár dalších kroků a vytvořila poslední nápis:

„Pozdravuj ode mne Coru.“