DMD č. 04. pro 4. 4. 2026. Téma: Sečtěme se

Představený stanul na stupínku a blahosklonně přehlédl svoje ovečky. Všechny stolky obsazené, kodexy a štětce nachystané. Usmál se.

Poskoci rozdali mnichům hliněné nádoby s barvou a ti si vzájemně provedli nátěry.

Otec tleskl a vlhkou rukou si pohladil zelené oko napatlané na tonzuře. Obrátil oči v sloup a začal zaříkávat.
Mniši zvedli kodexy do výše temen svých hlav. Hlavy sklonili a začali listovat.

Hlasitost zaříkávání se stupňovala. Mniši hořečnatě listovali. 

Scéna gradovala. 

Představený nakonec zakřičel. Zelené oči na temenech se rozpily. Knihy vzplály.

"Aristoteles ušel," pokýval hlavou uznale jeden z mnichů.

"Zkus Boccaccia," zafuněl druhý. "Musim si jít něco vyřídit..."

„Koukej mi vrátit ten hřeben!“ zlobila se Mary, zatímco naháněla Edith mezi židlemi.
„Až se mi omluvíš za ten štípanec u oběda!“ oponovala Edith a dál své starší setře unikala.
Protože i malá Sybil sledovala šarvátku, nevšimla si příchodu babičky a své sestry nevarovala.
„Mary! Edith!“ prořízl vzduch přísný hlas staré hraběnky a obě znesvářené dívky rázem zamrzly v pohybu a zůstaly tiše stát.
„Co je tohle za chování?“ kárala lady Violet. „Správná mladá dáma je vždy zdvořilá a upravená. A také sečtělá.“ Přejela pohledem jejich během zčervenalé tváře a pocuchané účesy. „Za čtvrt hodiny vás čekám upravené v knihovně.“
 

"Well cut off my legs and call me Shorty, you miserable maggots are STILL a disgrace to the uniform even after spending some quality time here!"

"I'd say you two are dumber than a box of bricks but that's an understatement! English doesn't have a word for how dumb you are!"

"Private Snowball, you're a fine physical specimen but you can't hit the broadside of the barn if you pressed the barrel against the wall! Private Pyle, you can shoot, you fat fuck, but you're still a FAT! FUCK!"

"Add the two together, and you have one fine Marine. Dammit." 

"Dvacet," dopočítá Rejsek, "batůžky nasadit, za chvíli jsme tam!"

Ptáci cvrlikají, slunce svítí... a všichni remcají.

"Je horko."

"Je zima."

"Štípnul mě komár."

"Štípnul mě Krocan."

A zvučný chór: "Už tam budem?!"

"Už jenom kousek," odpovídá Rejsek vysoce nepřesvědčivě.

"No nazdar," zaúpí tlupa zoufale.

*

Sedí na návsi a rozbalují svačinu.

"Sečteme se, jo?" zahlásí Rejsek.

Úsměv mu pohasne.

"Devatenáct... Znova..."

Devatenáct. Rejsek se začíná potit. 

"Žiši... Medvěd! Kde je Medvěd?! Nemáme Medvěda!"

"Rejsku?"

"Co?"

"Nejím paštiku," pronese Medvěd vyčítavě.

"To je blbý, Medvěde, jenže nám se ztratil Medvěd a... Tak kdo chybí?!"

"Rejsku, vole," konstatuje Šerif, "zapomněl jsi započítat sebe."

Studujte! řeknou vám. Nestačí jen číst.

Bible byla napsána pro nás, ale ne nám. Spousta věcí dnes v kontextu západní civilizace vyznívá úplně jinak, než jak zněla tehdy na Blízkém Východě. Tradice někdy vysvětlují, jindy ovšem zahalují a zneprůhledňují.

Správný křesťan by měl přečíst celou Bibli alespoň jednou ročně. Ale na druhou stranu, pokud jdete do hloubky, může se vám stát, že strávíte rok v prvních třech kapitolách Genesis, a stále máte nové náměty k přemýšlení.

"Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha, zalíbilo se Bohu spasit svět bláznovskou zvěstí."

Hospodin naštěstí nezachraňuje jenom čtenáře. 

Na prvním místě nám připočítá víru.

Leží mu na hrudi a poslouchá jeho dech. Klidný. Pravidelný. Snaží se to v hlavě sečíst.

Kolikrát takhle usínala.

Kolikrát ji podržel, aniž by o to žádala.

Kolikrát jí rozuměl i ve chvílích, kdy to ona sama nedokázala.

Kolikrát stačila jen jeho přítomnost.

Nemá pro to, přesná čísla.

Otočí se k němu. Oči má zavřené, ale jeho ruka si ji automaticky přitáhne blíž.

Jako vždy. Bez přemýšlení.

"Víš..." zašeptá do tmy. "Když si to všechno sečtu..."

Nedořekne to.

Nemusí.

On ji jen jemně pohladí po zádech.

A ona se k němu přitiskne blíž.

A to jí stačí.

Jen oni dva.

Biatris chvatně skryla knížku, když vkročila ctihodná Jacma. Ostřížímu zraku však neunikla.
"Který svazek tě zaujal, nejmilejší? Těšila jsem se na tvůj hlas, mohla bys nám po večeři opět předčítat."
"Já...," klopila oči dívčina, neobvykle opatrná na svá slova.
"Nemyslím, tetičko, že by tě nejnovější fascinace naší Bibi potěšila," poznamenala starší sestra.
"Josèlo! Chceš mi říci, že Biatris pod tvým dohledem čte nevhodnou literaturu?"
Tentokrát se starší ze sester neměla k odpovědi.
"Jsou to písně vévody Guilhèma," připustila opatrně ta mladší.
Blesky v očích ctihodné dámy zmírnil potměšilý úsměv.
"Tak? Jen čti, má milá. Nahlas. Zamyslíme se nad jejich výkladem."

Adam vstal z postele. Oknem už delší dobů pronikaly sluneční paprsky.

Postavil se před zrcadlo a nadechl se. Pozoroval svoje oči. Kdo se za nimi dnes probudil.

Někdy se tam probudil Vztekloun. Ještě ho bolí ruka jak s ní praštil do zdi posledně.

Jindy je za nimi Zvědavec. Ten se vždy těší, co asi ten den přinese.

Nejhorší je Depkař. Co má jen spoustu negativních keců. A hnípe se ve všem.

Adam už si je začal počítat. Zatím jich našel jedenáct.

A kdo to bude dnes? Vypada to že Dobrodruh. Hurá se umýt, nasnídat, připravit a vyrazit vstříc dnešnímu dobrodružství!

Her defenses were insufficient, the mind battle too exhausting. Swan needed a different tack, and the moment's respite gave her opportunity.

"Tell me about yourself?" she asked the intruding consciousness.

Deep womanly laughter responded, almost too genuine.

"Oh, would you like to hear my big evil plan?" an enchanting alto asked. "Or are you looking for a chink in my armor?"

Swan kept her thoughts and emotions carefully neutral, tinged with a mirror of amusement.

"I'm just a woman trying to make it in this world. Queen Witch for those who know neither magic, nor power, when they see them."