DMD č. 10. pro 10. 4. 2018. Téma: Buben

Odsud není úniku. Poslouchá, jak se krájí čas, už nemůže mlčet. Posedlost přesného zapadnutí. Kdo může, přidá se, kdo ne, tančí. Je někde v nás, blízko. A přibližuje se. Křik o přesné frekvenci. Linky se protínají, vždy ve stejném rozestupu, ve stejném bodě. A jaká je slast vyletět. O kousek dál, trochu rychleji. Ještě jedna se vejde. Ta-TA-tadum. Ale ne! Jak?! Skončí úplně přesně, přesně s ostatními! Nic se ale nezastavuje, musí se dál. Tady-dy-tady-dy, PA-dy-da. Změna je tak náhlá. Ticho. A jedeme dál. Teď se nepřemýšlí, není čas. Nikdo není pozadu, každý je slyšet. Je to jenom tlukot srdce.

Ve škole nacvičujeme na vánoční besídku, já jsem dostal bubínek. Po chvíli nacvičování se paní učitelka zeptala, proč má Jáchymův triangl tvar čtverce a jak může Vendelin hrát na flétnu s chlebem v puse. Po dalších deseti minutách přišel pan ředitel; netvářil se potěšeně, ptal se, co je to za kravál.
Dostali jsme za úkol nacvičovat i doma, hodně, aby to prý nebyla pohroma.
Jenže u nás se člověk nezavděčí. Tatínek mi buben zabavil a vynadal mi, že si vymýšlím absurdní výmluvy, proč dělat rámus v šest ráno. A pak se mám v takových podmínkách snažit dělat něco do školy!

Ta!
Ta-bum!
Vesnicí se rozléhají rytmické údery, pomalé, ale rázné. Vyzývají. Svolávají.
Ta-bum, ta-bum!
Je čas. Je čas.
Ze slaměných chýší vychází ženy ozdobené šňůrami červených a bílých korálů, muži s bílými náhrdelníky z mušlí a zvířecích zubů. Následují hlas bubnu do středu vesnice.
Tempo se počalo zrychlovat.
Ta-bum, tata-bum, tata-bum, ta-bum!
Na prostranství mezi chýšemi sedí Cikva, šaman vesnice v slavnostním oděvu. Bubnuje, oči zavřené, ve tváři soustředěný výraz.
Obyvatelé utvořili kruh, kývají se do rytmu.
Ta-bum!
Dali se do tance. Bosé nohy tepou suchou zem, víří mraky narezlého prachu.
Začalo období dešťů, je čas probudit rostliny ze spánku.

Born se nově orientuje i na hračky, zkusmo jednou prohodí u večeře. Jenže Nedobyla Bornovy hračky nezajímají a Marie si o sobě přeje říci totéž, když ji Metoděj tahá v krámě za sukni a široce rozevřená, dětská očka prosí o mašinku, panáčka, bubínek. Cokoliv. Nakonec s těžkým srdcem koupí alespoň malý černý vláček za pár krejcarů. Na opravdový bubínek tenhle měsíc nezbývá.
Jakmile Nedobyl odejde do svého podniku, dětský pokoj se mění na koncertní sál. Naběračka zvoní o plecháček, sem tam zazní i sólo na hrnec.
Kdyby dítě uvnitř sebe tolik nemilovala, nejraději by Metoděje nechala zahrát na ten svůj.

Na hřbitově Malých Bohů opět pršelo a starý hrobník zasypával čerstvý hrob.
„Chudák kluk,“ postesknul si seržant Tračník.
„No jo, seržo, to se stává, když zkusíte zatknout každýho v lokálu Bubnu,“ odpověděl Noby.
„Byl ve městě novej a nevěděl, jak to chodí. Byla chyba do Bubnu vůbec lézt.“
„Já myslím, že jeho největší chyba byla, že se chtěl prát s rozpleskávačem Navážkou. Tu dýku mezi žebra by třeba přežil. I s rozbitou hlavou se dá rozumně žít – třeba můj bratranec… Ale prát se s trollem?
„Viděl jsi dneska kapitána? Někdo by měl napsat jeho rodičům.“
Kdesi v dáli zařval drak.

Venku mne zastihuje bouřka a přicházím domů totálně zmáčen. Odění rovnou házím do bubnu pračky a tuto zapínám. Pouštím televizi, právě vysílají losování sportky. Z losovacího bubnu opět nevypadává žádné mnou vsazené číslo. Asi bych měl toho sázení nechat, jinak přijdu na buben.
Přepínám na hudební stanici. Rytmický zvuk bubnů mne uspává. Zdá se mi divoký sen, bloudím pražskými čtvrtěmi Bubeneč a Bubny. Probouzí mne silné zahřmění, div mi neprotrhne ušní bubínky.
Pračka doprala, vytahuji z bubnu kusy oděvu a věším je na šňůry. Odcházím spát definitivně. Usínám za zvuku dešťových kapek stále vytrvale bušících do oken jako do bubnu.

Petera vzbudil vzdálený výkřik. Posadil se a rozhlédl kolem. Byla ještě tma, ale všiml si, že Asheka někam zmizela.
Rozkoukal se a vyrazil směrem odkud slyšel výkřik. Neměl světlo, tak se prodíral křovím poměrně dlouho. Když vylezl z lesa ke skalám, už bylo trochu vidět.
Po chvíli pod jednou ze skal zahlédl Asheku. Rozběhl se k ní.
Krvácela a chvěla se bolestí. Pomohl jí se posadit. Tvář měla úplně zkrvavenou z úst jí krev stále tekla. Zoufale se pousmála z Peter viděl, že má zuby jako noty na buben.
„Co si sakra prováděla?!?“ ptal se. Asheka se dala do breku.

Za hlavou mi křičí dítě.
Motory hučí, obklopuje mě mohutná stěna hluku. Stroj se dává do pohybu. Sedím v jeho útrobách jako malý šroubek nebo jako něco spolknutého. Nevidím ven, myslím na sluncem zalitý beton a tváře zvědavců za drátěným plotem.
Muži v uniformách říkali, že se o nás postarají. Jsou čtyři, zřejmě španělská směna. Diego má žlutou vestu a velmi výmluvná obočí. Starostlivě nevypadá.
Za hlavou mi křičí dítě a motory. Jako kdyby mě od nich dělila jen tenká blána ušního bubínku, nebýt které by se mi zvuk zasekl přímo do tkáně.
Potom mnou zrychlení smýkne do sedačky. Vzlétáme.

„Děje se něco drahá?“ ptal se starostlivě Fëanor a objal manželku kolem pasu.
„Bolí mě hlava,“ odpověděla.
„Už zase?“ řekl trochu podrážděně Fëanor.
„Ano. To se stává, když celé dny posloucháš bubnování,“ v tónu hlasu probublával sarkasmus.
„Možná by sis měla odpočinout od sochání.“ Jen co dokončil větu, začalo se ozývat bubnování. Po zvuku došel až do synova pokoje.
***
Druhý den se navrátil domů brzy. V ruce nesl zabalený předmět a za ním pospíchal neznámý muž.
Fëanor stanul ve dveřích Maglorova pokoje.
„Synu, mám pro tebe dárek.“
Maglor rozbalil harfu a nevěřícně pohlédl na otce.
„A tady je tvůj učitel.“

Na vodní bubny pod jezy je pražský vodník obzvášť hrdý. Každý den je obeplave a pečlivě naladí. Trojský, Štítkovský a Staroměstský, Helmovský a Štvanice, každý má svůj specifický tón ovlivněný výší hladiny, rychlostí průtoku a překážkami v proudu. Společně musejí znít harmonicky, zapadat plynule do symfonie řeky a podtrhnout duněním její rytmus.
Kdysi sloužily také jako pasti. Žádný nešťastník, který začal vířit bubnem pod jezem, nevyplaval ven. Dnes už ale pražský vodník dušičky do hrníčků nesbírá. Blby a ožraly, kteří skončí pod vodou, protože se rozhodli sjet vorovou propusť na šlapadle, tahá s ošklivým klením ven, aby mu nerozhodili rytmus.