DMD Bonus č. 8 pro 28. 4. 2018. Hymna

Ať sukni nebo kalhoty, nejhezčí máš zadek ty, má drahá ženo jediná!
Nakoupils levně, miláčku, popletls jen tu omáčku, má drahá hlíno šedivá!
Jsem občas zbrklý, já to vím, a slovy zraním, odpusť mi, má drahá jediná!
Co včera bylo, neřeším, kdo nesoudí, ten nehřeší, má hlíno šedivá!
Tvá náruč je mi zázemím, bez které žíti nelze mi, má drahá jediná!
Tvé objetí je hradbami, co rozráží zlo před námi, má hlíno šedivá!
Dopijme láhev, břink a cink, a šupky hupky do peřin, má drahá ženo jediná!
Chtěl bys zas hnízdit, dychtivý, aby ses potom nedivil, má drahá hlíno šedivá!

Všichni máme kalhoty
Nejlepší jsi holka ty!
Vyjdeme tě levně sic
Jenom jednou na měsíc
Oživeni jsouce, jsme
Ó Faobe, náš otče,
tancujme k tvé poctě!
Hnízdils, hnízdíš, hnízdíme
Trochu to tu hyzdíme
Kocovinu máš-li
Házíme si mašli
Depresemi plní jsme
Ó Faobe, náš otče,
tancujme k tvé poctě!
Vinpike střelec zbrklý je
Xantin ten se nalije
Palčík hrabe v archivu
Potřebujeme chůvu!
Oživeni jsouce, jsme
Ó Faobe, náš otče,
tancujme k tvé poctě!
První máj je smrti čas
Přiznejme si tu nahlas
Život náš je jepičí
Do hrobu se skotačí
Sbohem, schizofrenie!
Připijme si na zdraví, cink, cink, cink!

Velraňáci, tupí ptáci!
Přeprat je nám nedá práci!
Ufiknem jim tkaničky,
poztrácejí botičky!
Spráskáme je, balíky,
uřežem jim knoflíky.
Cink cink ratata,
popadaj jim kaťata!
rachocení pokladu v plechovce
Velraňáci, zbrklí ptáci!
Přeprat je nám nedá práci!
Už víme, kde hnízdí, straky,
tak jakýpak s nima fraky:
jejich hnízdo vybereme
a pak se jim vysmějeme.
Cink cink ratata,
popadaj jim kaťata!
rachocení pokladem v plechovce
Velraňáci, tupí ptáci!
Přeprat je nám nedá práci!
Popadneme praky pevně,
nedáme svý kšandy levně!
Schováme si kalhoty,
budem se bít nahatý!
Cink cink ratata,
popadaj jim kaťata!
rachocení pokladu v plechovce a bojový řev

Jsem hymna. Když zním,
tak všichni slzy roní.
(Rozpláču velmi levně.)
Jsem hymna, co zní,
a všichni žijí pro ni.
Zbrklí se nesou pevně.
hop, hop, hop ...
Jsem hymna. Když chci,
tak zahnízdím se v uchu.
Snad otvírá se země?
Jsem hymna. Když zním,
(do kalhot ani v duchu)
jen neposer se ze mně.
hop, hop, hop ...
Jsem hymna. Když zním,
tak každý ví, kam patří.
Jistě a skálopevně.
Jsem hymna. A víš,
jak to s ní jiným natřít
čistě a chladnokrevně.
hop, hop, hop ...
I když zvoní
umíráček
tak není Čech
kdo neskáče
cink, cink, cink ...
hop, hop, hop ...

Všichni rychlí jsme jako šíp,
teď zpíváme vám co nejlíp.
My svou hymnu vždy v úctě máme,
kalhoty za její čest dáme.
V mysli nám hnízdí její slova
zpíváme je opět a znova,
kdo nezná je, horší je než flink,
než člověk, co má na oku cink.
My zásad se držíme pevně,
svá přátelství nedáme levně.
V Bratrstvu kočičí pracky
kdekdo zbrklý dává facky.
My se jich nebojíme,
svou čest vždy obhájíme.
I když lstiví jsou zpropadeně,
dobré skutky děláme denně.
My svými činy řekneme všem,
že zlo vždy překonáme dobrem.
My příkladní chceme být
a s každým se spřátelit.

Bradavice, Bradavice,
naučte nás více.
Od krejčího ze Lhoty
kouzelnické kalhoty
koupila mi máma levně.
Aspoň doufám. Pevně.
Cinky cink zvuk tamburín,
kolem stolů pějme,
prváci i sedmáci
písni naslouchejme.
Se slavnostní vážností,
jenom svornost přemostí
zbrklé činy z naší viny.
Nejpozději do svačiny.
Hnízdit nechme nápad v hlavě,
soutěžíme zdravě, hravě.
Nad veškerou nízkostí
budiž úcta, přátelství.
Cinky cink zvuk tamburín,
kolem stolů pějme,
prváci i sedmáci
písni naslouchejme.
Vrták, Veteš, Cuk a Brekot
našimi jsou hesly.
Společně se radujme,
nikdo nebuď skleslý.
Bradavice, Bradavice,
každý z nás chce vědět více.
Prváci i staří mazáci
Nikdy nezkazíme žádnou legraci.
***

My jsme kluci ze Lhoty,
cink, břink, ratata.
Vytáhnem si kalhoty,
vytáhnem si kaťata.
Ať ti hloupí Příbramáci,
co se rádi povyšují,
vědí, že jsou pro legraci,
když si na nás dovolují.
Kde nepřítel hnízdí?
Ve škarpách se schovává!
Až ho spatříš, hvízdni,
rána bude bolavá.
Cink, břink, ratata,
vytáhnem si kalhoty,
vytáhnem si kaťata,
my jsme kluci ze Lhoty.
My se levně nedáme,
bojujeme jako lvi,
pořádně je zlískáme,
půjdou domů bolaví.
Zbrklý ústup nepřítele,
Příbramáků útěk,
drží nás pospolu - cele,
a je čeká výsměch.
My jsme kluci ze Lhoty,
cink, břink, ratata.
Vytáhnem si kalhoty,
vytáhnem si kaťata.

[: Když pisálci čekají na téma :]
Jsou zbrklí a strádají
Však nikdy se nevzdají
Duben je drabblat!
[: Když začne téma hnízdit na webu :]
Z "kalhot" a "cink" omdlévají
Však nikdy se nevzdají
Duben je drabblat!
[: Když pisálci jdou chytat múzy :]
Levně nic nezískají
Však nikdy se nevzdají
Duben je drabblat!
[: Když pisálci pošlou drabble do světa :]
Za hlavu se chytají
Však nikdy se nevzdají
Duben je drabblat!
[: Když pisálci čtou cizí výtvory :]
Smějí se i plakají
Však nikdy se nevzdají
Duben je drabblat!
[: Duben měsíc našich drabblat je :]
A i když někdy skuhráme
My se nikdy se nevzdáme
Duben je drabblat!

Tichým krokem přejdem dům
Nakoukneme k sousedům
Potom
Zachlupíme kalhoty
Ulehneme do boty
Komu kotě zbrklé hravě
Hnízdí, mňouká v dlani právě
Štěstí fůru, na mou věru
Levně získal – za důvěru
Tomu
Zachlupíme kalhoty
Ulehneme do boty
Měkká tlapka, žádné drápky
Cink a míček letí zpátky
Hry a hrátky, trysky, lety
Přes obývák rychlé mety
Přičemž
Zachlupíme kalhoty
Ulehneme do boty
Pokud člověk trpí, pláče
Zaboří nos do chlupáče
Který vrní, teplem sálá
Starost kvapíkem pryč cválá
Načež
Zachlupíme kalhoty
Ulehneme do boty
Život bez nás pustý prázdný
Jen ten bývá v žití šťastný
Komu
Zachlupíme kalhoty
Ulehneme do boty...

Na mýtině v temném lese
byvše ztichlí, helemese!
Když nás obr přivítal,
div nás vítr odvíval.
S kalhotami v výšce stromů,
báli jsme se, u sta hromů!
Pro princeznin jasný zrak
čekali jsme na zázrak.
Když má člověk hlavu chytrou,
vymyslí past nepochybnou.
Získat prsten šlo dost levně,
ač na prstě seděl pevně.
Ó tak zbrklý kdyby nebyl,
nikdo z nás by tu již nebyl.
Se Stáňou chtěl, hlupák, hnízdit,
naši říši tváří hyzdit.
Lest ta se nám podařila,
síla mysli zvítězila.
V ten mžik co se rozplakal
sílu ztratil, vrávoral.
Nakonec s mohutným břink,
bylo po něm, konec, cink!