DMD č. 12 pro 12. 4. 2019. Téma: Vzdušné zámky

Zase se válel na podlaze a kreslil. Už během cesty na Brentaal si Galen všiml, že narozdíl od ostatních studentů dává Orson přednost obyčejnému tabletu a písátku, které dřív nebo později bezděčně ožvýkal.
Orson mžoural přes přerostlé háro a pod hubenými prsty mu vykvétaly perfektní kružnice a dokonale rovné čáry. Reaktory. Děla.
"Teda," nevydržel Galen nakonec."Nechci se dotknout tvý architektonický geniality, ale jak že to má být velký?"
"Ále," zasmál se Orson."Takovou kravinu stejně nikdo nezaplatí. Pojď radši na pivo."
Tak šli. V blažené nevědomosti, že osud je pěkná svině. A některé vzdušné zámky nakonec bohužel někdo postaví.

Při chůzi přemítal, co mají vlastně před sebou.
Potřebují co nejdřív najít vstup do utajeného úkrytu. Ale třeba je blízko, třeba je dostatečně velký, a hlavně stabilní.
Potřebují najít… Co vlastně? Nemají tušení. Ale třeba to bude na místě samém očividné.
Potřebují předehnat toho třetího. Který na rozdíl od nich ví, co a kde hledat. Ale třeba budou mít štěstí.
Kradmo se podíval na svou společnici. Nevypadala, že by ji malá pravděpodobnost úspěchu jakkoli vzrušovala.
Třeba je jen až tak naivní.
Ale dobře věděl, že to je ta nejmarnější naděje ze všech. Spíš ví něco, co mu neřekla.
Už zase.

Dětská fantazie nezná mezí. Občas se něčemu z toho zasmějeme, občas je nám dospělým jasné, že tak, jak si to dítě plánuje, to rozhodně nemůže vyjít – třeba že si vezme za manžela svého brášku a budou mít spolu děti, které se budou jmenovat jako oni a někdy si v duchu říkáme, že se ty touhy mohou i splnit, když bude mít dítě dost trpělivosti a snahy jít za svým.

Já už jako dítě věděla, co chci a šla jsem si za svým. Ale druhá část mé hlavy stavěla vzdušné zámky a vymýšlela příběhy o princeznách, dracích a jiných pohádkových bytostech.

Jaroslavovi se s Evou pracovalo skvěle. Když si uvědomil, že její schopnosti významně přesahují běžné sekretářské znalosti, vyptal se jí na školu i předchozí práci. Že má vejšku, čekal, ale že pracovala u největšího konkurenta svého otce, to ho překvapilo.
Eva nevypadala z vyzvídání moc šťastná, ale nakonec byla Jaroslavovi vděčná. Naučil ji daleko víc věcí o chodu podniku, než by kdy pochytila v předchozím zaměstnání. Ale nedoufala, že by tu mohla najít stálé místo. Tolik si přála, aby se teta mohla zase vrátit ke své práci, a Pilnáčkovi nebyli tak velká továrna, aby tu bylo pro ni něco jiného.

Vzdušné zámky nebo snění, kdo to smí rozhodnout...

představy nekonečné, toužení bláhové, sny nad skutečnost skutečnější, krásné vábení...

"Herečka, budu herečka!"
"Já manekýna!"
"Já vyhraju sportku a koupím si auto a loď a letadlo. A nebudu nic dělat. Nikdy."

Jen se zeptejte malých dětí, co by chtěly být.
Odpovědi jsou různé.
Nejprve chtějí být princezny a popeláři - malé děti mají jasno.
Pak herečky a doktoři - pořád doma slyší, jak se tihle mají.
Pak kadeřnice a zedníci - dospěláci počítají, kolik berou.
Čas snění končí.
Sny se jim rozplynou a oni neví.
Tak jdou a jdou, bez přání, zdi touhy námi pobořené.

Velectěným zákazníkům nabízíme nové a ještě lepší
Vzdušné zámky.
Navrženy s dokonalým citem pro detail, zajistí vaše partnerské štěstí na věky věků.
S homeopatickým obsahem lásky a nerezového železa, vykovány dle vašich znamení zvířetníku,
numerologicky testováno s přihlédnutím k vašim frenologickým výsledkům.
Použití jest zcela jednoduché a po krátkém zaučení zvládne každý, stačí obálku se zámkem na vhodném místě s láskou svou otevřít a lehce fouknout.
Hřát vás může i srdečný pocit, že mostní konstrukce nezatíží zbytečný kov.
Dobrozdání potvrzují jeich nepopiratelnou kvalitu, neobsahují žádné chemtrails, vyrobeno Ilumináty v Hinderburgské společnosti, nezatíží vaši karmu.
Varování: Nikdy nepoužívat s fialovou aurou.

y
ky                  zámky   zámky   zámky
ky                  zámky   zámky   zámky
ky                  zámky   zámky   zámky
 zámky               zámky zámky zámky
mky zámky            zámky zámky zámky
 zámky zámky        zámky zámky zámky     fouk                   mě
 zámky zámky         zámky zámky        fouk  fouk        měch měch
 zámky zámky      zámky zámky        fouk   fouk fouk měch měch
 zámky zámky         zámky zámky        fouk  fouk        měch měch
 zámky zámky zámky       zámky zámky                             m
 zámky zámky zámky zámky zámky zámky                  vzdušné vzduš
 zámky zámky zámky zámky zámky zámky            vzdušné vzdušné vzd
    vzdušné zámky           vzdušné                   vzdušné vzdušné
  vzdušné vzdušné     vzdušné vzdušné
vzdušné vzdušné vzdušné vzdušné vzdušné
ušné vzdušné vzdušné vzdušné vzdušné
   vzdušné vzdušné vzdušné
        vzdušné

Drahá Dezinvektilo,

každý pacient má své představy o světě, o lidech, o sobě, o Bohu. Tvým úkolem je se těchto představ zmocnit. Je-li Tvá pacientka založením spíše pesimistka, stačí její sklony posilovat. Jak už jsem Ti psal dříve, škarohlídovi vše škaredé – kdo očekává zlo, nebude nikdy překvapen.
Pokud je spíše optimistická, musíš postupovat rafinovaněji. I v tomto případě její očekávání posiluj – a vyčkávej. Až se nevyhnutelně zklame, maximálně nafoukni ono zklamání. Přesvědč ji, že nepadlo její očekávání, ale přímo to, čeho se týkalo. Ať vůči tomu zahořkne.
Z rozbitých iluzí bývají šikovné a zcela hmatatelné střepy.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Píp. Pípíp.
"Prosím vás, slečno Svojanovská, potřeboval bych přeložit tenhle článek. Má jen bambilión stran a potřebuji ho až příští týden."
Svojanovská (civí zadumaně do kalendáře): "Jasně, není problém."

Ding.
"Dobrý den, slečno Svojanovská, potřebuju titulky do videa. Z odposlechu. Ale už v úterý."
Svojanovská (zavírá pevně oči a představuje si vytouženou novou kuchyň): "Oukej, to půjde."

Pípíp.
"Zdarec, Svojanovská, neuměla bys korekturu diplomky?"

Svojanovská: "Jasně. Dneska článek, zítra titulky, pozítří diplomku a v pondělí naplánuju, koupím i sestavím kuchyň včetně spotřebičů. A zvládnu napsat i každý drabble, není co řešit. Jen by to chtělo ještě aspoň jeden periferní bicáček."

„Gordone, nežertujte. To nejde,“ řekla a přísně stáhla rty.
„Mluvím vážně, Minervo. Proč by to nešlo?“
„Jste o dvacet let mladší a poznali jsme se, když mi vás kolegové koupili jako relaxační servis,“ zdůraznila poslední dvě slova.
„S tím jsem skončil. Záleží mi na vás a mám vás rád. Dejte tomu šanci.“
„Stavíte si vzdušné zámky,“ opáčila.
„Víte, co je nejlepší na vzdušné zámky?“
Zavrtěla hlavou. Naklonil se k ní.
„Alohomora.“
Proti své vůli se musela usmát.
„Jedna večeře,“ navrhl. „Když se vám nebude líbit, už o tom neuslyšíte. Co mi povíte?“
Zvedla pohled, stále s úsměvem na rtech.
„Alohomora.“